Lacoste – zřícenina hradu Markýze de Sade (Château de Lacoste)

Zřícenina hradu Lacoste se může pochlubit mnoha pozitivy, které ji řadí mezi místa obzvláště půvabná, romantická a magická. Použijeme-li pouze tři nejvýznamnější „vlastnosti“, tak to bude poloha, stáří a jméno jednoho z majitelů. Hrad Lacoste (požívá se ovšem i varianta La Coste) se nachází nad stejnojmennou vesnicí, ležící v nádherné krajině departementu Vaucluse, tedy v Provence, a pohoří Malého Luberonu. Díky své poloze hrad poskytuje dokonce i úžasné výhledy na Mont Ventoux a Alpy. Jeho historie se začala psát již někdy v průběhu 11. století a jeho bezesporu nejslavnějším majitelem byl šlechtic, jehož „povolání“ bývá označováno jako spisovatel a zhýralec a jehož jméno zní Donatien Alphonse François Comte de Sade – tedy Markýz de Sade. Zapomenout ovšem nejde ani na původní majitele hradu, tedy šlechtický rod Simiane. V tomto případě se jedná o jeden z nejstarších, nejznámějších a nejvýznamnějších provensálských rodů.

Hned na úvod si ještě můžeme prozradit, že jeden z největších klenotů Luberonu je možné navštívit v období od června do září a pokud vytvoříme skupinu alespoň desetičlennou, tak – po předchozí dohodě – celoročně. Uvnitř hradu můžeme nejen navštívit komnaty markýze de Sade, ale také si prohlédnout nábytek ze soukromé sbírky současného majitele Pierre Cardina, který jej získal během svých četných cest, např. do Indie, Číny a Itálie. Do těsné blízkosti hradu se však může kdykoliv. Už jen kvůli atmosféře, expozici moderních skulptur pod širým nebem a již zmíněným výhledům to určitě stojí za jistou námahu, vynaloženou při stoupání ke hradu.

Je ovšem smutné, že u tak zajímavé památky, jakou hrad Lacoste bezesporu je, není možné sehnat žádné informace o její nejvzdálenější historii. Víme tedy opravdu jen to, že hrad byl postaven v 11. století, v následujících stoletích byl několikrát výrazně přestavěn, a až do 16. století pak zůstal v majetku rodu Simiane. Se jménem de Sade se zde prý poprvé setkáváme v roce 1627, kdy se Diane Simiane provdala za Jeana-Baptiste de Sade. Pravděpodobnější je však varianta, že roku 1716 odkázala Isabelle Simiane hrad svému bratranci Gaspardovi François de Sade.

Druhá polovina 18. století už je plně v režii sadistického psavce. Přitom pan markýz zde mnoho času netrávil, protože byl většinou na útěku před rukou spravedlnosti, která pro jeho hrátky neměla příliš mnoho pochopení. Jeho nejdelší zdejší pobyt je spojován s obdobím let 1769 až 1772, kdy si zde dokonce nechal postavit hradní divadlo pro 120 diváků. Markýz de Sade zde píše také svá nejslavnější díla, včetně 120 dní Sodomy, kde hrad i „vystupuje“. Během Francouzské revoluce byl hrad zpustošen a jeho většina byla zničena v září roku 1792. Tehdy hrad vzápětí vyplenili i vesničané z okolí, kteří tak navíc získali levný stavební materiál. Vzápětí (r. 1796) zadlužený šlechtic své zdejší pozemky i s hradem prodává. Majitelé se zde pak různě střídají a hrad víceméně chátrá.

Na lepší časy zde začíná svítat teprve v polovině 20. století, kdy hrad v roce 1952 zakoupí vysokoškolský profesor André Bouer, který zde podnikne první kroky k záchraně této pozoruhodné stavby. Dne 21. srpna 1992 je pak zřícenina, včetně nádvoří před hradem a obranných valů a příkopů kolem něj, konečně zapsána na seznam francouzských kulturních historických památek. Počátek 21. století pak přinese další podstatnou – a hradu prospěšnou – změnu. Svůj druhý domov si zde totiž vytvoří slavný módní navrhář Pierre Cardin a okamžitě zahájí postupnou rekonstrukci hradu. Ten zde také organizuje množství kulturně-společenských akcí a celý komplex po částech zpřístupňuje veřejnosti.