Kamenná kašna na Karlově náměstí v Roudnici nad Labem

Když se podíváme na staré kresby a malby, zejména perokresbovou vedutu italského stavitele Antonia della Porty z roku 1668, a porovnáme je s polohopisným plánem města Roudnice z téhož století, s mapou I. vojenského mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c056) a indikační skicou stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=RAK283018400), tak vidíme, jak se překotně během staletí tento veřejný prostor změnil, když ve 2. polovině 14. století arcibiskup Jan Očko z Vlašimi poručil při řece bydlícím obyvatelům města přesídlit na pahorek, ležící proti arcibiskupskému zámku a tehdy porostlý vinnou révou. Zdejší výstavbou vzniklo de facto dnešní Karlovo náměstí a právě mezi stavbami tohoto církevního hodnostáře se připomíná obzvláště velmi pěkná trubní kašna (fontem pulcerimum) na náměstí, aby bylo nově vzniklé město zaopatřeno dostatkem vody.

Obdobně tak bylo s hradem, kde se nacházela rovněž studně, o níž píše prof. August Sedláček toto: „Rozsáhlé nádvoří oživují trávníky a křoví, a spatřuje se tu také zbytek starého hradu, totiž studně. V urbáři roku 1641 sepsaném dí se o ní: Studnice ve velikém placu pod stromem lipovým velmi hluboká, kamenem vyzděná, při níž kamenné koryto pro vodu. A roku 1658 dodává se k té studnici pod lipou, že jest nad ní zábradlí z dříví v kvadrát roubené s krůvkem okrouhle šindelem pěkně přikrytým a že jsou při ní dva okovy s řetězem. Z druhé strany lípy bývala kašna (r. 1849 zrušená), do níž se voda pramenitá ze studnice v Krabčicích po trubách hnala. Nyní jest ta kašna na nádvoří na jiném místě. Dotčená studnice jest prý asi 30 m hluboká a asi 9 m vysoko prý v ní stojí voda. Jest okrouhlá a ve svrchní části štukovím obložena, ze spodu jest ve skále vytesána, ale také štukovím obložena a všude stejně široká.“

Jednu věc však mělo náměstí v průběhu času stále stejnou, a to kašnu se studnou (podobnou v mnohém té výše jmenované na dnešním zámku), protože bez vody by se místní lidé neobešli, navíc docházelo k rozšiřování města a počtu jeho obyvatel i návštěvníků, což neslo velkou poptávku po vodě. První vodovod vznikl již ve středověku, nejspíše ve 14. století, pokud ne ještě dříve a sloužil s různými přestávkami a úpravami až do 19. století. V souvislosti s tím, že v roce 1572 převzal správu nad roudnickým panstvím Vilém z Rožmberka, se hovoří o tom, že byl rozšířen panský pivovar a Jakub Krčín měl do města a do hradu zavést vodovod. Ve skutečnosti šlo o obnovu a rozšíření starého vedení a vybudování nových kašen a vodojemů.

Třicetiletá válka nadělala ve městě velké škody a je samozřejmé, že se podepsala rovněž na stavu vodovodu do města. S jeho obnovou pak začali až Lobkovicové v 17. století, aby vznikla posléze vodárna u roku 1738 nově vybudovaného labského mlýna, i když pouze pro užitkovou vodu. Vedle toho měla šlechta povinnost dodávat pitnou říční vodu do kašny na náměstí. Co se týká vývoje městského vodovodu, tak bude nejlepší citovat z knihy „Roudnice nad Labem v proměnách času“, která vznikla spoluprací několika autorů – MVDr. Jiřího Dvořáka, Ing. Františka Janovského, Vitalije Marka, Petra Prášila a Josefa Rottera, v níž o starém městském vodovodu můžeme číst následující:

„Roudnice a vodovod

Dle prvního katastru z roku 1840 je známo, že na velkém náměstí pod ústím Očkovy ulice stál domek obecního strážníka, uprostřed náměstí socha sv. Vavřince a poblíž soch dvě studny. Stará níže položená skutečná studna, byla zděná, 60 m hluboká. Zbudována za arcibiskupa Jana očka z Vlašimi ve XIV. století. Když přestala mít „dobrou vodu“, byla v druhé polovině XIX. století zrušena pevným zakrytím. Nová studna, spíše vodovod, měla dřevěné roubení, nahrazené zděnou kašnou. Ta byla zásobena vodou z Krabčic, vedenou již za Viléma z Rožmberka z rybníka upraveného pro tento účel. V jihozápadním cípu velkého náměstí byla „tůň“ na dešťovou vodu vroubená pískovcovými kvádry a již vzrostlými topoly. Měla význam při hašení požárů. Poblíž ní, směrem ke Koňskému trhu (Husovu náměstí), stála další kašna na říční vodu, hnanou sem z Labe přes vodojem v Hlásce.“

Tehdy město bralo pitnou vodu z několika starých studní a užitkovou z Labe. Město navíc později uzavřelo smlouvu se státními drahami, jejichž vodárna dodávala vodu z Labe na náměstí do kamenné kašny starého vodovodu, do radnice a do několika měšťanských domů. Někteří obyvatelé však museli chodit pro vodu s putnami do Labe nebo do potoka Čepele, zvaného tehdy rovněž jako Řípel, a to až do zřízení nového vodovodu v roce 1893 podle projektu Ing. Karla Kresse, jehož náklad vyšel po zaokrouhlení na 250 000 K. Nouzi o vodu a výjimečnost kašny v náměstí toho času nám ukazuje výzva ke stavbě obecní vodárny, která vyšla již 15. srpna 1873 v „Řípu. Politickém listu pro severní okresy Čech“ a píše se v ní toto: „Má jim snad dostačiti ta věčně prázdná, vždy v pravém slova smyslu obležená jedinká kašna na náměstí, do níž nám slavná správa knížecí, když si pivovar a rozličné zahrádky s dostatek zásobí, nějaký ten zbyteček vody milostivě vpustí? Či snad jsou jim něco platny ty dvě studny, vždy jen rozlámané?“ Tyto spory totiž probíhaly mezi prvním radním Heřmanem Brodským a zbylými radními v čele s purkmistrem Františkem Zinkem. Původní kašna v náměstí však bývala dřevěná, což znamenalo, že po několika požárech města musela být vždy obnovena. Jak vypadala a vůbec celé náměstí, tak to nám dokládá zejména malba východního cípu Karlova náměstí z roku 1845, kterou zhotovil Mag. Pharm. Václav Vacek, vycházeje z kolorované kresby zdejšího rodáka a farmaceuta Hynka Lutze a její kopie od místního lékárníka Františka Zinkeho.

Dnešní čtvercová kamenná nádrž na vodu pochází až z roku 1859, ale v reambulaci stabilního katastru z roku 1875 ji zaznamenanou neuvidíme (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_6327_7). Od svého zřízení prošla několika úpravami a rekonstrukcemi, zejména krátce po zřízení nového vodovodu, protože nějaký čas byla dokonce nefunkční. Po těch nedávných, které se uskutečnily nedlouho po opravě sochy sv. Vavřince v roce 1990, opět vyhlíží jako ozdoba centrální části náměstí a v letním období zlepšuje svou vodou klima jinak vyprahlého náměstí.