Pomník bratrancům Veverkovým v Rybitví

Většina českého národa zná jména dvou prostých českých sedláků - bratranců Františka a Václava Veverkových, protože přišli jako první s významným vynálezem pro zemědělství - ruchadlem. Oba se narodili v Rybitví, František spatřil světlo světa 3. března 1799 a Václav 10. prosince 1790, přičemž František již od mládí vynikal svým důmyslem a bádáním v různých oblastech. Vždyť již jako mladík vyřezal vlastnoručně dubvou desku na válení prádla a později se začal zaobírat tím, aby radlice sama obracela a kypřila zem. Veškeré jeho návrhy realizoval jeho bratranec Václav, který byl kovářem a v širém okolí byl známý svými "zlatými ručičkami". Zprvu však zamýšlený stroj nedělal to, co se od něho čekalo. Václav Veverka začal bádat nad tím, proč tomu tak je a došel k závěru, že na vině je tvar jeho železné radlice, a tak po pár dalších pokusech, kdy vystřídal množství různých podob radlice, došlo k úspěšné zkoušce. Při ní také došlo na to, jak bude nové nářadí pojmenováno. Václav Veverka totiž prohodil, že pluh pěkně "ruchá", a tak byl tento vynález nazván ruchadlem.

Všechno výše uvedené se událo již před rokem 1827, protože tehdy již orali ve Lhotě pod Libčany ruchadlem, jemuž se říkalo "veverče". Oba skromní sedláci se však nedočkali žádné slávy, natož odměny za svůj vynález. Dokonce se jim snažili různí lidé jejich vynález odcizit a tvrdit, že ne oni s ním přišli jako první, ale okopírovali ho. Nejznámějším jejich případem byl hospodářský úředník Jan Kainz z Choltic, jenž roku 1832 prezentoval na výstavě vlastní pluh, jenž však byl pouhým plagiátem. Díky tomu nastala doba různých sporů, a tak v roce 1836 se vložila do věci c. k. vlastenecká hospodářská společnost, aby dokázala, že u zrodu tohoto nářadí stál český sedlák. Avšak teprve roku 1868 byl proveden důkaz, že bratranci Veverkové byli prvními vynálezci ruchadla, protože tehdy byl u představenstva obcí Lhotky a Rybitví sepsán protokol, který obsahoval výpovědi pětice očitých svědků, jež potvrdili, že vynálezcem ruchadla byl František Veverka. Oběma vynálezcům to nebylo již nic platné, protože se naplnila slova známého rčení: „Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán“, František a Václav Veverkovi zemřeli v zapomenutí a chudobě, dokonce ani jejich hroby nejsou známy. První z nich zesnul již 12. února 1849 v Břehu u Přelouče a druhý 21. února 1849 v Bukovině nad Labem.

Tato nespravedlnost byla později alespoň trochu odčiněna tím, že na hřbitovech v Přelouči a ve Dřítči byly do zdí zasazeny jejich pamětní desky. Později se začalo uvažovat o tom, že by měl být zřízen pomník oběma vynálezcům v jejich rodné obci. První zmínky o tom se objevují již od 50. let 19. století, ale nakonec byly tyto plány odloženy na pozdější dobu, aby se nakonec této snahy chopil v roce 1871 pardubický hospodářský spolek, jenž na přelomu let 1879-1880 nechal ve všech novinách a časopisech zveřejnit následující prohlášení:

"Rolnictvu českému a slavným hospodářským jednotám.

Je tomu právě padesáte let, co vyskytla se první česká ruchadla, dle vynálezcův svých bratří Veverkův z Rybytví u Pardubic také "veverčata" zvané a letos tomu také třicet let, co první zhotovitel českého ruchadla, Václav Veverka, zemřel.

Již před desíti lety ustanovil se hospodářský spolek pardubický na tom, aby vynálezcům ruchadla, kteréž si vítěžně razilo cestu do Němec a Anglie, postaven byl důstojný pomník, neboť jmena pravých vynálezcův Čechů upadla v zapomenutí a jiní, Němci a Angličané, za svůj to prohlásili vynález. Až posud hospodářský spolek pardubický ukládal skrovně příspěvky své pro účel tento do záložny pardubické, poněvadž však tyto dosud daleko nedostačují pro vystavení důstojného pomníku usnesla se výroční valná hromada, uspořádaná na oslavu desítiletého trvání spolku dne 14. prosince t. r. za souhlasu četných zástupcův bratrských jednot hospodářských na tom, vyžádati si spolupomoci všech sousedních hospodářských spolků, jakož i sl. zemědělské rady a sl. hosp. klubu pro král. české. Bude to čestnou povinností zejmena těchto zemědělských činitelův v Čechách, přispěti k dílu, kterým dosti pozdě splacen býti má dluh za veliký a platný čin českých rolníkův, jejž vykonali bez nároků na uznání a slávu ve prospěch celé vlasti.

Vyzýváme veškeré hospodářské jednoty v Čechách a na Moravě, jakož i každého vlastimila aby šlechetnému účeli tomu své přispění neodepřeli. Je třeba dokázati před celým světem, že umí sobě český národ vážiti zasloužilých mužův stavu rolnického a že nedopustí, aby cizina zásluhami našich mužův na úkor naší vlasti se obohacovala a nám je upírala.

Kojíme se nadějí, že se všech stran milé naší vlasti hojně sbíhati se budou příspěvky na pomník bratrů Veverků.

Hospodářský spolek pardubický."

Ani další plamenná slova a výzvy však neznamenaly rychlý přísun potřebných finančních prostředků. To nakonec trvalo několik let, i když např. pardubická záložna v roce 1882 povolila uvolnit na tento účel 1 000 zlatých. Svoji vinu na tom měly zejména různé pohledy na věc a pozdější nápad, aby byl zřízen pomník oběma vynálezcům rovněž v Pardubicích. Nakonec se ve sbírce sešlo na 3 730 zlatých. Přímo pro odhalení pomníku v Rybitví byl sestaven komitét, v jehož čele stanul předseda P. Adolf Schlögl a jednatel Jan Pelikán. Jeho druhá a poslední schůze se uskutečnila 15. srpna 1883, kdy byly vyjasněny a domluveny všechny záležitosti, a to včetně programu, který se stal součástí velkolepých oslav "veškerého rolnictva česko-slovanského a celého vděčného národa českého", jež byly zahájeny odhalením pomníku obou vynálezců v Pardubicích 8. září 1883.

Díky zvolenému tvůrci, jímž se nakonec stal Antonín Štaude z Pardubic (do tohoto města přišel v roce 1857 z Chrudimi), vznikl na návsi před školní budovou pískovcový jehlanec o výšce 5 m, který se vypínal na pěkném podstavci s nízkým soklem z téhož materiálu a na přední mramorové desce nesl nápis: "Vynálezcům ruchadla, bratrancům VEVERKŮM věnuje vděčná obec Rybytví."; vlevo na podstavci byl umístěn text: "VÁCLAV VEVERKA, narozen 10. prosince 1790 v číslech 27 v Rybytvech, zemřel 21. února 1849 v Bukovině a pochován ve Dřítči."; vzadu na podstavci nápis: "První ruchadlo shotoveno v čísle 27 a poprvé oráno ruchadlem na čísle parcelním 433 u Rybytví."; vpravo na podstavci text: FRANTIŠEK VEVERKA narozen 3. března 1799 v čísle 1. v Rybytvech, zemřel 10. února 1849 ve Březích a pochován v Přelouči."; na pylonu dole nápis: "Odhaleno 9. září 1883." Do základního kamene byla navíc vložena schránka s prezenční listinou širšího slavnostního komitétu, slavnostní tiskopisy, politické deníky a tehdejší mince.

Uvedeného dne ráno se probudilo Rybitví do slavnostní atmosféry, jež byla doprovázena hudbou a střelbou z hmoždířů. Do slavnostně ozdobené obce se řadou slavobrán proudilo všemi cestami množství lidu. Zejména šlo o členy hospodářských spolků, hasičských a sokolských jednot, zpěváckých, čtenářských, řemeslnických a občanských besed, k nimž se řadili vojenští vysloužilci s četnými prapory a hudbami a další obyvatelé ze širého okolí. Tento slavnostní průvod vyrazil z Lázní Bohdanče o 9.00 hod. a po půlhodinovém pochodu dorazil do davy přeplněného Rybitví, kde se na návsi všichni shromáždili podle předem stanoveného pořádku. Obdobně se tak dělo s průvody z Pardubic a z Hradce Králové, jež však musely vyrazit mnohem dříve.

Slavnost byla zahájena přivítáním těchto průvodů, po němž u polního oltáře promluvil o oslavencích a po 9.30 hod. odsloužil mši svatou královéhradecký kanovník Msgre. Josef Antonín Šrůtek. Při této mši i celé slavnosti byli přítomni např.: místodržitelský rada Ignác Boukal z Pardubic; moravsko-slezská delegace v čele s říšským poslancem Františkem Skopalíkem a redaktorem "Opavského týdenníku" Janem Zacpalem, národovec a horlivý podporovatel dramatického umění Ferdinand Náprstek, poslanec František Morávek z Opatovic nad Labem, ředitel a spisovatel J. V. Jahn či prof. F. V. Sova. Po mši svaté se všichni účastníci přemístili k pomníku, za kterým se rozestavil průvod z Pardubic a půlkruh kolem pomníku utvořily ostatní spolky. Následně okolní učitelstvo zapělo slavnostní chorál a za úplného ticha vystoupil na tribunu rolník František Puhlovský, jenž přednesl slavnostní řeč. Během jeho posledních slov byl pomník odhalen a poté se ujal slova člen zemědělské rady a hospodářský ředitel Josef Dumek, jenž poděkoval za účast zejména moravským a slezským hostím, za něž promluvil výše zmíněný redaktor "Opavského týdenníku". Poté byla pěveckým sborem za řízení bohdanečského řídícího učitele Josefa Tichého zapěna závěrečná kantáta a poděkování všem přednesl předseda komitétu a farář P. Adolf Schlögl. Ten rovněž odevzdal pomník ve správu a dozor rybitevské obce a provolal slávu císaři a panovnickému domu. Následovala rakouská státní hymna, zapění národní hymny "Kde domov můj?", kladení věnců a po ukončení slavnosti se odebrali účastníci k rodnému domu bratranců Veverků a k poli, kde bylo ruchadlem poprvé oráno. Na obou místech se pak zapsali do pamětních archů, načež se rozešli, aby se odpoledne zúčastnili slavnostního programu v lese "Kocmoudu" (pro zajímavost - vstupné činilo 30 krejcarů a tištěný program 10 krejcarů), nacházejícím se mezi Rybitvím a Lázněmi Bohdančí. Zde se tancovalo, hudby vyhrávaly (zejména kolínská), děti jezdily na kolotoči, mnozí si zastříleli na střelnici, na improvizovaném jevišti bavili přítomné bohdanečtí ochotníci spolu s Pavlem Nebeským z Prahy a na závěr následoval ohňostroj od V. Poláka z Lázní Bohdanče, po němž všichni odjeli nebo odešli v průvodu s pochodněmi a lampiony do Lázní Bohdanče, kde se uskutečnila v hostinských místnostech radnice večerní hudební zábava, jež byla tím posledním, co se v rámci odhalování pomníku v Rybitví událo, přičemž hosté byli rozváženi domů až brzy ráno následujícího dne.

Od té doby se konala u pomníku mnohá vzpomínková shromáždění. Ke 100. výročí vynálezu ruchadla se 14.-15. srpna 1927 uskutečnila v Pardubicích a v Rybitví celostátní slavnost, během níž byl rodný dům označen pamětní deskou a na poli, kde bylo poprvé ruchadlem oráno, byl zřízen nový pomník v podobě jednoduchého pluhu na balvanu z prosetínské žuly (navržen akademickým malířem Janem Šírem a realizován za přispění Společenstva kovářů republiky Československé). Na závěr ještě zmiňme, že 27. června 1977 byl pomník spolu s rodným domem Václava Veverky čp. 10 zapsán do státního seznamu kulturních památek. Zároveň byla naprojektována nová expozice v čp. 10 a památník bratranců Veverkových byl zde otevřen 18. září 1977. O 3 roky později došlo k dohodě pardubického ONV, MNV v Rybitví a KSSPPOP v Pardubicích, že bude pomník přemístěn do zahrady čp. 10 a tam ho můžeme obdivovat dodnes. Více o něm lze dohledat na webu památkářů: https://pamatkovykatalog.cz/pomnik-vynalezcum-ruchadla-16142261.