Od Lesního hřbitova přes Kudlov do Zlína

Kam a jak jedeme?

Co má dělat člověk, který rád cestuje a najednou se díky úrazu ocitne ve stavu dlouhodobě nemocného? Především by neměl věšet (natož ztrácet) hlavu. Náš stát v současnosti sice pacientovi za první tři dny nemoci vyplácí částku "nula celá nic", ale toto je kompenzováno délkou spojené vycházky, která činí až šest hodin. Dost času na podniknutí výšlapu do okolí města, ve kterém žijete, nemyslíte? Samozřejmě za předpokladu, že se ten úraz nevztahuje na vaše spodní končetiny, po kterých budete svůj přesun provádět... Poněkud horší situace nastane, když se vám úraz (jako mně) přihodí v parném tropickém létě a vaše vycházka začíná v pravé poledne. Přechod z bytu na venkovní vzduch se pak dá směle srovnat s přechodem z chladivých vln jezera do finské sauny! (Ale zvykejme si, klima se mění a bude hůř...)

Klimatizovaným trolejbusem s amputovanými tykadly vyjíždím nahoru na kopec k Majáku. Prostředek MHD pokračuje k věhlasným zlínským filmovým ateliérům, ale já vystupuji o zastávku dřív, která nese název Zlín-Krematorium. Musím se přece podívat, do čeho že to jednou půjdu. Ale než přijde ten čas, díky oteplování zemské atmosféry si na vyšší teploty snad zvykneme a potom to nebude člověka tolik bolet. Nad zastávkou se nenachází jen to krematorium, ale především rozlehlý areál Lesního hřbitova. Vznikl zde díky rozrůstajícímu se "Baťovskému" Zlínu už v roce 1932 a vyprojektoval ho František Lydie Gahura. Na novém hřbitově byla tehdy vybudována jen centrální komunikace, z níž vedly k jednotlivým rovům jen lesní pěšinky. Hroby nesměly být příliš okázalé a musely do okolního lesního prostředí pěkně zapadat. Krematorium je až pohrobkem komunismu, neboť zde vzniklo v roce 1979... Tak, ještě poslední pohled po areálu cintorína - do doby, než se budu v některé té urně jednou popelit, mám snad ještě času dost - a teď už za něčím veselejším.

O kousíček dál míjím moderní několikahvězdičkový Lesní hotel, a pak už po silnici (obklopené vilkami Fabiánky), která směřuje po odlesněném hřebeni do blízkého Kudlova. Za poslední vilkou se silnice stáčí nad rozsáhlou pastvinou, ze které se mi otevírá nádherný výhled nejen na část Zlína s jeho největším sídlištěm, ale hlavně na hradbu Mladcovských a Hostýnských vrchů za ním. Pěkné pohledy jsou i na rozčepýřené horizonty Kudlova, které zdobí nespočet nových rodinných domů a vil. A další se stále staví... Nedivím se, mít za okny tak krásnou vyhlídku (a dost peněz na takový dům), i my bychom se sem odstěhovali. Jak už to tak bývá. kromě obyčejných domků zde můžeme vidět luxusní a zajímavé vily, na jejichž vizáži se podepsal nějaký renomovaný architekt, ale také objekty, označované jako "podnikatelské baroko." Kromě vysokých ohradních zdí jsou takové objekty vybaveny i kamerovým systémem a běda tomu, kdo by chtěl z pěstěné, leč neviditelné zahrady, šlohnout třeba tu umělou sošku andělíčka, čurajícího do kýčovité moderní fontánky!

Jedním novým sídlištěm procházím a spouštím se dolů z kopce na samý spodní okraj Kudlova. Moje další kroky povedou až na jeho protější konec, nacházející se až úplně nahoře na hřebeni. Cestou pozoruji okolní architekturu domů, současnou i tu dřívější. Na historické památky je dědina chudá, dokonce i ta kaple byla vybudována, až když došlo k rozmachu města pod ním a chudým obyvatelům dědiny se díky práci u Bati začalo dařit Líp. Kaple se nachází po levé straně v horní části obce a je opravdu nepřehlédnutelná, neboť je celá zbudována z režného zdiva. A že to není stavba jen tak ledajaká, o tom svědčí jméno jejího architekta, kterým nebyl nikdo jiný než František Lýdie Gahura. (Přitom je v kontextu s jeho dalšími návrhy zrovna toto dílo opomíjeno a je širší veřejnosti téměř neznámé). Kaple zde vyrostla v roce 1927 a má velmi zajímavý (na tu dobu více než novátorský) interiér: oltář zdobí socha patrona - svatého Václava, jemuž byla zasvěcena a společnost jí po obou stranách zdí dělají sošky dalších světců. A pikantností je, že materiál na stavbu kaple Kudlovu daroval sám Tomáš Baťa...

Ale nejenom návštěvou zajímavé památky bývá uspokojen náš mozek... V tom šíleném horku je ten můj více potěšen pohledem na obyčejné stavení, označené logem hospody a chvilku poté na hezky orosenou sklenici piva. Budiž mu to (barbarovi jednomu) odpuštěno, vždyť on z toho ještě nemá rozum...

Za čím jedeme?

Na horním konci Kudlova se v blízkosti staré točny MHD nachází Památník obětem obou světových válek a jeden ze čtyř kamenných kudlovských křížů. Nejedná se ale o žádné vzácné památky, neboť ten nejstarší pochází až z roku 1877. Nedaleko staré točny se na samém konci dědiny nachází točna nová. A také vyhlídka na údolí s Březnicí a vrchy nad ní. Tady se napojuji na žlutou značku, která odtud klesá po hřebeni nad Kudlovem do zalesněného svahu Lazů a dolů do Zlína. Ze sedla se mi otevře velmi zajímavý pohled na sousední Jaroslavice, nad nimiž se vznáší nějaký šílený rogalista, dále na údolí Dřevnice a panoráma všech okolních vrchů. Některé z nich patří i těm Vizovickým. Z těchto míst je výhledová výseč o něco bohatší, než ta od filmařského sídliště Fabiánka.

Polní cesta se stáčí vlevo do remízku a po jeho projítí se výhled změní: tentokrát mým očím pózuje celý Kudlov a okolní kopce, jimž vévodí Tlustá hora s TV vysílačem. Napravo od cesty se nachází supermoderní a velmi nápaditá vila. Jdu si ji prohlédnout hezky zblízka, a poté už se nevracím na žlutou, ale po okraji Pastviny vystoupím až po vrcholový plochý hřeben Dílů. Je pokryt hezkým smíšeným hvozdem, však tudy také prochází okružní trasa NS Lazy. Obyvatelům největšího valašského města slouží ke trávení volného času, což využívá především mnoho rodin s malými dětmi (ve východní části mají ti nejmenší k dispozici i dětský kout), ale na své si přijdou i cykloturisté, pěší poutníci, běžci a v zimě i běžkaři. Kromě hezké příměstské přírody zde návštěvník nalezne řadu informačních panelů a čtyři turistická odpočívadla. Z nich se těší největší popularitě altán U Spáleného dubu na samém temeni Dílů, neboť se u něj nachází i tábořiště. Zajímavostí je jeden větší pískovcový lom pod vrcholovým temenem, jehož horního okraje se dotýká trasa NS a o něco níž pak výhled ze zarůstající paseky, který nabídne pohled na část města a na kulisy Mladcovských a Hostýnských vrchů. A ještě o kousek níž se "NS Areál Lazy" na západě dotýká trasa žluté tur.trasy z Kudlova do Zlína, po níž sestupuju dolů do města i já. A než se dostanu dolů do centra k nejbližší zastávce MHD, můžu ještě odborným okem laika ocenit výstavbu nových interesantních vil, nacházejících se ve svazích městské čtvrti Lazy...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Vyrazil jsem po obědě a v tom horku byl daleko důležitěší dostatečný přísun tekutin, než nějaký ten žvanec. Možnosti ale po cestě jsou: Lesní hotel u Lesního hřbitova, v Kudlově restaurace Satur a ve Zlíně je jich nepřeberně.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nejvíce se mi líbily daleké výhledy, kaple sv.Václava v Kudlově, nová vilková architektura a samozřejmě pískovcový lom na Dílech.

Ostatní informace

Kromě lístku za MHD si zaplatíte jen případné občerstvení.