Barchůvek (Měník)

Své jméno získala tato ves podle sousední a mnohem starší obce Barchova, jejíž pojmenování vzniklo přidáním přípony -ov k osobnímu jménu Barech či Barch, o němž se soudí, že šlo o zkratku jiného osobního jména Bartoloměj, která má stejný původ jako Bareš. Od poloviny 16. století se od sebe obě vsi lišily pojmenováním - Velký a Malý Barchov, v následujícím století se říkalo vsi Malý Barchůvek a teprve od roku 1921 nese současné jméno. Nalezl jsem však dobové záznamy, kde byl Barchůvek nazýván i jako Barkovek. Dr. Antonín Profous o tom ve svém díle „Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl I. A-H“ píše toto: "Barchůvek (lid. také Barchovek, do Barchůvka i Barchovka, v Barchůvku, Malobarchovák): 1398 Barchow, LOrd. 39 41; 1410 Nicolao de Barchow, LEr. IX, M 5; 1421 Mikuláš z Barchowa, AČ. 3/228; 1454 in Barchuowek villa, DD. 16/11; 1542 Mareš Dobřenský z Dobřenic (klade sobě) Barchow weliky, tvrz, dv. popl. a ves celou, Barchowek maly, ves celou, Zahorzj, DZ. 250 A 10; 1615 Jetřich Myška ze Žlunic a na Velkém Barchově, Jan ml. Dobřenský z Dobřenic a na Malém Barchově, Rozvrž. sb. 10 a 11; 1654 ves Barchow, ves Maly Barchuwek, BR. 13/1358 a 1439; 1835 Groβ-Barchow (Welky oder Hruby Barchow) - Klein-Barchow, Sommer 3/283 a 29."

Podle nálezů z celého okolí byla tato lokalita osídlena již v době kamenné, ale první zmínka o Barchůvku pochází až z roku 1454 a do roku 1595 náležel k Barchovu. Prvním známým vlastníkem vodní tvrze, poplužního dvora a vsi byl Felix Šťastný Panský ze Střezetic, jemuž byl tento majetek po bitvě na Bílé hoře zkonfiskován pro účast v českém stavovském povstání a následně prodán Janu Kunigovi. Když za třicetileté války řádil v Novém Bydžově mor, pozvala zdejší šlechta tamní Židy, aby se usídlili při dvoře v Barchůvku. Získala tím nejen levnou pracovní sílu, nýbrž také nové kolonisty, jejichž příjmení (Roubitschek, Schneider, Mossel, Kohn a Turnovský) se tu dlouho držela. Tito si v Barchůvku zřídili též svoji modlitebnu, ale brzy se místo zemědělství začali život obchodem. Později drželi Barchůvek Vančurové z Řehnice, z nichž Jiří Jindřich vystavěl zámeček. V roce 1774 náležela ves Anně z Ehrenberku, jež prodala statek se zámkem, pivovarem a dvorem Dr. Janu svobodnému pánu Obiteckému z Robenhauptu. Za známého selského povstání byl zdejší zámek vypleněn. Mimo zničeného obydlí vrchního byla škoda odhadnuta na 659 zlatých a 15 krejcarů. Roku 1788 bylo v Barchůvku 25 domů a 164 obyvatel a v roce 1843 61 domů a 473 obyvatel. Od roku 1790 zde vládl Jan Baptista Burghardt, od roku 1809 jeho syn Jan Nepomuk a od roku 1835 vnuk Leopold. V roce 1844 koupil statek Jan Thun-Hohenstein, který ho roku 1852 prodal manželům Prokopovi a Anně Urbanovým za 165 000 zlatých. Od roku 1872 vlastnil statek v Barchůvku Gustav z Dürfeldů (zakoupil ho za 165 000 zlatých), od roku 1875 Antonín Milner (94 000 zlatých), od roku 1880 Václava a Karla M. Fišery a od roku 1910 Jaroslavu a Martě Tichým.

V roce 1849 se stal Barchůvek samostatnou politickou obcí. Roku 1867 se dostala do dražby kovárna čp. 43. O 10 let později zanikla zdejší židovská náboženská obec. V roce 1879 zavraždil 24letý syn obecního starosty svoji milenku. 6. listopadu 1879 byl jičínským porotním soudem odsouzen k trestu smrti oběšením, ale následujícího měsíce obdržel milost. Roku 1887 byla prodána v dražbě zdejší kovárna čp. 43. V roce 1890 bylo ze zdejších 326 obyvatel 9 Židů. Roku 1903 bylo novobydžovským okresním hejtmanstvím rozpuštěno obecní zastupitelstvo a správu obce vedla 5členná obecní správní komise. V roce 1904 proběhly meliorace zdejších pozemků. O rok později jmenovalo obecní zastupitelstvo knížete Jiřího Lobkovice čestným občanem, a to na popud novobydžovského okresního výboru. Roku 1910 byla provedena dílčí parcelace místního velkostatku. Z front 1. světové války se nevrátilo minimálně 5 místních mužů (František Čáslavský, Antonín Košťál, Jan Košťál, František Ulrich, Jan Vodák).

Při 1. pozemkové reformě v roce 1919 získal zdejší nemovitosti Bohumil Malotín. Roku 1921 měl Barchůvek 49 domů a 276 obyvatel. V roce 1924 bylo zahájeno jednání o vybudování elektrického vedení, ale velkostatkář Matolín tuto snahu zkácel. 1. července 1928 se uskutečnila v Barchůvku okrsková oslava M. Jana Husa. Roku 1928 vyhrála v obecních volbách národní demokracie, jež po předchozích volbách neměla v obecním zastupitelstvu ani zastoupení. Tehdy bylo zvoleno 10 kandidátů národní demokracie, 1 agrárník a 1 sociální demokrat. Toto vítězství bylo vydáváno za drtivou porážku lidovců a národních socialistů. 7. dubna 1930 bylo zavedeno nové autobusové spojení z Nového Bydžova přes Barchůvek do Babic a zpět. O rok později vzniklo Vodní družstvo. Roku 1933 byl do obce zaveden elektrický proud. 21. února 1935 byla ustavena místní organizace sociální demokracie. V roce 1939 byla založena místní organizace Národního souručenství. Za německé okupace nosila obec pojmenování Klein-Barchau. V té době bychom tu našli hostinec Františka Glasera, hostinec a obchod smíšeným zbožím Aloise Štolby, kovárnu Josefa Zámečníka, trafiku Josefa Podaného a velkostatek Bohumila Malotína. V noci na 11. ledna 1940 začala v chlévě Bohumila Malotína doutnat vlhká sláma a v dýmu se udusilo 48 kusů hovězího dobytka. V dubnu 1945 se skryli mezi místními uprchlí sovětští zajatci. V květnu 1945 se strhla u Barchůvku přestřelka mezi partyzány a německými vojáky, jejímž výsledkem bylo 6 mrtvých Němců. 1. prosince 1946 vzniklo Zemědělské strojní družstvo v Barchůvku. Roku 1948 byl Malotínův majetek znárodněn a hospodařily v něm Československé státní statky. V roce 1970 byly dokončeny nové chodníky. O 5 let později se ustavila 23členná organizace Českého svazu žen. 1. ledna 1976 se stal Barchůvek součástí Měníku. Roku 1994 byl odbahněn rybník. O rok později byla ukončena plynofikace obce. V roce 1997 skončily práce na kanalizaci. Roku 2006 bylo zřízeno nové sportoviště. V roce 2017 došlo k opravě knihovny. Roku 2020 byla opravena silnice do Bydžovské Lhotky.

V Barchůvku stával raně barokní zámeček, který byl postaven Jiřím Jindřichem Vančurou na místě tvrze v roce 1690. Jednalo se o jednopatrovou budovu se silně předsunutým středním rizalitem a se šindelovou mansardovou střechou a cibulovitou věžičkou, u níž stávala polygonálně uzavřená kaple sv. Anny. Protože však hrozilo jeho sesutí, byl roku 1911 stržen a na jeho místě byla vybudována velká secesní vila s věží. Obrazy Kristovy Rodiny a sv. Anny od Andrease Maywalda ze zdejší kaple byly následně zavěšeny pod kruchtou mlékosrbského kostela. Obdobně dopadla roubená židovská modlitebna z 18. století, neboť shořela po roce 1877. Proti zámeckým vratům stojí barokní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1747. Z dalších pamětihodností jmenujme: roubenku čp. 50 z roku 1860, zděnou zvoničku s kamenným křížem a sochu Panny Marie s Jezulátkem, kterou nechala v roce 1884 vystavět Hermína Fišerová, roz. Chmelařová. Mezi nejvýraznější místní rodáky můžeme zařadit: violoncellistu Bohumila Malotína (11. května 1927 Barchůvek - 15. září 2000 Praha) a flétnistu Františka Malotína (* 15. listopadu 1929 Barchůvek; viz https://www.pametnaroda.cz/cs/malotin-frantisek-20180308-0). S obcí je též svázán statkář a politik Václav A. Fišera (7. února 1837 Sovětice - 8. května 1909 Barchůvek). Za zmínku stojí i to, že z Barchůvku pocházeli: ruský legionář František Fiala (* 20. září 1886 Barchůvek), ruský legionář a okresní cestář Josef Veselý (* 18. března 1892 Barchůvek), ruský leginář Josef Oborník (* 26. července 1893 Barchůvek), ruský legionář a respicient finanční stráže na Slovensku Karel Tichý (* 21. října 1893 Barchůvek), italský legionář František Haltuf (* 24. dubna 1894 Barchůvek) a ruský legionář Josef Lexa (* 6. září 1896 Barchůvek). O Barchůvku se rovněž hovoří v knihách "Smršť" od Václava Kaplického a "Podivuhodné příběhy" od Miroslava Ivanova.