Na okraji Jizerských hor pod dohledem majestátného vrcholu Ještěd se nachází v hlubokém údolí říčky Rokytky sympatická vesnička Kryštofovo Údolí. Místo vzniklo již patrně v 15. století a jeho název se odvozuje od jména uhlíře a prvního osadníka, kterým byl Christophorus. Vesnička je to dlouhá. Dříve se totiž jednalo o tři osady: Rokytnice, Kryštofovo Údolí a Novina.
Hlavním důvodem naší návštěvy byl místní orloj. Je to úžasná věc, která stojí za vidění. Avšak když skončilo představení na orloji, tak jsem se rozhlédl a zjistil jsem, že i samotná vesnice je zajímavá. Nelitoval jsem námahy a vystoupal jsem několik desítek metrů do kopce na pravém břehu říčky Rokytky. Nachází se zde kostel svatého Kryštofa, který byl postaven v letech 1683 až 1686. Střecha i stěny jsou obloženy břidlicí. Okolo kostela je hřbitov, na němž jsou novější i starší náhrobky, všechny jsou však čisté a udržované.
Až se budu někdy dívat na film režiséra Františka Vláčila „Adelheit“, snad si vybavím záběry na zdejší kostel. Byl totiž místem, kde se završil smutný osud Adelheid.
Autor orloje mne upozornil mimo jiné také na malý objekt márnice, který se nachází v areálu kostela. Na stěnách je zde cyklus osmi deskových maleb s názvem Tanec smrti. Jedná se sice „pouze“ o kopie (originály jsou uloženy v depozitáři Severočeského muzea v Liberci), ale přesto návštěva objektu, odkud nebožtíci odcházeli na věčnost, zanechá v člověku pocit, že nikdo nikdy neví dne ani hodiny. Opravu márnice zařídil opět pan Martin Chaloupka (autor orloje).
Jelikož jsme přijeli do Kryštofova Údolí dříve, zbýval nám tudíž čas do začátku představení orloje. Tuto chvíli nám nabídl vyplnit pan Chaloupka a pozval nás do Muzea betlémů, jež vzniklo opět díky jeho přičinění. Je zde k vidění několik zajímavých betlémů i výstava hraček, se kterými si hráli ti dříve narození.
Ve vesnici je také několik zajímavých lidových staveb. Většinou se jedná o roubená stavení, někdy též s hrázděným patrem a podsádkou v přízemí.