Lázně Jeseník – Polský pramen, Polskie żródlo

Není žádné tajemství, že velká část pomníků a pramenů v okolí lázní na jesenickém Gräfenberku je pojmenována po národech, jejichž zástupci (v podstatě pacienti) se léčili podle metod Vincence Priessnitze. Ty významněji zastoupené (do počtu léčených) pak věnovaly jak pomníky, tak i upravené prameny v oblasti Studničního vrchu, ale i na protilehlém Zlatém Chlumu.

Svůj pomník tak mají na lázeňské kolonádě samozřejmě i Poláci. Nejen z důvodu, že v 19. století byli příslušníci tohoto národa poddanými habsburské monarchie (v Haliči), ale dost Poláků žilo i v blízkém Dolním, tehdy německém Slezsku.

Samozřejmě se v okolí lázní dá najít i Polský pramen. Jeden z nejhezčích pomníčků lázeňských pramenů je k vidění nedaleko výchozího stanoviště Nassavské stezky. Na malé historii pomníčku se dá i ilustrovat historická peripetie, která zasáhla existenci všech upravených pramenů (ale i některých pomníků) v jesenických lázních.

Pomníček nechali vybudovat polští návštěvníci v roce 1869. Původní kamenný pomník měl obdélníkový tvar, mramorová deska byla opatřena zlaceným nápisem „Polskie żródlo 1869“. V roce 1878 byl pramen poprvé opravován, došlo ke zpevnění základů betonem a přidáním většího mramorového pomníku se zdobeným půlkruhovým vrchlíkem. Ve vrchní části byla šesticípá zlacená hvězda a pod ním obraz Madony z Čenstochové (Matka Boża Częstochowska) v ozdobném rámečku. Nový nápis nesl vročení „Polskie żródlo 1878“. Místo bylo hojně navštěvované, takže u pramen vznikl dřevěný přístřešek.

Po odsunu německého obyvatelstva pramen takřka upadl v zapomnění, v 50. letech tu probíhal výzkum radioaktivity, pramen byl takřka bez vody. V roce 1961 byl pomníček posunut asi o 100 m níže a nové označení neslo Polský pramen 1961. Obraz Bohorodičky se jaksi nehodil, takže byl odsekán.

K obnově na původním místě se přikročilo v roce 2005, zásluhu na tom mají jeseničtí Brontosauři, jmenovitě Ondřej Truneček, jehož rodina je stálým patronem místa. Zajímavým faktem je, že se při pracích našla v základech zinkovaná krabička s dvěma listinami, jedna nesla jména polských pacientů a Jana Rippera, druhá hovoří o nesouhlasí s útlakem Poláků, kteří tehdy neměli vlastní stát („Ještě Polsko nezhynulo“).

Práce na obnově pramene zabraly přes 1000 hodin, postupně zde pracovali dobrovolníci nejen místní, ale i z jiných částí Česka, ale našli se i Belgičané a Finové. Např. Vodu přivádí asi 140 m dlouhá gumová hadice. Očištěná byla celá mramorová deska, obnovilo se zlacení a byl zasazen nový svatý obrázek s Madonou.