Lipník nad Bečvou - kostel sv.Františka Serafinského a bývalá piaristická kolej
Masa kostela se tísní mezi zámkem a bývalou piaristickou kolejí, ale obě budovy převyšuje svou zdaleka viditelnou věží. Původně bratrský kostel byl v roce 1539 vystavěn v goticko- renesančním slohu. Chrámová loď měla obdélníkový půdorys, trojboký presbytář a dvojici věží. Což byla u bratrských kostelů opravdu kuriozita, neboť ty věže většinou nemívaly. Jižní nebyla nikdy celá dostavěna a je proto nižší. Poznávacím znakem a ozdobou chrámu je věž severní, tyčící se nad vstupem, která se směrem k vrcholu kónicky zužuje a pod bání má umístěn ochoz s arkádami a balustrádou.
Mezi historiky koluje podezření, že autor téhle stavby byl italského původu a nebyl to nikdo jiný než Baltassare Maggi z Arogna.
Roku 1687, kdy už nebyl kostel bratrský, ale patřil piaristům, došlo k přestavbě v barokním slohu. Na realizaci se podepsal císařský vídeňský architekt Giovanni Pietro Toncalla a poté byl zasvěcen sv.Františkovi Serafinskému.
(Možná jsou teď někteří čtenáří zmateni, protože slyšeli jen o tom z Assisi, ale on je to přitom jeden a ten samý František. Můj svatý jmenovec byl za svého života rovněž velmi výmluvný, jenže měl krom ukecanosti - na rozdíl ode mne - i charisma, takže jeho kázání poslouchala dokonce i zvířátka v lese. Kdežto přede mnou - bohužel, utíkají...)
Díky skvostné akustice se v současnosti v kostele pořádají pravidelné koncerty. Ještě než místo opustíme, nezapomeneme si všimnout monumentální vstupní brány ozdobené tepanou mříží. Nahoře nad bránou vidíme plastiku Zjevení sv.Torosie a Josefa Kalasánského, zakladatele piaristického řádu.
Co a kdo to vlastně byli – ti piaristé?
Tak tenhle řád pro veřejnost vykonával velmi záslužnou činnost, neboť se kromě dobročinnosti věnoval i výuce mládeže na školách všech stupňů.
Do Lipníku nad Bečvou piaristé přišli v roce 1634 a původní dům Jednoty bratrské postupně přestavěli do dnešní podoby. Nejprve v něm měli jen 18 mnišských cel a jednu temnici. O třicet let později vznikla školní budova, ještě později rozšířená o další trakt. Kromě školy tu byla i knihovna, byty řeholních kleriků a žáků, oratórium a noviciát. Mezi známé žáky školy patřil i Johann Gregor Mendel.
(Ano, to byl ten pán, který si tak dlouho hrál s hrachem, až objevil zákony genetiky...)
Spolu s klášterní zahradou a dvěma nádvořími si rozlehlý komplex koleje dodnes zachoval svou původní dispozici a pohled zvenčí kazí jen fakt, že se nachází v katastrofálním stavu a toužebně volá po rekonstrukci!