Palác Rolnické záložny Podřipské v Roudnici nad Labem

Na tomto místě se původně nacházela starší jednopatrová zástavba, kterou můžeme najít jak v I. vojenském mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikaci z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c056), tak v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=RAK283018400) a v jeho reambulaci z roku 1875 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_6327_7), přičemž šlo o budovy čp. 76, 77a, 77b a 77c, které v roce 1888 náležely Josefu Zelenkovi, Václavu Heřmanovi, Karlu Dvořákovi a Janu Vojtěchovi.

Současná budova čp. 69 (do přečíslování domu roku 1921 nesla čp. 75-77) na Husově náměstí byla postavena na jejich místě v letech 1902-1903 jako sídlo Rolnické záložny Podřipské, která vznikla v roce 1874 (1. řádná valná schůze se uskutečnila 31. května 1874) a její tehdejší ředitelstvo tvořili: Václav Kratochvil, Josef Ankert, Josef Dyrynk, Jan Rous a Josef Sklenář. Zprvu však musela fungovat v pronajatých místnostech, neboť ve svých počátcích neměla dostatek financí na výstavbu vlastní budovy, s níž se však počítalo od začátků záložny, a tak se vždy nějaká ta zlatka uložila na tento účel. Do roku 1902 měla společnou kancelář s Hospodářskou záložnou v Roudnici, ale v témže roce došlo k oddělení obou záložen a rolnická záložna podřipská umístila svoji úřadovnu do 1. patra vlastní, ale ještě nedokončené budovy, jejíž plány vyhotovil architekt a profesor c. k. české vyšší průmyslové školy v Praze František Pfister a od základů ji provedl na místě zbourané původní zástavby místní stavitel Jan Brodský. Informace o vyhlášení soutěže na výstavbu tohoto domu byla zveřejněna ve všech významných tehdejších novinách, např. v Národních listech 22. srpna 1902:

„KONKURS.

Rolnická záložna podřipská v Roudnici zadá ofertním řízením stavbu nového domu v Roudnici.

Zadají se jednomu podnikateli prozatím práce zednická, nádennická, kamennická, tesařská a dodání železných nosičů a kleští.

Na práce ostatní bude vypsán konkurs dodatečně později.

Plány, rozpočty prací a podmínky offertní vyloženy jsou k volnému nahlédnutí v kanceláři záložny od 25. t. m. Počínaje.

Řádně zapečetěné a dle offertních podmínek sepsané offerty, kolkem opatřené, s nimiž zároveň vadium v obnosu 5000 K složeno býti musí, podány buďtež nejdéle do 30. srpna do 3. hod. odpolední v kanceláři rolnické záložny podřipské v Roudnici.

V ROUDNICI, dne 21. srpna 1902.

Rolnická záložna podřipská.

Václav Malý, předseda.“

Vznikla tak mohutná a vysoká budova s neorenesanční fasádou, jež byla umístěna na svažujícím se místě a je pohledově koncipována na nároží, které je ve 2 spodních etážích zkosené a vertikálně zdůrazněné arkýřem s trojdílnými okny vrcholícím cibulovitou věžičkou s letopočtem 1903. Jižní a západní strany budovy mají po 5 okenních osách, přičemž vždy dvojice v mírně vystupujících rizalitech jsou sdružené a pravoúhle ukončené. V 1. poschodí jsou ostatní okenní otvory segmentově zaklenuté, ve 2. patře mají pak okna zaoblené rohy a jsou zalamované na způsob pozdně gotický. Obdobný typ oken nalezneme i ve 3. poschodí. Nad okny jsou úseky říms přerušované medailony s plastickými lasturami. Cípy nad okny jsou zdobeny sgrafity, jimiž je pokryto celé 1. i 2. patro. Všechny čtyři rizality vrcholí nad střešní římsou štíty benátského typu spojenými atikou. Na jižní straně mezi 2. a 3. patrem je umístěn nápis "Rolnická záložna Podřipská".

Náklad na výstavbu této budovy činil na 177 000 K a záložna tu sídlila a konala své valné schůze až do nucené likvidace roku 1948, kdy se objekt dostal do rukou státu. Poté budovu převzala pošta, jejíž historie je dlouhá a přepestrá, protože vznikla v roce 1850 z listovní sběrny, která zde již existovala před rokem 1798 a byla připojena k poštovské stanici v Budyni nad Ohří a roku 1884 byla sloučena se zdejším telegrafním úřadem v jednu služebnu, jejímž vedoucím byl jmenován poštmistr Josef Jeschke. Ta byla přemístěna do záloženského domu 15. června 1904, i když dnes využívá pouze přízemí, v posledním patře je několik bytů, ale někdejší reprezentační prostory v 1. poschodí jsou prázdné. Doby minulé, kdy tento paláci podobný dům i jeho předchůdci vévodily náměstí, však dnes připomíná pouze kniha „Staré vzpomínky“ od Františka Šťastného. Výhodou však je, že byl zachován v téměř původní podobě a nebyl tudíž poničen moderními zásahy jako některé objekty v okolí, pokud tedy hovoříme o exteriéru, s interiérem tomu však bylo opačně, neboť byl upravován podle toho, k čemu byl zrovna zapotřebí.