Od Filmových ateliérů přes vyhlídku do Kudlova

Poslední středa měsíce října, náměstí Práce, 14:45 hod ... Hlavní třídy města sténají pod náporem vozidel, chodníky jsou plné odněkud někam spěchajících lidí, na nástupních ostrůvcích MHD před Tržnicí a budovou ABS se tísní davy netrpělivých pasažérů. Ryk a shon, hlomoz, kvílení a ruch - tak vypadá organizovaný chaos dopravní špičky ...

Absolutně bez zájmu na to vše shlíží vysoké stěny funkcionalistického mrakodrapu, obchodního domu PRIOR a hotelu Moskva. V jejich bohatě prosklených fasádách se odrážejí tisíce paprsků odpoledního slunce. Je nádherný, pozdně podzimní den s čistým azurem oblohy. Mírný vánek se prohání v korunách stromů parku u jedné z budov University TB a sem tam drze shodí nějaký ten špatně upevněný barevný lísteček. Opadané listí už místy tvoří pod stromy souvislé mozaiky koberců. Sem tam nějaký ten letící list zavadí o hlavy sousoší - otce a syna - stojící na širokém podstavci na samém okraji parku. Obě skulptury v životní velikosti se dívají na komplex továrny a na moderní město - které hlavně přičiněním toho staršího z nich - na těchto místech vyrostlo...

Nastaly to tehdy pro malý městys Zlín a širé okolí zlaté časy, když se starší z Baťů pustil do podnikání a jak rostla výroba, prodej a příjmy, rozšiřovala se také fabrika na boty s mnoha pobočkami. Zároveň vznikaly podle projektů světových a našich architektonických špiček dodnes nepřekonané a originální dělnické kolonie, skryté v bohaté zeleni a nové náměstí s komplexem reprezentativních budov. Obyvatelé rychle se rozrůstajícího města neměli nouzi o obchody, služby též byly perfektní, jen toho kulturního vyžití tehdy bylo proklatě málo ... Znáte to : jen samá práce a žádná zábava, takový život by dlouho nikoho z nás asi nebavil ! Zakladatel obuvnické dynastie neměl k umění příliš pozitivní vztah. ( PODLE NĚJ BYLI VŠICHNI UMĚLCI TOLIKO LENOCHY, KTERÝM SE NECHTĚLO PRACOVAT !!! ) Zlín byl tedy za starých časů městem téměř bez umění a kultury ...

Po Baťově tragické smrti - ( zahynul spolu s pilotem ve svém soukromém letadle ) - přišel konečně tolik očekávaný zvrat. Syn Tomáš byl ještě příliš mladý a tak se do čela gigantické firmy postavil nevlastní bratr zesnulého - Jan Antonín Baťa. Jeho zesnulý bratr ho neměl příliš v oblibě a pronesl o něm památný výrok : " POSLAL JSEM DO SVĚTA NA ZKUŠENOU ČLOVĚKA A VRÁTIL SE MI VŮL !!!" Naštěstí pro firmu i město nebyl Jan vůbec špatným nástupcem a díky němu začíná od roku 1935 ve Zlíně pučet takový kulturní rozvoj, o kterém se nikomu předtím ani nesnilo ! Prý tomu napomohlo upozornění, že veškeré investice do kultury a umění se odečítají z daní, odváděných státu...

Vzápětí je ve Zlíně na "kopci" založena Škola umění, kde přednášejí a učí nejen brněnští, ale i pražští výtvarníci a sochaři. Kromě promítaní filmů v kinech je k dispozici uměnímilovným lidem nová Zlínská galerie a staré Divadlo pracujících. Veliký důraz je kladen na podporu rozvoje krátkého reklamního filmu pro potřeby ubuvnického impéria. ( Dosavadní zkušenosti s objednávanými filmy totiž hlavního jednatele firmy neuspokojovaly. Filmy z Prahy, točené na objednávku, byly moc drahé a tak se J.A.Baťa rozhodl, že se ve fabrice budou rozmnožovat alespoň kopie filmů, aby se na něčem ušetřilo. Propagačnímu a reklamnímu koutku v budově 52 se dostalo té "cti", že se proměnil na filmovou laboratoř. Toto vše se ale uskutečnilo ještě za života T.Bati a reklamní umělecky ztvárněný film byl jediným "typem" umění, proti němuž neměl žádné námítky ...)

Po jeho smrti padl návrh, že si firma bude točit tyto filmy sama a začala hledat režiséry a kameramany. Na piedestalu prvních průkopníků zlínského krátkého filmu by měly zlatě zářit nápisy se jmény ELMAR, SAŠA A KOLDA. Ze začátku se dokumenty této trojice točily hlavně v exteriérech, studio ale chybělo a s tím vším vyvstal naléhavý požadavek výstavby filmového ateliéru. Bylo tedy rozhodnuto o výstavbě velkého filmového studia a laboratoří a na stavbu vyčleněna částka 4 milióny korun. Podnikovému "ministru financí" - ekonomu Čiperovi . se tato částka zdála přehnaná a tak ji "strouhl" na polovinu. Jako finální místo pro stavbu byl vybrán hřeben kopce nad Zlínem nedaleko Kudlova, který ležel dostatečně daleko od rušivých vlivů města. Současně na Stráni vedle lesního hřbitova vyrostla obytná kolonie pro všechny členy filmového štábu a která dostala jméno Fabiánka. ( To podle zkratky FAB - Filmové Ateliéry Baťa ). Kromě reklam a dokumentů tu začaly vznikat také kreslené - a jako první na světě také loutkové filmy ! Kdo by neznal slavnou Hermínu Týrlovou a jejího "Ferdu brablence" a také ve světě neméně známého Karla Zemana a jeho " Cestu do pravěku" či " Vynález zkázy" !!! A že to ve své době byly opravdu "trháky", o tom svědčí mnohá ocenění z mnoha světových filmových festivalů ... ( Jen tak pro zajímavost - tito dva přední režiséři se opravdu moc "nemuseli" a vládla mezi nimi po celý život velká nevraživost !) Nicméně právě tyto dvě osobnosti položili základ dlouhometrážnímu dětskému filmu, který zažíval svůj největší rozkvět za minulého režimu a kdy tu vznikly četné pozoruhodné snímky - například Pinkavův "Kapitán Korda" a mnohé další.

Nyní se filmové ateliéry honosí titulem BONTON FILM a my se na ně jedeme s manželkou po pracovní době podívat ...

Linkou MHD č.31 vyjíždíme nahoru na kopec k "Majáku" a sousednímu sídlišti. U lesního hřbitova - na zastávce Krematorium - vystupují houfy převážně starších lidí, pozítří už tady zase máme Památku zesnulých ... My vysedáme přímo u Filmových ateliérů. Jsou obklopeny vzrostlými stromy a bujnou zelení, v tomto ročním čase ale hrající všemi barevnými spektry podzimu. Bohužel je listů a lístků na stromech a na keřích ještě tolik, že přes není vidět kolonie Fabiánka na protější Stráni. Do vlastních Filmových ateliérů se přes vrátnici nedostaneme a tak se musíme spokojit s pohledem zvenčí na poněkud oprýskanou fasádu hlavní budovy u cesty. Za ní ještě vzdálený pohled do nitra filmového komplexu. Pak už pokračujeme po silničce,lemovanou barevnými stromy a která odtud vede napříč novodobější kolonií hezkých vilek s rozsáhlými parcelami s parkovitou úpravou až k hlavní silnici. Je tu překrásně a všude kolem po tom ruchu dole ve městě až bolestivý klid ! Naše příznivé dojmy poněkud zkalí pohled na autem přejetou veverku - chuděrka nebohá leží vprostředku cesty, po které kráčíme. Na stromech se v pravidelných intervalech objevuje kosočtverec NS a my přicházíme k hlavní silnici.

Vede po hřebeni od "Majáku" do obce Kudlov a z jejího ohbí se nám otevírá opravdu neotřelý pohled dolů na město. No abych byl přesný, ono je z něj vidět hlavně sídliště Jižní Svahy, lemované Mladcovskými vrchy a také těmi vyššími Hostýnskými a obě pásma mu tvoří fantastické pozadí ! Něco podobného jsem kdysi dávno viděl v Grenoblu ve Francii ... ale to bylo mnohem větší město a také daleko vyšší vrcholky - však to také byly rovnou Alpy !!

Přicházíme na okraj satelitní části Zlína - obce Kudlova, která má divukrásnou polohu na samém hřebeni. Na jeho svazích s dalekými rozhledy vyrůstají ve velkém nové domky a vily. S takovou počet obyvatel obce brzy překročí číslovku 2000 ... Za ustavičného focení - slunce už se sice chystá ke spánku, ale stále leží těsně nad obzorem a to co provádí svým světlem kolem nás, se ani nedá popsat - to se musí vidět !!! Strmou hlavní ulicí stoupáme do kopce, abychom vzápětí odbočili na silničku, vedoucí po vrstevnici mezi novostavbami do středu obce k zastávce MHD. Výhledy jsou naprosto skvělé a nejbližší okolí se chvílemi mění v impresionistické obrazy. To už jsme ale u zastávky, ke které zrovna přijíždí bus a my musíme dobíhat, abychom s ním sjeli nazpět dolů do Zlína ...

( Naše krátká procházka trvala asi 75 minut, ušli jsme přibližně 2 km a stálo to za to !! Na okraji obce jsem si na fasádě jednoho domu přečetl reklamu na restauraci SATUR v Kudlově, kde se údajně vaří nejen po moravsku a valašsku, ale nabízejí tam také ochutnávku domácí slovenské kuchyně ...)