Lipník nad Bečvou- Bratrská ulice

Dosahuje zhruba půlkilometrové délky, táhne se v podobě přímky od západu na východ jižně od historického jádra města a je spojnicí mezi ulicí B.Němcové a Piaristickou. Z důležitých budov se na ní nachází Domov mládeže, lipnický zámek, kostel sv.Františka Serafinského a budova piaristického kláštera. Naproti zámku poskytne občerstvení restaurace penzionu U Zámecké brány, kde možno mimo české stravy zažádat i o jídla italská, mexická, steaky a saláty.

 

Z ulice Na Zelince vede vstup do volně přístupného zámeckého parku. Obdélníkové prostranství s bohatou zelení bylo v polovině 17.století založeno knížetem Dietrichštejnem, původně pouze jako okrasná zahrada s ovocnými stromy. Další její vývoj ovlivnily francouzské vzory a po zvětšení zahradní plochy nakonec zvítězil ten albionský. Stejně tahle prostá krása s bohatými trávníky a roztroušeným stromovím sluší zámeckým parkům nejvíc a je i přírodě nejblíž. Z doby založení pochází jedna rarita – neobyčejně přerostlý a rozkošatělý buk lesní, nesoucí přezdívku „Opičák.“

 

Od něj se otvírá výhled na sousední piaristický klášter s kostelem sv.Františka Serafinského (odděleného spolu s klášterní zahradou zdí), především ale na hlavní průčelí zámku a nejbližší zámecký trakt, který býval hospodářskou budovou. Prostory, v nichž se kdysi nacházely kočárovny, stáje pro koně a byty kočích, byly roku 2010 velkolepou rekonstrukcí přeměněny na společenský sál a výstavní síň. Součástí bývalých koníren je stylová kavárna. Na střeše se nachází originální terasa, známá jako Střešní zahrada. V době vzniku první na sever od Itálie. Tehdy ji zbudoval stavitel Josef Zurk a zahradník Ferdinand Wenzl. Roku 1911 úpravou podle projektu firmy Eduarda Asta z Opavy. Při východu z parku se lze u brány mezi zámkem a kostelem potěšit pohledem na zamřížovanou studnu a zdařilou kovářskou plastiku žáby, sedící na prameni.

 

Patrová budova zámku, shlížející do zahrady, která dostal v půli 19.století novoklasicistní podobu je dnes nepřístupná, neboť v ní sídlí Městský úřad. Feudální objekt vznikl díky umu vlašských řemeslníků za Jiřího Bruntálského z Vrbna roku 1609 a byl vystavěn v renesančním slohu. Po necelých dvaceti letech se stal sídlem panských vrchnostenských úřadů, přenesených do něj z blízkého hradu Helfštýna.

 

Masa kostela sv.Františka Serafinského se tísní mezi zámkem a bývalou piaristickou kolejí a obě budovy převyšuje zdaleka viditelnou věží. Původně bratrský kostel byl v roce 1539 vystavěn v goticko- renesančním slohu v podobě chrámové lodi s obdélníkovým půdorysem, trojbokým presbytářem a dvojici věží. Což byla u bratrských kostelů kuriozita, neboť ony věže vesměs nemívaly. Jižní nebyla nikdy dostavěna a je nižší. Hlavním prvkem chrámu se stala věž severní, tyčící se nad vstupem, která se směrem k vrcholu kónicky zužuje a pod bání má umístěn ochoz s arkádami a balustrádou. Mezi historiky panuje názor, že byl autor téhle stavby vlašského původu a nebyl to nikdo jiný jak Baltassare Maggi z Arogna.

 

Roku 1687, kdy už nebyl kostel bratrský, ale piaristický, došlo k jeho přestavbě v barokním slohu. Byla provedena podle návrhu císařského vídeňského architekta Giovanniho Pietra Toncally a poté byl chrám zasvěcen sv.Františkovi Serafinskému. Kromě věže zaujme také monumentální vstupní brána s tepanou mříží a nad ní plastika Zjevení sv.Torosie a Josefa Kalasánského, zakladatele piaristického řádu. Díky skvostné akustice se dnes v kostele pořádají pravidelné koncerty.

 

Vedle chrámu stojící chátrající budova bývala piaristickým klášterem.

 

Piaristé do Lipníku nad Bečvou piaristé přibyli roku 1634 a původní dům Jednoty bratrské postupně přestavěli do dnešní podoby. Nejprve v něm měli pouze 18 mnišských cel a jednu temnici. O třicet let později vznikla školní budova, rozšířená v průběhu času o další trakt. Kromě školy tu byla knihovna, byty řeholních kleriků a žáků, oratórium a noviciát. Mezi známé žáky školy patřil i Johann Gregor Mendel – což jak dobře víme byl ten pán, který si tak dlouho hrál s hrachem, až objevil zákony genetiky.

 

Spolu se dvěma nádvořími a klášterní zahradou si rozlehlý komplex koleje zachoval původní dispozici a pohled zvenčí nám bohužel kazí jen fakt, že se nachází v katastrofálním stavu a toužebně volá po rekonstrukci!