Kudlovský vodopád... aneb nejvyšší katarakt na území Zlína
Poněkud bombastický titulek článku bych rád uvedl na pravou míru: o žádném jiném na katastru města mi není nic známo a o tomhle jsem se dozvěděl jen díky tomu, že se jeho ikonka spolu s Fotogalerií docela nedávno objevila na mapách.cz. Nejprve byl označen za „Kudlovský slap“, nyní už jen jako vodopád. Jak jsem před pár dny osobně při průzkumu místa zjistil, nejedná se o žádnou Niagáru (ostatně kde ta by se u nás vzala, že?), nicméně je tento katarakt na Kudlovském potoce místem, které milovníkům přírody rozhodně stojí za návštěvu. Jenom je nesmí odradit fakt, že k němu žádná značená cesta nevede a sám přístup je poněkud krkolomný. Navíc je třeba umět dobře číst v mapách i terénu.
Já se k němu dostal tak, že jsem po návštěvě pozůstatků zlínského hradu sestoupil svahem porostlým listnatým lesem směrem na východ dolů ke Kudlovskému potoku, okolo nějž prochází lesní cesta. Pokračoval jsem po ní vzhůru údolím, po několika desítkách metrů se rozdělujícím na dvě větve. Proti toku Kudlovského potoka jsem pokračoval po blátivém lesním chodníku vlevo a hukot vody přepadávající přes skalní práh slyšel až těsně před tím, než pěšina vyběhla na okraj rozsáhlé pastviny. Pohled na vodopád z téhle strany kryl převislý břeh, navíc se kvůli strmosti srázu stejně nedalo k potoku sestoupit. O něco dál ale už k potoku z louky vedl dobře přístupný chodník. Musel jsem se ale asi padesát metrů vracet okolo primitivní regulace potoka a hladiny rybníčku, z nějž mne nervózně pozoroval divoký kačer. Pak se přede mnou objevil areál zahradní osady a vlevo pod skalním převisem „burácel“ kýžený vodopád. Za pomoci silné větve keře a po labilních kamenech se mi podařilo sestoupit do půli svahu a prohlédnout si tento „zázrak zlínské přírody“ hezky zblízka.
A rozhodně bylo na co koukat: vodopád sice spadá přes skalní práh jen úzkým čůrkem, zato se ale jedná o vodopád „pravý“ (není to žádná kaskáda) a vertikální rozdíl mezi jeho hořejškem a tůňkou, do které se jeho voda vrhá, činí okolo dvou metrů!
Po větších deštích musí být pohled na něj ještě mnohem atraktivnější, ale i za tohoto „normálního“ jeho stavu jsem byl s návštěvou místa spokojen.