Lipník nad Bečvou - synagoga
Synagoga v Lipníku byla postavena někdy na přelomu 20. nebo 30. let 16. století. Stavba vznikla zároveň s hradbami, ke kterým přiléhá zadní část stavby. Jedná se o nejstarší synagogu na Moravě a po Staronové s. v Praze je druhou nejstarší Synagogou u nás vůbec. Sál Synagogy je zaklenut síťovou klenbou ve stylu Vladislavské gotiky. Podobnost klenby naznačuje stavebníka, který se mohl podílet na sále radnice v nedalekých Hranicích. Za druhé světové války většina židovského obyvatelstva Lipníka podlehla nacistickému běsnění.
Stavba byla samozřejmě několikrát upravovaná, největší změny se dočkala v l. 1948-50, kdy se synagoga změnila v modlitebnu čs. Církve husitské. Nejvýraznější výzdobou dnešního interiéru jsou sochy Mojžíše, Ježíše a Jana Hus. Sochy jsou od sochaře Navrátila z Velkého Újezda. Zeď, přiléhající k hradbě je silná 170cm. Mimo pobožností je synagoga přístupná např. při vycházkách Lipníkem s průvodci.
Židovská synagoga v Lipníku nad Bečvou je druhá nejstarší dochovaná v Čechách a na Moravě. Stojí v nejjižnější části Pernštejnské ulice a je přistavěná k vnitřní hradební zdi. Písemně doložena je už roku 1540. Síťová žebrová kilenba hlavního sálu ve stylu pozdní vladislavské gotiky umožňuje předpoklad, že jde o stavbu ještě starší, renesanční klenbu má i severní ženské oddělení.
Roku 1607-08 byla budova zvětšena a po roce 1870 její exteriér upraven novorománsky. Svému účelu sloužila synagoga až do druhé světové války. Po ní zde bylo nakrátko skladiště.
Kolem roku 1947 Synagogu koupila Církev československá (husitská) a adaptovala ji na svůj sbor Knížete míru, otevřený roku 1949. Při adaptaci byly zazděny klenuté průhledy mezi sálem a jižním ženským oddělením, které bylo moderně přestavěno, odstraněny byly také vnější novorománské prvky. K dnešnímu interiéru modlitebny patří reliéfy Mojžíše, Ježíše a Jana Husa v nadživotní velikosti, dílo moravského výtvarníka Navrátila z Velkého Újezda.