Kostel sv. Stanislava a Václava v Měníku

První zmínka o kostele v Měníku a jeho plebánovi pochází z roku 1384, ale pod názvem Měnín je zapsán již v popisu pražské diecéze z let 1344-1350. Tehdy byl tento dřevěný kostelík, jenž náležel do bydžovského dekanátu a královéhradeckého archidiakonátu, zasvěcen sv. Václavovi a jeho původními patrony bývali Měničtí z Červené Vsi (též z Červeněvsi). Za husitských válek přišel o faru a ta byla po jejich ukončení obsazena kněžími podobojí a následně utrakvisty. Po třicetileté válce, kdy byl přifařen k Novému Bydžovu, byl nahrazen v roce 1686 novým objektem (podle některých pramenů byl postaven již kolem roku 1660), ale z téhož materiálu. Postaven byl z tzv. trhanic, silných dubových desek získaných podélným štípáním kmenů, jež jsou uloženy na výšku nad sebe. Změnilo se též jeho zasvěcení, jež bylo rozšířeno o sv. Stanislava. Tehdy tu byl též umístěn přemalovaný bydžovský skládací oltář podobojí z počátku 16. století, v jehož středu byla vyobrazena Večeře Páně a po stranách dvojice kněží, z nichž jeden podává chléb a druhý víno. Opatřen byl textem: „Památka kněze Václava Hražďovského a faráře bydžovského, modlete se zaň Pánu Bohu. Kněz Jan vlastní bratr jeho učinil památku po smrti jeho ke cti a chvále boží“. Jeho spodní renesanční část pochází z roku 1605 a dal ji pořídit zámožný bydžovský řezník Čeněk (nápis: „Tato Archa jest na Náklad Slovútného Pána Mikuláše Czeňka miesstienina Nového Bydžova ke czti a chvále pána Boha udielana a postavena Letha 1605.“). Koncem 19. století došlo k odbornému odstranění přemalby a oltář byl přenesen do muzea v Novém Bydžově. První obnova objektu proběhla roku 1730. Koncem téhož století se snažil novobydžovský děkan Msgre. Jan Bendák, aby byla v Měníku založena lokálie, ale neúspěšně, neboť v roce 1786 vznikla nakonec v Metličanech. Na počátku 19. století byl kostel kvůli novým protipožárním předpisům silně omítnut, takže se jeví jako zděná stavba, je tzv. „v kožichu“. Tehdy byly odstraněny také dřevěné krakorce, které podpíraly převislou střechu. Další vnitřní a vnější obnova kostela byla dokončena roku 1872, a to díky novobydžovskému děkanovi P. Janu Novotnému. Za nového novobydžovského děkana P. Josefa Šrámka, který do tohoto úřadu nastoupil v roce 1887, byl kostel opět uvnitř upraven. V letech 1929-1930 byl chrám Páně též opraven, tentokrát nákladem města Nového Bydžova. 30. září 1930 zde udílel sv. biřmování královéhradecký biskup Msgre. Karel Boromejský Kašpar. 22. ledna 1964 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-vaclava-a-sv-stanislava-se-zvonici-13465756). 1. března 1993 byla nahlášena krádež kostelních svícnů. V únoru 1994 přišel kostel vloupáním o část své vnitřní výzdoby, zejména šlo o obraz sv. Václava a malbu klečící ženy, k nimž si pachatel přibral ozdobné sloupky, 3 hlavičky andělů a jednu sošku. Roku 2017 proběhl stavebně-historický průzkum objektu, a to v souvislosti s jeho chystanou rekonstrukcí, která je spojena s bezúplatným převodem kostela a zvonice do vlastnictví obce.

Jedná se o orientovanou roubenou a omítanou stavbu s valbovou šindelovou střechou ve stylu raného lidového baroka s gotizujícími prvky s trojboce uzavřeným užším presbytářem a obdélnou sakristií po jižní straně, jež je položena na podezdívce z pískovcových kvádrů. Stěny obdélné lodi jsou zevně hladké, na každé straně mají 2 segmentově uzavřená okna. Presbytář má jedno půlkruhově zaklenuté okno v severní stěně a dvě stejná okna v příčných stěnách závěru. Průčelí je též hladké a má segmentově zaklenuté okno nad obdélnou dřevěnou vstupní předsíní se sedlovou střechou. Obdélná sakristie má pultovou střechu a po 1 drobném půlkruhovém okénku v jižní a východní stěně. Zevně ji zdobí dřevěné slepé arkády. Uprostřed severní zdi je boční vchod se segmentovým záklenkem. Vnitřek je kryt dřevěným kazetovým stropem. Nad vítězným obloukem se nachází čtyřboký oplechovaný sanktusník s jehlancovou střechou s makovicí a křížkem. Na západní straně je dřevěná trojramenná kruchta, jež je ozdobena malovanými výjevy ze života sv. Václava.

Zařízení kostela je převážně barokní. Hlavní oltář, kazatelna i oba boční oltáře pocházejí z konce 17. století. Na levém, který je zasvěcen sv. Janu Nepomuckému, se nachází obrázek Ukládání Krista na dřevě, který je kopií nezvěstného gotického originálu. Pravý oltář má malbu sv. Barbory z doby po roce 1680, za jejíhož autora je pokládán kladský rodák Jan Jiří Heinsch. V presbytáři se nachází obraz sv. Víta ze 17. století. Varhany od Josefa Kobrleho z Lomnice nad Popelkou pocházejí z doby kolem roku 1890 (viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=3120).

Zvony jsou kromě sanktusníku uloženy v samostatné dřevěné zvonici štenýřovo vzpěradlové konstrukce s osmibokým půdorysem, se stanovou střechou s makovicí a křížkem, která byla postavena v roce 1689 z materiálu, jenž vznikl zbouráním zvonice v Bydžovské Lhotce. Odtud též pochází výše jmenovaná zdejší trojice zvonů z let 1507, 1558 a 1670. Když se po rekvizicích 2. světové války vracely zvony zpět, tak jeden z nich nebyl zavěšen do zvonice, ale byl instalován na kostele, takže následně zde visela pouhá dvojice zvonů. Rekonstrukcí prošla zvonice v letech 1993-1994, protože se již kymácela a podle odborníků hrozil její pád.