Kostel sv. sv. Markéty, panny a mučednice v Semonicích

Tento chrám pochází nejspíše z přelomu 13. a 14. století. V roce 1352 bylo odváděno 6 gr. papežského desátku. První zmínka o tomto kostele je z roku 1357 a již tehdy býval farním, protože tenkrát si směnil plebánii Petr z Hořiček se semonickým farářem Vitoldem. V roce 1370 nastoupil místo Petra Ješek z Lažan. Roku 1389 byl ke kostelu v Semonicích a k oltáři sv. Markéty v Chotěborkách prezentován Benešem z Rýzmburka plebán Mikoláš z Lískovic. Toho v roce 1393 vystřídal Bartoloměj ze Stárkova a jeho o 3 roky později Jakub z Čisté. Od roku 1421 byla semonická fara u sv. Markéty spravována faráři, kteří „vysluhovali svatou Večeři Páně pod obojí způsobou“.

Fara zanikla v roce 1623 a od té doby byl kostel filiálním do Holohlav. Roku 1837 byly do kostela přeneseny varhany z kostela sv. Václava v Číbuzi, které byly původně instalovány ve smiřické zámecké kapli Zjevení Páně. Rekonstrukce kostela byla provedena v roce 1897, kdy došlo na venkovní opravy i vnitřní opravy, jmenovitě hlavní a vedlejší oltář. K jeho posvěcení došlo 26. prosince téhož roku královéhradeckým biskupem Mons. Edvardem Janem Nepomukem Brynychem. Tužby po samostatné faře se však tehdy nenaplnily. 27. dubna 1907 navštívil chrám královéhradecký biskup Msgr. ThDr. Josef Doubrava. Od roku 2010 je kostel filiální k jaroměřskému děkanství. V současné době se chystá oprava jeho střechy, jež byla schválena usnesením městského zastupitelstva 17. května 2017.

Původně šlo o jednolodní orientovanou gotickou stavbu s valbovou střechou, jež byla úplně zbarokizována. V průčelí má zděnou věž, jež byla postavena na místě původní dřevěné věže v letech 1866-1867, na jihu ke kněžišti sakristii. Okna jsou segmentová s úzkými šambránami. Do lodi je na severní straně pravoúhlý vchod. Věž je dvoupatrová, hladká, s půlkruhovými okny v patrech a krytá plechovým stanem. Na západě v přízemí se nachází půlkruhový vchod s kamenným rámem. Kněžiště je pravoúhle uzavřené, s třemi hrotitými okny a hladkými špaletami. Okno v závěru bylo zazděno. Křížová klenba je nasazená na pilíře v koutech kněžiště. Napravo je pravoúhlý kamenný vchod do sakristie. Obdélná loď s rovným stropem je osvětlovaná 2 páry hluboce špaletovaných oken. Hladká kruchta je dřevěná. V přízemí věže je předsíň, jež je sklenutá křížem.

Vnitřní zařízení je převážně novodobé a vyvedené v pseudobarokním stylu. Kamenná křtitelnice s kuželkovou nohou a ozdobená ve spodní částí révovím pochází spolu s barokním dřevěným křížem z konce 17. století. První varhany byly vyrobeny roku 1852, další nástroj pochází z roku 1904 od bratří Paštiků z Prahy-Čestína. Ten byl opraven v roce 1980 Františkem Nožinou a roku 2000 Janem Karlem ze Sázavy.

V kostele se původně nalézala trojice zvonů. První o výšce 55 cm, průměru 71 cm a s nápisem: „ZA CZASV DVCHOWNIHO SPRAWCZE CZYRKEWNIHO P. FRANTISSKA DIEKANA HOLOHLAWSKEHO 1752 OD ANTONINA HELERA KANOWNIKA A GANA ZEYDY W WYSOKEM MEGTIE.“; druhý o výšce 47 cm, průměru 60 cm, s reliéfem sv. Jana Křtitele a textem: „Ga hlas wolagiciho na pausti sprawte cestu Panie 1753 w Wysokim Meitie: IZN.“ (zrekvírován v roce 1916) a třetí – Sanktusník – o výšce 32 cm, průměru 41 cm, bez ozdob a nápisu.