Loading...
Turistické cíle • Památky a muzea • Chrám
Hlavní město Portugalska nebylo nikdy tak oblíbeným cílem „cestovatelů - památkologů“ jako třeba Řím, Atény nebo Paříž, ale bylo v této oblasti upozaďováno tak nějak nespravedlivě. Na druhé straně je pravda, že někde v podvědomí měli mnozí uloženu informaci o silném zemětřesení z roku 1755, které udělalo z Lisabonu „nezajímavou novostavbu“ se širokými bulváry a prostornými náměstími. Snad ještě přezdívka „Město s duší umělce“ a zdejší muzea Antiga a Gulbenkian posouvaly hodnotu portugalské metropole trošku vzhůru. Ale přiznejme si, dámy a pánové, byl to omyl a velká nespravedlnost. Lisabon může svým návštěvníkům nabídnout velké množství krásných pamětihodností, i když na prestižním seznamu UNESCO je v podstatě jen jedna z nich. Ale ta je zase „dvojdílná“.
Pokud se zaměříme opravdu jen na ty nejvýznamnější, musíme začít na předměstí, tedy ve čtvrti Belém (Betlém). Právě zde najdeme onu unescovou část, tvořenou klášterem jeronymitů a Belémskou věží. Klášter řádu sv. Jeronýma byl založen na počátku 16. století a jedná se o nádherný goticko-renesanční komplex v manuelském slohu. Jeho chloubou je hlavně unikátní dvojpodlažní ambit křížové chodby a pohádkový kostel Panny Marie Betlémské. Temnou stránkou historie komplexu je hlavně nedávný podpis Lisabonské smlouvy. Klášter slouží současně jako pantheon a svůj poslední sen tady sní tak významné postavy portugalských dějin, jakými bezesporu jsou např. zakladatel kláštera, král Manuel I., nebo velký mořeplavec a objevitel Vasco da Gama.
Jen o několik málo let mladší je Belémská věž, jeden ze symbolů hlavního města Portugalska. I ta ctí manuelský styl, tedy portugalskou pozdní gotiku, přecházející do renesance. Věž byla postavena na ostrůvku téměř v ústí řeky Tejo, který se dnes už víceméně spojil s pevninou. Pozoruhodná čtyřpodlažní věž s kaplí, velkou „vyhlídkovou“ terasou a zajímavou výzdobou je celkem 35 metrů vysoká a v roce 1910 byla romanticky, ale citlivě, rekonstruována. Nedaleko věže najdeme ještě památníky, připomínající první přelet Atlantiku i velké objevitelské cesty portugalských mořeplavců. Zejména Památník objevitelů z roku 1960 je poměrně slavnou a vyhledávanou atrakcí. A když už budeme v Belému, neměli bychom rozhodně vynechat Národní muzeum (královských) kočárů, nacházející se jen pár stovek metrů od zdejšího klášterního komplexu.
Historickému centru města vévodí hrad sv. Jiří, a to zejména proto, že stojí na nejvyšším místě historické maurské čtvrti Alfama. Však i tento hrad býval kdysi maurskou pevností, což je v Portugalsku poměrně běžná složka dějin mnoha památek. Celý hrad byl, bohužel, silně poškozen velkým zemětřesením v roce 1755 a jeho současná podoba je výsledkem romantické přestavby v I. polovině minulého století. Hrad je hlavně úžasnou vyhlídkou na město, ale i dnes zde ještě můžeme obdivovat starý palác, pocházející z období okolo roku 1300.
Nedaleko hradu, ve stejné čtvrti a téměř stejně vysoko se nachází pozoruhodný klášterní komplex São Vicente de Fora. Současná podoba areálu pochází z přelomu 16. a 17. století a dnes zde najdeme klášterní muzeum, královský panteon rodu Braganzů, úžasnou vyhlídkovou terasu, volně přístupný kostel, ale hlavně neuvěřitelné množství světoznámých modrobílých kachliček, zvaných azulejos. Tyto jednostranně glazované kachličky zde vytvářejí spousty mnoha a mnoha obrazců a výjevů a najdeme je tady opravdu naprosto všude.
Od kláštera sv. Vincka ze Zaragozy by měly kroky všech návštěvníků Lisabonu zavítat do krásné románsko-gotické katedrály Panny Marie, nazývané většinou jen Sé. Tato stavba, pocházející z konce 12. století (další dvě století se ovšem ještě „dobudovávalo“) nějakým zázrakem přežila takřka neporušena všechny lidské i přírodní katastrofy a dnes je skutečnou učebnicí architektury. Neuškodily jí dokonce ani drobné barokizační zásahy. Součástí volně přístupné katedrály jsou i zpoplatněné vstupy, zahrnující katedrální muzeum s pokladnicí, věnec chórových kaplí a hlavně pozoruhodný ambit křížové chodby někdejšího kláštera. A k vidění zde jsou i nějaké ty pozůstatky základů fénických, římských i maurských staveb, převážně fortifikačních.
Zmínit, samozřejmě, musíme také kostel sv. Rocha, což je další stavba, která přežila bez újmy zemětřesení v roce 1755. Zvenku zcela nenápadný renesanční kostel, pocházející z 16. století, přináší svým návštěvníkům v interiéru mírný šok, protože připomíná legendární jantarovou komnatu. Tady je to ovšem zlato, zlato a zlato. Ale abychom byli upřímní – zlato občas vystřídá drahé kamení a vzácné dřeviny. Přesto kostel neuráží odpudivou nabubřelostí jako mnohé sakrální stavby barokní. Výjimečná je zde hlavně kaple sv. Jana.
Minout by žádný návštěvník Lisabonu neměl ani zříceninu karmelitánského kláštera. Ten v boji se zemětřesením sice štěstí neměl, ale dodnes zůstal místem fascinujícím a nabízejícím – i pro fotografy – neuvěřitelné množství příležitostí kochat se a nasávat atmosféru. Celý areál dnes sice tvoří hlavně zbytky někdejšího klášterního kostela, ale i ty jistě stojí za vidění, stejně jako zdejší archeologické muzeum s dvojicí peruánských mumií.
V závěrečném pelmelu už si přiblížíme jen několik málo důležitých lisabonských památek, a i to spíše bodově.
Za pozornost stojí např. tzv. Diamantový dům, tedy šlechtické sídlo z poloviny 16. století, které bylo silně poškozeno zemětřesením v roce 1755 a znovu dostavěno v roce 1983. Důležitý je také klášter Matky boží s kostelem zrestaurovaným v II. polovině 18. století a cennou kapitulní síní. V klášterním komplexu dnes sídlí Muzeum azulejos. Za zmínku jistě stojí také památky technické, zejména lisabonský akvadukt z I. poloviny 18. století nebo neogotický Výtah Santa Justa z roku 1902, jehož autorem je Eiffelův žák Raul Mesnier du Ponard. A sbírkou památek je i většina lisabonských náměstí, tím Obchodním (Praça do Comércio) s Vítězným obloukem počínaje a náměstím Rossio s budovou Národního divadla konče. K tomu je nutno přidat ještě celé městské čtvrti, minimálně však ty historické se jmény Alfama, Baixa, Chiado a Bairro Alto.