Kamenný kříž v Černožicích

Tento kříž před domem čp. 168, který se původně nacházel v Čáslavkách (část obce Černožic, neplést s místní částí Dolan na okrese Náchod) mezi domy čp. 1 a 9 proti návsi, nese nápis: "Tento kříž vzdělán a posvěcen ke cti a chvále Boží a na památku žalostné události v rodině Hynkově z Čáslavek r. 1875." Mimo to jsou nahoře ve třech polích různé prosebné texty, z nichž jen ten prostřední je dnes k přečtení - "Pochválen buď nám Ježíš Kristus, který pro nás ukřižován byl."

Jeho úkolem je navěky připomínat neštěstí, k němuž v těchto místech 23. června 1874 došlo. Svého času tu totiž nalezla domov malá Františka Novotná, když jí 28. února 1869 zemřel na tuberkulózu otec Josef Novotný, 42letý rolník z Pulic čp. 14, a 22. prosince 1871 její 83letý děd Jan Novotný. Tato sirota se tak stala schovankou na Hynkově statku čp. 7, kde se o ni všichni řádně starali, jako kdyby byla jejich vlastní. Není to nic divného, protože zdejší hospodář Josef Novotný (* 25. května 1826) měl být jejím příbuzným. Někdy je vydáván za strýce, jindy za staršího bratra, ale skutečný příbuzenský vztah jsem nedokázal věrohodně dohledat kvůli rozporuplným údajům v černožických i pulických matrikách, případně v matričních zápisech holohlavské či dobrušské farnosti. V zápise černožické matriky zemřelých nalezneme pouze tato slova: "Františka, školačka, vlastní dcera po † Josefu Novotným, rolníku z Pulic č. 14. bytem v Čáslavkách č. 7." Podle mne se nedá vyloučit ani nějaký omyl, protože oba jmenovaní se měli narodit v roce 1826, ale v Pulicích se tehdy Janu Novotnému narodil pouze 1 syn tohoto jména, takže ve skutečnosti mohl být Josef Novotný jejím otcem a Františka mohla přijít pouze o matku. Do Čáslavek se přiženil 15. července 1856, když si ve svých 30 letech vzal za manželku o 8 let mladší Františku Hynkovou, dceru tamního sedláka Jana Hynka, jenž musel navíc k sňatku svolit, protože nevěsta tehdy nebyla ještě plnoletá.

Protože Františka již byla velká a mohla pomáhat v hospodářství, tak se účastnila řady prací. Starala se o dobytek, pomáhala při jeho pasení, jezdila s bratrem a s dalšími na krmení, účastnila se rovněž žní a tak bychom mohli pokračovat. Onoho tragického večera vyjela s Josefem Novotným na jetel. A když se jím plně naložený vůz vracel, došlo v těchto místech kolem 19.00 hod. ke splašení koní. Čeho se tehdy lekli, to se již nedozvíme, ale výsledkem toho bylo, že Františka zpanikařila a z obavy o své zdraví se rozhodla seskočit z vozu, ale vrhla se z něj tak nešťastně, že ji zachytil a přejel. Zemřela na místě a přivolaný lékař neměl šanci cokoliv udělat. Její pohřeb o 3 dny později byl velmi truchlivou událostí, jíž se ve smutečním průvodu zúčastnila většina zdejších osadníků.

Sám Josef Novotný byl z této události tak zdrcený, že si tuto věc vyčítal až do své smrti. Nemohl na ni zapomenout a zároveň se rozhodl, že zřídí na památku tragicky zahynulé Františky kříž a nebude litovat ani vyššího nákladu na něj. Nejprve myslel, že nejlepším materiálem bude litina a pouze podstavec bude z pískovce, ale po oslovení výrazné postavy hořického sochařství a řezbářství Antonína Myslivce (5. října 1845 Hořice - 11. srpna 1884 tamtéž) se nechal přemluvit na to, aby vznikl velký památník v podobě sv. Kříže. Uvedený tvůrce ho jak navrhl, tak vlastnoručně vytesal a opatřil vším textem.

K jeho slavnostnímu posvěcení došlo u příležitosti ročního výročí této tragické příhody. Světitelem měl být podle některých zdrojů sám holohlavský děkan Msgre. Jan Lauschmann, který Františku 26. června 1874 též pohřbil, ale v té době byla fara v Holohlavech již administrována P. Josefem Procházkou, takže buďto kříž posvětil právě on, případně blízký spolupracovník jeho předchůdce - kaplan P. Hynek Wagenknecht. Od té chvíle se tedy zde tento kříž nachází a zvěstuje, že v těchto místech zahynula 12letá školačka (* 29. dubna 1862), jíž přejel plně naložený a koňmi tažený vůz, i když některé věci kolem zúčastněných osob zůstávají dodnes zahalené rouškou tajemství. Vzpomeňme tiše na toto neštěstí a jeho oběť, pokud půjdeme těmito místy a nechme se poučit tragickým osudem jiného, abychom třeba neopakovali podobné nešťastné věci.