Kostel sv. Jana Nepomuckého v Lánech na Důlku

Od 15. století spadala obec pod jezbořickou a od roku 1787 pod rosickou duchovní správu. Původní dřevěný kostel byl postaven díky sirotčímu správci na pardubickém panství Františku Brinerovi v roce 1787 („v šířce 15 loket a zdélí 30 loket postaven“), kdy do něj byly zakoupeny 2 zvony z let 1645 a 1658, jež se předtím nacházely ve věži pardubického klášterního kostela Zvěstování Panny Marie nad ulicí k rynku. Roku 1788 zde byla zřízena lokálie, ale již o 10 let později byl kostel zbořen velkým větrem. Do výstavby nového kostela byly odbývány služby Boží ve škole, resp. v prkenné kapli, která byla postavena při severní straně objektu. Ve škole rovněž bydlel první zdejší lokalista P. Fulgencius Lotringer. V roce 1802 byl na místě původního kostela postaven současný zděný svatostánek (hlavní oltář sv. Jana Nepomuckého byl zakoupen v Ústí nad Labem za 25 zl. k. m.), při kterém byla roku 1855 zřízena fara (někde se uvádí, že lokálie byla povýšena na faru až o rok později), která zanikla v roce 1949 a patřily k ní obce: Krchleby, Srnojedy, Opočínek, Čivice a Bezděkov. V noci na 24. února 1869 byly z kostela odcizeny cínové svícny, konvičky, prádlo a oltářní polštáře. Počátkem dubna 1916 naopak došlo na pokladničku pro sbírky na Červený kříž; soška Bohorodičky byla obrána o stříbrné penízky i s řetízkem. Vše měli mít tehdy na svědomí potulní cikáni. V roce 1924 bylo zavedeno do objektu elektrické osvětlení. O 4 roky později bylo konstatováno, že hlavní oltář a kazatelna jsou ve špatném stavu. 30. června 1929 spadl při mši kus stropu na kůru, protože kostel byl již v té době rovněž v bídném stavu. Jeho oprava byla povolena již v roce 1927, ale přes urgence faráře Hermana byla stále odkládána. V září 1939 došlo k umístění nových hodin. Roku 1940 byl pořízen alespoň nový obraz. Teprve v letech 1941-1942 byla provedena kompletní oprava a vymalování chrámu, přičemž malby provedla firma Š. Bárta z Pardubic. O vše se zasloužil tehdejší farář P. František Herman, jenž před slavnostním posvěcením obnoveného chrámu Páně kázal u zázračné čivické studánky, kde se podle pověsti v roce 1867 zjevila trojici slovenských dráteníků Panna Marie, o 2 roky později ji upravili a obohatili pomníkem s poprsím Panny Marie Bolestné hraběcí manželé Karel a Marie Chotkovi z Chotkova a Vojnína a od těch dob lidé používali její železitouhličitou vodu k léčení žaludečních obtíží. Po 2. světové válce začal objekt postupně chátrat. U některých funkcionářů se dokonce objevily názory, že by bylo lepší kostel zbourat nebo radikálně přestavět k jiným účelům, ale k ničemu takovému nakonec nedošlo. Od 17. února 2003 je objekt památkově chráněn a do ústředního seznamu byl zapsán 3. března téhož roku (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-jana-nepomuckeho-16190063). V letech 2008-2013 byla opravena konstrukce střechy, přeložena krytina a zhotoven nový sanktusník.

Jedná se o jednolodní zděnou nepřesně orientovanou (osa ve směru severozápad-jihovýchod) stavbu s valbovou střechou a s odsazeným pětibokým presbytářem, jež je obrácená vstupním průčelím s věží k silnici, obklopená ze tří stran nechráněným hřbitovem. Valeně sklenutá loď je obdélná, se zděnou kruchtou o třech nestejných obloucích arkády, do níž je ve středním poli vtaženo těleso věže. Před tuto zděnou část je předložena do lodi ještě dřevěná kruchta na jednoduše zdobených sloupcích s bedněným zábradlím. Podkruchtí je plochostropé, mohutná dělící zeď arkády má valené záklenky. Předsíň v podvěží je plochostropá, v bočních stěnách s výklenky, osvětlujícími drobnými okénky sousední podkruchtí. Z předsíně do lodi vede prosklená příčka s dvoukřídlými dveřmi s fasetovými skly a ozdobně zvlněnými madly z 1. poloviny 20. století. Loď má neckovou klenbu, doplněnou štukovým zrcadlem a ozdobným rámováním. Triumfální oblouk má stlačený záklenek s náběžními patkami. Presbytář je o stupeň zvýšený a má neckovou klenbu se štukovým zrcadlem. Na stupni je částečně zachovalá chórová mřížka, na severní straně kazatelna, podepřená zděnou konzolou. Po severní straně presbytáře je připojena čtvercová plochostropá sakristie. Vstupy z kostela a ze hřbitova mají pravoúhlé pískovcové ostění s bočními uchy a patkami a jednokřídlé původní dveře s dochovaným kováním. Na kruchtu a do věže vede dřevěné vřetenové schodiště. V plochostropém podvěží jsou umístěny varhany. Schodiště vede dále do krovu. Nad presbytářem je hambalkový krov s vloženou konstrukcí sanktusní věžičky, jež je bez zvonku. Jižní strana věže se půlkruhově zaklenutým průchodem otevírá do krovu, kde je vložena dřevěná štenýřová konstrukce zvonové stolice s jednoduše vyřezávanými detaily. Zvenku má kostel hladké a strohé fasády o 2 segmentových oknech bez ostění v podélných průčelích, jež mají vitráže s figurální výzdobou z let 1935 a 1942, dále omítaný prostý sokl a profilovanou podstřešní římsu. Vstupní průčelí je ve středním poli na celou výšku zvýrazněno lizénovým rámem, v němž je osově umístěno okno na kůr a pod ním ostěním obohacený vchod. Nad hlavní římsou ze střechy vystupuje nízká věž obdélnými otvory do zvonice, v horní části vyplněnými plechovými ciferníky. Věž je zakončena helmicí s makovicí, ale vrcholový kříž byl v minulosti sražen. Presbytář má jediné okno k jihu, na protější straně je nižší přístavek sakristie s oknem a dveřmi, obojí v pískovcovém původním ostění s uchy a lištou, do okna byla umístěna kovaná provlékaná mříž. Hodinový stroj pochází od firmy B. Proněk z Čáslavi.

Zařízení pochází většinou z 2. poloviny 18. století. Hlavní oltář s obrazem sv. Jana Nepomuckého a figurálními řezbami pochází z 19. století. Vlevo v lodi se nachází oltář sv. Josefa s olejomalbou téhož světce z 1. poloviny 19. století a vpravo v lodi je oltář Panny Marie z téže doby. Křížová cesta byla vytvořena v 18. století. V lodi je malý deskový obrázek Bolestné Panny Marie z 1. poloviny 17. století. Empírová křtitelnice o výšce 1,47 m je dřevěná. Vpravo pod chorem je barokně vyvedený Boží hrob. Tabernákulum a sochy sv. Jana a Panny Marie jsou barokní z 18. století. Pod kůrem je olejový obraz Panny Marie z 19. století. Vedle toho tu je dřevěný barokní oltář, jehož tabernákulum má reliéf zobrazující Večeři Páně. Na choru vpravo je obraz sv. Margarity z 18. století s nápisem: „S. Margaritha de Cottona Ora Minor 5.P. 1728.“, na opačné straně malba sv. Václava z téhož století. Původní varhany pocházely z roku 1806 a jejich tvůrcem byl neznámý varhanář z Králík (vyšly na 290 zl.). V roce 1933 byly nahrazeny novým nástrojem, který byl přivezen z Prahy-Nového Města a upraven varhanářem Josefem Hubičkou (viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=3825).

Kostel měl původně čtveřici zvonů. První o výšce 82 cm, průměru 60 cm, hmotnosti 10 centů a s nápisem: „Psalm 94. Hodie si vocem ejus audieritis, nolite obdurare corda vestra. Anno. 1658 comparata haec campana ad honorem Dei et B. V. Mariae Pro manast. Pardubi. Min, Noc. S. Franc.“ (darován ze zrušeného pardubického minoritského kláštera); druhý – Umíráček – o výšce 43 cm, průměru 31 cm s textem: „Anno 1695. Melchior Schorer in Linz goss mich. Dar z Pardubic.“ (dar císaře Josefa II. z kostela Sedmibolestné Panny Marie na Bílém Předměstí v Pardubicích); třetí – Poledník – o výšce 36 cm, průměru 27 cm, který byl darován obcí roku 1770 a přelit v roce 1902; čtvrtý, 50 liber těžký Sanktusník o výšce 30 cm z roku 1857 od K. V. Paula. Kromě nich se hovoří ještě o zvonu Klekáníku, který byl z roku 1787 a v roce 1816 byl přelit v Hradci Králové za 97 zl. 13. srpna 1933 byl posvěcen nově pořízený zvon. Díky válečným rekvizicím se zde nyní nachází trojice zvonů, z let 1658, 1695 a 1717 (přelit roku 1902). Na závěr ještě dodejme, že zdejší hřbitov byl upraven v letech 1943-1944 architektem Karlem Řepou a dodnes zde nalezneme některé jeho práce.