Vila Anna v Černožicích

V těchto místech se nacházela zástavba již v 18. století, pokud ne již dříve, což lze vytušit z I. vojenského mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c079), avšak teprve v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 je vidět, jak původní stavba vypadala (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA511018400). Jednalo se čistě o roubenou stavbu, což lze najít také v reambulaci stabilního katastru z roku 1877 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_806_2). V té době začaly být okolní budovy přestavovány do zděné podoby, ale ona sama ne.

Tento domek, jenž nosil stejné čp. 34, zakoupil v roce 1848 František Vojtěch od manželů Václava a Kateřiny Andrejsových, aby se později dostal i s pozemkem do rukou zdejšího továrníka Jana Sehnoutky, který si tato místa vyhlédl k vybudování rodinné vily. Ta byla navržena architektem Antonínem Balšánkem, jehož úkolem bylo u této stavby skloubit ubytovací nároky rodiny investora s reprezentačními požadavky, jež měly být navenek odrazem prosperity jeho textilní továrny. Projekt vznikl v roce 1904 a stavba byla provedena v letech 1904-1905.

Vila, jež byla pojmenována podle manželky investora, tehdy obsahovala v suterénu: byt zahradníka, pokoj služek, kotelnu pro ústřední topení, prádelnu, mandlovnu, žehlírnu, jakož i sklepy; v přízemí: obývací pokoj, ložnici s koupelnou, salon, jídelnu, šatnu pro garderobu, vše kolem atria seskupené, dále kuchyň se spíží a přípravnou, jež byly přístupné vedlejším vchodem; v 1. patře: pokoje pro hosty, kulečník a 2 studovny. Atrium bylo opatřeno vrchním světlem a obloženo ve své spodní části barevnými obklady z rakovnické továrny. Vnitřní zařízení dodala firma J. Navrátil z Karlína. Nanášené práce na fasádách a glorietu provedl František Čermák z Hradce Králové, vnitřní nanášené práce zhotovil J. Pekárek z Prahy. Autory kovaných prací byla pražská společnost Machata & Pácalt a J. Radulovič z Předměřic nad Labem. Malířské práce měl na starosti František Fröhlich z Prahy a dekorativní obraz nad krb v jídelně provedl František Urban. Elektřina byla do objektu zavedena v roce 1911, a to v rámci elektrifikace celé obce.

20. července 1913 zemřel Jan Sehnoutka a vedení závodu se ujala jeho manželka Anna, rozená Loučná, která se též stala vlastnicí vily. Protože s manželem neměla žádné děti, přijala za vlastního Rudolfa Steinského, osiřelého synovce po sestře jejího muže. Jemu a jeho manželce Slávce patřila vila až do roku 1945, kdy došlo k uvalení národní správy na firmu. O 3 roky později byla vila spolu s blízkou továrnou vyvlastněna a nějakou dobu se o její stav nikdo nezajímal. Sám MNV si vyhlédl část zahrady, aby na jejím místě nechal vybudovat památník květnové revoluce. V červnu 1950 požádal ředitele n. p. LINA v Josefově o odstoupení části zahrady při čp. 34 pro postavení výše jmenovaného památníku, k čemuž následně došlo, a to až 30 m do hloubky původního pozemku vily. Podmínkou bylo, že na nově vzniklé hranici pozemku vybuduje MNV nový plot z materiálu, jenž naopak dodá sám podnik. Ten však zde vyrostl přes všechny dohody až mnohem později.

Následně bylo rozhodnuto také o přestavbě vily na ubytovnu pro tovární dělnice, k níž došlo v letech 1958 a 1969. První rekonstrukční práce byly velice necitlivě naplánovány a ještě více provedeny. Secesní duch vily téměř zmizel, neboť jemné reliéfy a další ozdoby byly otlučeny a nahrazeny jednoduchou tvrdou omítkou, jež se na něj od pohledu nehodila. Zároveň tehdy zmizela řada cennějších věcí, které ještě v objektu zbyly. Druhá úprava budovy přinesla zejména výměnu elektroinstalace a ústředního topení, zavedení vodovodu (do té doby byla využívána studně v zahradě) a přestavbu dosavadní kanalizace. Součástí adaptace byl rovněž projekt na výstavbu popelového výtahu z kotelny, který dosud v objektu chyběl. Oproti plánu z roku 1958 nebyla přestavba vily tak necitlivá vůči objektu, takže byl kladen velký důraz na zachování většiny z původního interiéru a exteriéru vily. V roce 1988 se objevil další plán na její úpravu, který byl způsoben zvyšujícími se nároky na počet zde ubytovaných dělnic. Jeho realizaci však zabránily společenské události následujícího roku.

Díky těmto úpravám zmizel na čp. 34 punc historické stavby, kterou zmiňoval ještě PhDr. Emanuel Poche, CSc. ve své knize "Umělecké památky Čech 1. A/J", v níž můžeme nalézt následující: "ČERNOŽICE /Hradec Králové/ Secesní VILA - od A. Balšánka z r. 1904. • STRAVOVNA A NOCLEHÁRNA při továrně (dnes internát) - konstruktivistická cihlová stavba od O. Novotného z r. 1926." Z toho je vidět, že přestože byla vila necitlivě upravena, stejně si historikové umění vážili tohoto objektu a nemohli ho jen tak přehlédnout, zejména z toho důvodu, že se tehdy ještě dalo mnohé změnit a navrátit do "starých kolejí", a to se tehdy při rekonstrukci tak snažili, že dokonce odstranili i letopočet jejího vybudování v římském číslování spolu s nápisem "Villa Anna", aby ani pouhé jméno nepřipomínalo minulost objektu. Náčrty architekta Balšánka a různé fotografie vily byly též součástí výstavy Česká secese - umění 1900, jež byla v květnu až říjnu 1966 prezentována na Hluboké nad Vltavou a v prosinci 1966 až lednu 1967 v Brně. K žádné nápravě však nedošlo, protože když bylo něco vlastnictvím nějakého podniku, tak jakékoliv vyjednávání bylo složité a vázlo, to se dalo tehdy spíše domluvit s MNV, ONV nebo KNV a rovněž se nejednalo o nějaké jednoduché kroky při přesvědčování o záchraně některých objektů.

V roce 1991 byla TIBA nakonec zprivatizována a vznikl podnik NOTEX (Novák-Textil, Ing. Milan Novák), který nadále vlastnil i vilu. V roce 2000 přešla továrna společně s vilou pod firmu ROTEXIM a. s., jejíž bývalá předsedkyně představenstva Ing. Dana Bernartová pak byla majitelkou objektu. Od ní se posléze dostala vila do rukou v roce 2006 vzniklé firmy Castle Stracov s. r. o., jejíž vlastníci se pustili do její obnovy, která však nebyla dosud dokončena (viz https://hradecky.denik.cz/zpravy_region/deda-a-vnuk-zachranili-stracovsky-zamek-ted-krisi-k-zivotu-vilu-v-cernozicich-20.html).