Z lesního hřbitova přes Barabáš do Zlína

Kam a jak jedeme?

Tuto vycházku jsem uskutečnil ještě v době mé pracovní neschopnosti - schopen chůze jsem ale samozřejmě byl. V rámci vycházek, určených na regeneraci sil jsem sjel dolů do města na Náměstí práce, kde už na mne čekala manželka. Toto zlínské náměstí a též všechny ulice kolem byly od tropického slunečního žáru rozpáleny až do běla, místy se snad kouřilo i z afaltových chodníků. Než se tak stalo i s našimi mozky, vcucl nás do svých útrob luxusní klimatizovaný vůz zlínské MHD a vyvezl nás nahoru na kopec k Majáku. Vystupovali jsme na zastávce u lesního hřbitova a budovy krematoria, kde jsme se potkali se zelenou turistickou značkou. Po několika set metrech značení odbočilo z frekventované silnice vlevo a po zpevněné cestě vedoucí na rozhraní lesa, sídliště Švermovy čtvrti a pastvin a luk klesalo k temeni kopce Barabáše.

Z těchto míst se nám otevřel velice pěkný výhled k obci Kudlov. Obydlí jejich obyvatel se táhnou z hlubokého žlebovitého údolí až na vrchol hřebene, kde vyrůstají nové čtvrti plné vilek. Při naší cestě jsme jednu takovou hodně atypickou potkali, z naší strany přípomínala spíš násep s drnovitou střechou. Takováto stavení známe spíš z obrázků z ostrova Islandu. Vedle vrcholného díla soudobé architektury se stydlivě krčila stará lidová dřevěnice. Vedle Kudlova jsou samozřejmě vidět i kopečky kolem a část města Zlína. Mírně klesáme po okraji louky, kde zemědělci opravují za traktorem vazač balíků na seno. Nejenom lidem, ale i té technice se asi v tom šíleném horku makati nechce ...

Za čím jedeme?

Než vkročíme pod ochranný deštník lesních stromů na vrcholu Barabáše, ukazuji Janě vpravo vybíhající hřebínek. Před pár dny jsem na něm hledal - (a našel) - skromné pozůstatky tajemného zlínského hradu. V těchto místech jsme se také rozloučili se zelenou značkou, která klesá dolů z kopce, dále vede po úbočí Barabáše k lyžařskému svahu a po jeho okraji "padá" do centra Zlína. My ale pokračujeme přímo k severu po pohodlné lesní cestě a mírným stoupáním dosahujeme vrcholu "hory". Barabáš je kopec, který sousedí s masívem Tlusté hory a spolu s ní dotváří jižní kulisu zlínského panorámatu. Dosahuje sice výše pouhých 410 m, ale při pohledu z centra města je to skutečně pořádné kopčisko. Vrchol je zarostlý mladým lesem a tudíž bez výhledu - před nedávnem přišla ve zlínském zpravodaji na přetřes otázka, či zde vystavět Rozhlednu či nikoliv...

Lesní cesta od vrcholu prudce klesá do staršího lesa a protíná další vrstevnicovou cestu. Z okraje paseky pod námi je možno se pokochati poněkud sporadickým výhledem dolů na městské centrum. Manželka zde zůstává fotit a já si okolo drobného skalního výchozku "odskočím" kousek dolů z kopce lesní cestou vlevo. Po pár minutách se octnu na další vrstevnicové cestě, která míří vlevo do areálu "dobře utajené" fabričky na plasty. Celý miniareálek obkružují zarostlé stěny bývalého lomu, takže tato továrnička byla vlastně zbudována na jeho dně. Vracím se funíce nahoru do kopce za Janou a než ten krpál zdolám, tak ze mne leje jak z okapu. Ještě že jsem si pod kopcem sundal tílko, jinak bych do města šel jak vítěz soutěže MISS Mokré Tričko !!

Po vydechnutí pokračujeme dál po lesní cestě vpravo a pak klesáme pěšinou k okraji paseky se SUPER VÝHLEDEM nejen dolů na město, ale také na Mladcovské vrchy a kopce Hostýnské. Na samém horizontu vidíme i vrch s poutním kostelem a stožárem větrné elektrárny - právě podle tohoto roztomilého "kopíšku" dostaly Hostýnské vrchy své jméno. A aby bylo toto místo naprosto dokonalé, tož zde nechybí ani lavička !! Taky se z ní zdviháme až po poněkud delší době - ( pod korunami stromů jsou naše hlavy chráněny před úpalem a navíc tu vane příjemný větřík) - a dolů do rozžhavených ulic města se nám vůbec nechce !

Chodníček klesá k manželčině radosti přes paseku s vysokou travou a klíšťaty znovu dole do lesa a zanedlouho jdeme po lesní cestě k hornímu okraji města. Je tu nějaké nové staveniště a cesta končí u plotu. Kolem něj naštěstí vede jakýs takýs chodník. Po další komunikaci míjíme po pravici "milionářskou" čtvrt, jejíž honosná obydlí s luxusními bazény jsou očím kolemjdoucích skryta za náspy plotů živých a hlavně těch neživých. Další ulicí se zajímavými domy a zahrádkami - (jedna naprosto fantastická připomíná tu japonskou a namísto sádrových trpaslíků a jiných kýčů ji zdobí rozkošné panenky z kameniny a je to moc půvabné místo) - klesáme k městským lázním a okolo Stavoprojektu do městského centra. Hospůdka Max nad kostelem v Sadové ulici, kde jsme měli s Janou před lety naše svatební posezení - tak, ta se změnila v jakési bistro, nabízející rybí speciality. Tož tady se určitě musíme brzy stavit, ale dnes už jenom na zmrzlinu a dom ...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo na krátkou vycházku nebylo třeba - v tom horku by nám stejně nechutnalo, prioritní byla žízeň. Nějaké pití jsme měli sebou a od okraje města je pro žíznivé "osvěžoven" dost.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Moc hezké byly zmiňované výhledy. Nacházejí se ale všechny mimo zeleně značenou turistickou trasu.

Ostatní informace

Na MHD máme kartičky a peníze jsme utratili pouze za pití a zmrzlinu.