Les Havranec

Téměř každý zná z prusko-rakouské války roku 1866 krvavé události z bojů o les Svíb, nacházející se severně od Čistěvsi. Právě nad tímto rozsáhlým lesním masivem se nachází malá lesní stráň, zbytek původně rozsáhlejšího lesa Havrance, jenž měl podle lidového podání obdržet svůj název od toho, že jeho tvar připomínal havraní hlavu i se zobákem, což však nemůže být pravda, neboť v době, kdy se toto pojmenování poprvé objevilo, tak zasahoval tento les až za silnici k Benátkám a rozhodně takový tvar nikterak neměl. Pozůstatkem tohoto stavu se do dnešní doby stala pouze místní pojmenování "U Havrance" a "V Havranci", jež nalezneme jak v tereziánském a josefinském, tak ve stabilním katastru. Další teorie hovoří o tom, že označení "havranec" dříve znamenalo malého havrana, takže zde mohlo být velké hnízdiště havranů a odtud vznikl název lesa. Vyloučit se však nedá ani to, že byl pojmenován po jakémsi Havranovi, protože osídlení v této lokalitě je mnoha nálezy doloženo již v neolitickém období.

I zde můžeme narazit na řadu pomníků z výše zmíněného vojenského konfliktu, neboť boje u Havrance byly stejně kruté a krvavé jako o Svíb, protože jeho vysoké a statné duby s hustým podrostem byly výborným obranným postavením a nebylo snadné se ho zmocnit. Navíc značná mlha způsobila to, že nebylo vidět ani na 50 kroků před sebe, takže kolikrát byli v Havranci současně Prusové i Rakušané, aniž by se navzájem viděli a stříleli po sobě. Jejich postavení se zde během dopoledne 3. července 1866 několikrát vystřídala a v mnohém připomínala události, které se děly o něco výše ve Svíbu. Ale dejme slovo Josefu Volfovi, který píše ve své knize "Vzpomínky na válku roku 1866 (Zároveň průvodce po bojišti královéhradeckém). S mapkou a obrázky" o lese Havranci toto: "Podobně jako na naší louce, bylo také v lese Havranci, malé to lesní stráni na severní straně lesa Svíbu, poblíž Benátek. O tento les bylo urputně bojováno, a střídavě jej opanovali několikráte Rakušané a zase Prusové. Proto také zde zůstalo mnoho padlých s obou stran. Les Havranec patřil, a až dosud patří, rodině Nálevka z Lípy. Občané zdejší obce sobě vyžádali od Prusů, aby rolník ve svém lese padlé vojíny pomohl také pohřbíti. Když rolník přišel se svojí čeledí, aby pomohl při pohřbívání, uteklo již kolik dnů a těla byla ve velikém stupni rozkladu. I poslal domů pro koně a řetěz, a když kůň byl přiveden, zadrhnul mrtvému vojínu řetěz na obě nohy a táhl jej tak z lesa do hlubokého příkopu po dolní (severní) a východní části lesa. Do tohoto příkopu, přes 200 m dlouhého, byli kladeni dva mrtví vespod a jeden navrch. Až na malé mezery byl celý příkop v řadu hrobů proměněn. Když příštího jara r. 1867 před květnou nedělí jsme my, chlapci, hledali "kočičky" ku posvěcení v lese Havranci, spatřil jsem na východní straně lesa toho v příkopu mezi dvěma hroby ležet rakouskou kuli od pušky. Skočil jsem do příkopu a spatřil jsem celou holou nohu (chodidlo) z hrobu vyčnívati; byla úplně černá. Uleknuv se hrozně, volal jsem ostatní chlapce, a ti běželi k dělníkům nedaleko od nás pracujícím. Byli to dělníci od naší obce najatí, kteří měli za úkol všechny hroby v katastru obce důkladně opravit, protože v zimě země na mnohých hrobech tak se slehla, že části mrtvol z hrobů vyčnívaly."

K výše citovaným slovům je však třeba dodat to, že s vlastnictvím onoho lesa to bylo složitější. Pruh lesa od Svíbu byl rozparcelován mezi hospodářství čp. 28 a 22, jiná jeho část náležela obci a severní výčnělek, který je dodnes podobný zobáku a míří k silnici do Benátek, patřil vrchnosti, jež ho ráda využívala, protože duby z něj byly nesmírně kvalitní. Vždyť již od dávných dob se hovořilo o Havranci jako o dubině a od toho času se zde mnoho nezměnilo, pokud nepočítáme příměsi jiných dřevin, kolikrát vzniklých náletově a rovněž postupný úbytek jeho plochy. Tento stav lze krásně vidět z indikační skici stabilního katastru z roku 1840 od adjunkta 2. třídy Johanna Czernkowiche a geometra 4. třídy Franze Hlawatyho (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA287018400). Některé duby odsud měly být dokonce používány až v Opatovicích nad Labem, kam les i se vsí měl do roku 1421 náležet, resp. k tamnímu benediktinskému klášteru. Jako bývalý klášterní majetek byly Máslojedy v roce 1437 zapsány císařem Zikmundem Lucemburským Alši Vřešťovskému z Rýzmburka, jemuž i jeho následovníkům náležely původně všechny zdejší lesy.

Kdy přesně se dostala část Havrance do rukou obce, tak to nevíme. Ale nejspíše se tak stalo v 18. století, kdy některé lesní lokality připadly také zdejším sedlákům. To ještě Máslojedy náležely k panství Hoříněves, jež bylo majetkem známého hraběcího rodu Šporků. Ten se roku 1730 zbavil některých zdejších polností, které prodal Janu Kučerovi z Habřiny, přičemž právě Svíb a s ním spojený Havranec si ponechal, neboť do obou měl kolikrát zavítat František Antonín hrabě Špork a údajně si je měl oblíbit stejně jako lesy v okolí Kuksu. Při bitvě u Hradce Králové byla jeho část tak poškozena, že musela být v následujícím roce zkácena a následně výsadbou obnovena. Nebyla to však první nebo poslední katastrofa, která les potkala. Musíme zmínit např. větrné smrště z let 1859, 1868, 1916, 1922, ale po celých Čechách známá vichřice ze 4. července 1929 se na stavu lesa téměř vůbec nepodepsala.

Po revolučním roce 1848 a následných politických změnách se stal les součástí místní honitby, kterou roku 1870 poprvé převzali zdejší obyvatelé, kteří založili 12členný honební spolek. Avšak již v roce 1888 se dostala honitba do veřejné dražby, protože mnozí občané poukazovali na to, že byla honebnímu spolku pronajímána skoro "za hubičku", i když 40 zlatých ročního nájmu a hrazení škod způsobených zvěří se zrovna za malý obnos označit nedá, ale závist dělala vždy své. Část lesa byla vykácena za 1. světové války, kdy byla nouze téměř o vše. V polovině 50. let 20. století bylo zahájeno postupné zalesňování některých částí Havrance, jež byly do té doby využívány jako pole nebo pastviny. V tomto kroku bylo pokračováno i v následujících desetiletích, kdy postupně zmizela zejména obecní pastvina uvnitř ze Svíbu vybíhající části lesa, což můžeme srovnat leteckými měřickými snímky z let 1936 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1936.JARM95.03226) a 1995 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html? typ=lms&idrastru=WMSA08.1995.JARM75.00564), i když při pohledu na tvar lesa havrana určitě nepřipomíná, spíše vlka s dlouhým čumákem, který se rozhodl posadit na lese Svíbu. Ale lidská fantazie je bezbřehá a kde já vidím vlka, může někdo jiný vidět úplně něco jiného.

Dnes je les rozdělen mezi několik vlastníků, přičemž největší část náleží Jiřímu Kulichovi z Lípy (18 498 m2). Právě zejména pozemkům Jiřího Kulicha se říká Havranec (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html? typ=topo1952&idrastru=D7_2__M-33-68-A-b-2), i když ten se původně nacházel i v celém širém okolí a byl přímo propojen se Svíbem. Na jižním okraji Havrance navíc nalezneme pískovcovou typovou pyramidu e. č. 139 poručíka Otto Breymanna z královského pruského pěšího pluku č. 66, což je nejvýraznější zdejší pamětihodnost z prusko-rakouské války, pokud nepočítáme obdobný objekt o e. č. 138, jenž je věnován pruskému poručíku Eugenu Barbenesovi od téhož pěšího pluku. A nesmíme ještě zapomenout kříž typu č. 302B s e. č. 472. Není tedy divu, že je tento les zmiňován též v knize Vladimíra Körnera "Post bellum 1866", ale i v další literatuře ohledně bitvy u Hradce Králové.