Loading...
Slavná londýnská katedrála sv. Pavla není jen monumentální barokní kopulovou stavbou, ale současně také místem, kde si své ano – či poslední sbohem - řekly nejvýznamnější osobnosti Anglie. Historie katedrály se začíná psát v 7. století, ale její současná podoba pochází z let 1675 až 1710. Jejím autorem je slavný anglický astronom a architekt Sir Christopher Wren, který zde dokázal ladně propojit prvky baroka a neoklasicismu s gotikou.
Svatý Pavel je katedrálou anglikánského biskupa, která se nachází na vršku Ludgate Hill v centru Londýna. Jedná se přitom o čtvrtou katedrálu stejného zasvěcení a na stejném místě (první a třetí shořela, druhou zničili Vikingové). Možná je to prokleté místo, na kterém kdysi údajně stával antický chrám bohyně Diany.
Současná katedrála je tedy tou čtvrtou, místní ji v minulosti familiérně nazývali – a mnozí ještě stále nazývají - Starej Pavel (Old St. Paul's) a poprvé byla postavena z francouzského vápence na konci 11. století. V té době to byla jedna z největších budov v Británii a její věž byla vyšší než kopule současné katedrály. V období reformace – tedy v 16. století – sloužila katedrála jako tržnice a později i Cromwellova kasárna. Její věž byla v roce 1561 zničena bleskem a později již nikdy nebyla nahrazena.
Ve 30. letech 17. století zahájil velké opravy katedrály původem velšský architekt Inigo Jones, kterého o 30 let později vystřídal již zmíněný Christopher Wren. V roce 1666 však katedrála vyhořela, takže Wren musel začít znovu. Na stavbu současné katedrály použil převážně portlandský vápenec a výsledek jeho práce se výrazně lišil od schváleného projektu (ani se nelze divit, protože těch návrhů předložil snad pět). Na stavbě se tehdy významně podíleli také francouzský umělecký kovář Jean Tijou, sochař a řezbář Grinling Gibbons, kameničtí mistři Edward a Thomas Strongové, tesařský mistr John Longland nebo zedník Joshua Marshall.
V 19. století ještě čekaly interiér katedrály některé dekorativní změny, které měly evokovat viktoriánskou dobu. V roce 1941 byla katedrála poškozena při náletu a po válce zde musely být provedeny nutné opravy.
Jistě nejznámější částí katedrály je její kopule, která patří k dominantám londýnského panoramatu (dlouho byla tou hlavní). Kopule je tvořena třemi vrstvami, a to vnější kopulí, cihelným nosným kuželem a vnitřní kopulí. Její vrcholový kříž se nachází ve výšce více než 111 m. U paty vnější kopule se nachází slavná Zlatá galerie, která nabízí z výšky 85 m nádherný panoramatický výhled na Londýn. O pár metrů níže se ještě nachází vyhlídková Kamenná galerie. Zevnitř je kopule zdobena freskami a grisaillovou technikou a její vnitřní průměr dosahuje 31 m. Prohlédnout si ji nejlépe můžeme z Galerie šepotu (Whispering) nacházející se 30 m nad podlahou katedrály.
Severně a jižně od kupolové části stavby jsou široké transepty s půlkruhovým sloupovím, na východě se nachází chór a Ježíšova kaple a na západě loď a vchod. Západní průčelí lemují zvonice tyčící se do výšky 65 m. Jihozápadní věž, ke které přiléhají kaple sv. Michaela a sv. Jiří, proslavilo hlavně Tijouovo geometrické schodiště ke knihovně. V apsidě na východ od kněžiště je umístěna Americká (dříve Ježíšova) kaple, která byla v roce 1958 zasvěcena americkým vojákům zabitým ve II. světové válce. V kryptě bylo pohřbeno mnoho významných osobností, včetně architekta Wrena.
Katedrála sv. Pavla je přístupná od pondělí do soboty a v časech od 8:30 (ve středu od 10:00) do 16:30 hod. Vstupné přijde na 20,50 (on-line rezervace) až 23 GBP (důchodci a studenti to mají za 18,40 až 20,50 GBP) a v ceně vstupného je zahrnut vstup do katedrály, krypty i na galerií a k tomu multimediální průvodce. Kdo chce ušetřit, musí navštívit bohoslužbu (je jich 4 až 5 denně) a předstírat, že není turista ani milovník památek.
O historii i podobě této stavby by se daly popsat stohy papíru, ale v následujících řádcích zkusíme vybrat alespoň pár zajímavostí a doplňujících informací. Koneckonců se jedná o jednu z nejvýznamnějších a nejznámějších památek Londýna.
V katedrále sv. Pavla se konaly pohřby admirála Nelsona, Winstona Churchilla nebo Margaret Thatcherové, princ Charles si zde bral učitelku z mateřské školy, amatérskou zpěvačku a svého času podprůměrnou studentku, slečnu Spencerovou a svá jubilea zde oslavily královny Viktorie I Alžběta II.
Současná čtvrtá katedrála byla stavěná a svěcená v několika etapách. Datace těchto událostí poprvé ohraničovaly roky 1087 a 1240, resp. 1256 a 1300, Během reformace v 16. století – a za vlády Jindřicha VIII. A Edwarda VI. - byla zničena vnitřní výzdoba a kaple, což také znamenalo odstranění úžasné sbírky relikvií, včetně vlasů Máří Magdalény, mateřského mléka Panny Marie nebo krve sv. Pavla. V roce 1550 byl dokonce zničen I hlavní oltář.
Christopher Wren plánoval rekonsrukci katedrály již v roce 1661, a to jak interiéru, tak exteriéru. Po požáru v roce 1666 se nejprve uvažovalo o zachování podstatné části staré katedrály, ale nakonec byla celá stavba na počátku 70. let 17. století zbořena. Když byl projekt nového chrámu schválen, doplnil jej prý královský dekret umožňující Wrenovi provést jakékoliv změny, které by považoval za nutné. Díky tomu vznikla současná katedrála sv. Pavla, která je ještě stále druhým největším kostelem v Británii. Katedrálu dokončil v roce 1708 Wrenův syn Christopher mladší, ale až o Vánocích roku 1711 byla prohlášena za oficiálně dokončenou. Přitom až o pár let později se objevily sochy na střeše. A koncem roku 1697 se tady znovu světilo …
Katedrála toho přežila skutečně hodně, včetně bombových útoků feministických sufražetek v letech 1913 a 1914. Bůh byl, naštěstí, připraven, takže bomby, které by chrám zničily, byly včas objeveny. Přežila také bomby válečné, a to v letech 1940 a 1941. V roce 2019 chtěli na katedrálu zaútočit muslimové, ale ani k tomu nakonec nedošlo.
Závěrečné PS: Tuto krásnou památku jsem na vlastní oči viděl jen jednou, a to už poměrně dávno. Tento článek vznikl v podstatě jen proto, že jsem zalistoval starými alby fotografií a zachtělo se mi ukázat, jak to zde vypadalo v červenci roku 2008 (i když takovéto místo je, samozřejmě, potřeba občas připomenout). Celá fotogalerie je tak úmyslně tvořena téměř výhradně skeny fotografií 13 x 9 cm z tehdejší návštěvy.