KLOKOČSKÉ SKÁLY JESKYNĚ POSTOJNA (AMERIKA)

Jeskyně Postojná se nachází v nádherném prostředí Klokočských skal, nedaleko Turnova a tudíž v turisticky exponovaném Českém Ráji. Ačkoli jeskyní nevedou betonové chodníčky, které by vás podzemím spolu s průvodcem provedly, rozhodně stojí zato ji navštívit. Na to je potřeba se ovšem připravit.

Rozsviťte světlo, zapalte louč a hupky šupky do jeskyně. Dovnitř se budete muset protáhnout úzkým otvorem, ale výsledek stojí za to. Těsný vchod ústí v rozlehlý dóm – Velkou síň, o rozměrech 16x18 cm. Z něho vedou další chodby, které se postupně zužují a jedinou možností jak pokračovat dále je plazení dírou, u které možná budete pochybovat, zda se do ní vejdete. A potom vás opět překvapí prostory, do nichž jste se tak pracně dostali.

Krasovou výzdobu nečekejte, ale i přesto bude cesta podzemím nevšedním zážitkem. Postojná je největší pseudokrasovou jeskyní v Českém ráji a navíc jediná veřejně přístupná. Pohostinnost podzemních prostor využívali již před 1200 lety př.n.l. lidé lužické kultury. Své jméno dostala po největší slovinské jeskyni v Dinárském krasu.

Pokud se do jeskyně vypravíte, nezapomeňte si vzít baterku, nejlépe čelovku. Strach, že se v podzemí ztratíte mít nemusíte - celková délka chodeb měří 75 metrů.

V Klokočských skalách je registrováno více než 300 jeskynních útvarů. Všechny jsou pískovcové a vznikly zvětráváním a odnosem materiálu v křídových horninách. Postojna je se svými 262 metry čtverečnými největší jeskyní v Českém ráji. Je také na tomto území jedinou veřejnosti přístupnou.

Vstup do ní vyžaduje velké dřepnutí nebo kleknutí, pokud se nechcete plazit. Jakou techniku zvolíte, je zcela na vás. Po vniknutí do jeskyně se ocitnete ve Velké síni, která je 18 metrů dlouhá a 16 metrů široká. Můžete se v ní procházet vzpřímení, její výška je dostatečná. V severozápadní části Velká síň přechází ve spletitou chodbu, kterou prozkoumáte již jen po čtyřech a plazením.

Jeskyně má ještě Malou síň, do které se dá vplazit vpravo od vchodu do Velké síně. Malá síň je 8 metrů dlouhá a 4 metry široká. V této části jeskyně se již nevzpřímíte, pokud měříte více než 150 centimetrů.

V minulém století jeskyně přitahovala zájem archeologů. V roce 1936 zde první výzkumy prováděl pan L. Jisl. Výsledek jeho snažení však neznáme. V roce 1943 turnovští turisté získali první archeologické nálezy. O čtyři roky později, v roce 1947, opět L. Jisl, tentokrát s F. Proškem našli v sondách u vstupní části četné keramické úlomky z mladší doby bronzové (lužické kultury z 12. až 9. století před n. l.). Při své archeologické činnosti jmenovaní pánové jeskyni zároveň zaměřili a zakreslili. 65 let starý nákres půdorysu a svislých řezů si můžete prohlédnout na přiložené fotografii. Pořídil jsem ji z informační tabule umístěné před vstupem do jeskyně.

Jmenovaní archeologové nezůstali jen u průzkumu Postojny. Prozkoumávali i okolí bohaté na menší jeskynní útvary. A nesnažili se zbytečně. V několika z nich objevili důkazy po lidské činnosti z mladší a pozdní doby kamenné (6 až 3 tisíletí před n. l.), mladší doby bronzové až mladší doby železné (12. až 2. století před n. l.), doby římské (3. až 4. století), vrcholného a pozdního středověku a raného novověku.

Nejstarší důkazy o přítomnosti člověka pocházejí z Jislovy jeskyně. Jsou jimi křemencové kamenné nástroje ze starší doby kamenné (okolo 50 tisíc let před n. l.). Pokud si chcete archeologické nálezy z jeskyní Klokočských skal prohlédnout, můžete v Muzeu Českého ráje v Turnově.

A jak se k jeskyni Postojna dostanete? Po žluté turistické značce z Bukoviny u Turnova vedoucí ke Klokočí (nebo opačným směrem). Z Klokočí je to blíž, přibližně 1 km.

Ještě několik praktických informací. V jeskyni je tma jako v pytli. Nezapomeňte si s sebou vzít baterku, nejvhodnější je čelovka. V jeskyni je sucho, jemný písek na zemi není zcela čistý. Pokud se rozhodnete prozkoumat chodby severozápadně od Velké síně, doporučuji se převléct. Jak píšu výše, čeká vás lezení po čtyřech a plazení.

Jeskyně Postojna je turisty navštěvovaná. Mnozí se sem rádi vracejí. Jak vidíte na fotografiích, někteří jedinci však mají potřebu stěny jeskyně ničit rytím nápisů, jmen a srdíček. A to je škoda.