Londýn – toulky po hlavním městě Spojeného Království, 1. díl (Madame Tussauds, Tower, Neasden Temple aj.)

Pro mnohé je Londýn (anglicky London) nejdůležitějším městem světa. Mohou to být fanoušci rockové hudby, protože zde byly založeny tak významné skupiny jako jsou Rolling Stones, Pink Floyd, Yes, Free, Coldplay, Atomic Rooster, Dire Straits ‚Deep Purple i Sex Pistols. Nebo fotbaloví fans, protože na londýnských zelených polích bojují Arsenal, Chelsea nebo Tottenham Hotspur. Na své si přijdou i příznivci nádherných a cenných historických památek v čele s Westminsterským opatstvím, královským Towerem, budovou parlamentu nebo katedrálou sv. Pavla. Úžasná je i moderní architektura posledních století, Muzeum voskových figurín Madame Tussauds nebo londýnská Národní Galerie. K tomu je třeba přidat observatoř v Greenwichi, koncertní Royal Albert Hall, desítky muzeí, zvonici Big Ben, most Tower Bridge nebo Buckinghamský palác. A také možnost nacházet se v hlavním městě země uctívající své tradice a symboly, městě s  jeho černými taxíky, červenými double-deckery a telefonními budkami i spoustou příjemných pubů. 

Sexuální pistolníci už neexistují, Pink Floydi poblíž naší ubikace typu F1 nehráli a ve fotbale fandím Manchester United, takže mi zůstaly jen ty památky a atmosféra. A i podle nich vím, že Londýn snad nejde nemilovat …

Osmimilionová multikulturní metropole patří k největším městům Evropy i k největším obchodním, finančním a kulturním centrům světa.

Město Londinium založili v roce 43 Římané, později se mění na anglo-saské Lundenwic. V roce 1066 je v nově dokončeném Westminsterském opatství korunován za krále Vilém Dobyvatel. Ve středověku už je Londým stotisícovým městem a v 19. století se stává největším městem světa. Dnešní oblast zvaná Velký Londýn  „zahrnuje“ více než 27 tisíc km2 a 18 milionů obyvatel.

Po pár slovech o historii města se konečně dostávám k popisu našeho putování po tomto městě.  Naše návštěva Londýna byla součástí několikadenní návštěvy jižní Anglie a byla rozdělena do dvou (a kousek třetího) dnů. První z nich byl o katalogovém programu CK, ten druhý více o tom, co jsme si sami vymysleli a  podnikli.

První den v Londýmě začínáme u novostavby s - alespoň pro mě - zcela nevyslovitelným názvem. Jedná se o Shri Swaminarayan Mandir neboli Neasden Temple., tedy o indický hinduistický chrám z roku 1995 na severolondýnském předměstí Neasden.

Tato „šlehačková“ stavba z bílého italského mramoru a bulharského vápence je největší svého druhu mimo území Indie. V podstatě jde o stavebnici z 26.300 dílků, které byly vyřezány v Indii a v Londýně pouze složeny. Je to velké, zajímavé, komerční a … nenadchlo mě to. Kontrola při vstupu přísnější než na letišti a debata s místními Indy (ve smyslu : proč máme pracovat, my dostáváme dary a dávky) mně pořád něco známého připomínala …

V dálce jsem viděl oblouky jiného svatostánku – fotbalového Wembley – a tam by se mi možná líbilo více a chrámová atmosféra by na mě dýchla silněji.

Přesouváme se k muzeu Madame Tussauds. Toto světoznámé muzeum voskových figurín je další záležitostí, do které se mi moc nechce. Jeho návštěva mi přijde jako zbytečně zabitý čas (už fronta před budovou mě vysloveně vyděsí) a ještě k tomu za dost peněz (cca 1.000,- Kč na osobu). Nakonec jsem podlehl atmosféře, vypnul mozkové závity a ve finále se mi tam hodně líbilo. Průjezd „vláčkem autíček“ po dějinách Londýna byl super a silně připomínal - několikanásobně zvětšené - domy hrůzy na lunaparcích mého dětství. Spíše nás mrzelo, že mnohé původní slavné postavy zmizely a byly nahrazeny moderní komercí (Shrek mi vadil ze všeho nejméně). Převládají herci / herečky a zpěváci / zpěvačky, ale Beatles, královská rodina, Einstein (ani jsem netušil, že jsme do přízně), Hitler nebo Marylin tu jsou pořád.  A protože jsme se začali opravdu bavit, oslavil jsem gól s Waynem Rooneym nebo zasprintoval na Tour s Lancem Armstrongem. My kuřáci jsme si s Andrey Kathleen van Heemstra Hepburn – Ruston (to jste netušili, že?) vychutnali i cigárko při snídani u Tiffanyho. A v klíně Madonny člověk taky nespočne každý den (a vypadá tu dost dobře). 

Pak už jen gin s královnou Matkou, objetí se všemi tyrany a diktátory a ven. A jen pro doplnění pár základních informací o muzeu. To současné se nachází na Marylebone Road a slavnostně otevřeno bylo v roce 1884. Nejstarším exponátem zde (v depozitáři) je vosková socha milenky francouzského krále z roku 1765. Budova i vstupné jsou společné i pro londýnské planetárium, ale to jsme – z časových důvodů – už nenavštívili.

Přesouváme se k Paláci a pevnosti Jejího Veličenstva, tedy k slavnému Toweru. Ani tady není vlezné úplně lidové (asi 2/3 toho od Madame), ale tady už mi to vůbec nevadí a nakonec si na to pomalu začínáme zvykat. Londýn v tomto skutečně patří k tomu dražšímu, ale kompenzuje to jinak (to bude ve 2. díle).

London Tower začal budovat již v roce 1080 Vilém Dobyvatel, a to stavbou dvou kamenných věží, včetně té nejslavnější unescové - Bílé. Královský palác začal stavět až v roce 1220 král Jindřich III. A v roce 1850 je zde královně Victorii představen slavný diamant Koh-i-noor.

Tower dnes nabízí mnoho … a času je tak málo. Architektura 11. až 14. století (včetně nejstarší části Toweru, tj. normanské kaple sv. Jana), fragmenty původního římského opevnění, dělo Maltézských rytířů (ale i další kanóny) z počátku 17. století a v Jewel House i královské korunovační klenoty (z pohyblivého pásu), které zdobí 23 tisíc diamantů. Vidět můžeme i královskou sbírku zbraní a brnění nebo osm havranů, chovaných v Zelené věži (Tower Green), kteří - dle legendy – chrání bezpečnost Anglie. Pro příznivce středověké architektury velmi příjemná povinnost. Ale chtělo by to alespoň těch 6 hodin času …

Opustíme hradby Toweru a z nábřeží nad Temží se přidáme k davu diváků, kteří právě pozorují zajímavou atrakci – pohyb mostu Tower Bridge. Stihneme už jenom sklápěcí část, ale zaplaťpánbůh za to.  Možná nejfotografovanější symbol Londýna pochází z roku 1894. Stavba architektů Horace Jonese a Johna Wilfe-Barryho trvala 8 let  a byla tehdejším technickým zázrakem. Velkolepá technická památka ve stylu viktoriánské neogotiky dosahuje délky  244 m, přičemž jedna čtvrtina této hodnoty připadá na její pohyblivou část. Po uzavření se projdeme i po mostě a z povzdálí pokoukáme na, nedaleko kotvící, bitevní křižník Belfast z roku 1938, který dnes slouží jako muzeum.

Máme ještě chvíli čas a tak si obejdeme po obvodu celý opevněný Tower. Areál tvoří celkem 21 objektů, které jsou dílem různých stavitelů (Henry de Reyna, John of Gloucester, Robert of Beverly nebo Gundulf, biskup z Rochesteru). Přitom máme i čas pozorovat okolí. Upoutá baldachýnová správní budova londýnského přístavu i nedaleká supermoderní městská čtvrť. A té jasně vévodí 40-podlažní budova, oficiálně zvaná  30 St. Mary Axe. Neoficiálně se jí ovšem říká Sexy okurka nebo jen Okurka (The Gherkin). V této, téměř  180 m  vysoké, věži - šišce ze skla a železa - sídlí švýcarská pojišťovna Swiss – Re. Stavba je skutečnou perlou architektury 21. století (byla dokončena v roce 2004) a jejím autorem je Norman Foster, jeden z deseti nejslavnějších architektů současnosti.

Pro tento den (pro upřesnění: v textu jsme se vrátili do 19.7.2008) máme téměř hotovo.  Čeká nás ještě krátká procházka se  zastávkami na legendárním Piccadilly Cirkus, v londýnské Chinatown a slavné tržnici ze 17. století – Covent Garden.

Další den sice Londýn opouštíme, ale ještě před odjezdem navštívíme katedrálu sv. Pavla (St. Paul´s Cathedral).  Ta je sídlem londýnského arcibiskupa  a druhou největší církevní stavbou světa. Jedná se o barokní stavbu Christophera Wrena z let 1675 – 1710 na půdorysu latinského kříže. Je postavena na místě původní gotické katedrály, která v roce 1666 vyhořela. Je blízce spojena s nedávnou historií: byl zde pohřben Sir Winston Churchill i provdána princezna Diana. 

Při podvečerním návratu do anglické metropole se zastavíme ještě na královském hradu nebo zámku Windsor (Windsor Castle). Jedná se o největší a nejstarší obývaný hrad světa, na kterém anglická královna nejen sídlí, ale i vítá všechny oficiální i neoficiální návštěvy. Panovníci zde sídlí již více než 900 let. Windsor je svými mohutnými baštami, věžemi a opevněním skutečnou nedobytnou pevností. A platí zde totéž, co na Pražském hradě: pokud na kulaté věži uvidíte britskou vlajku nebo královskou standartu, je královna přítomna. Za nás zrovna byla, ale bylo už po „zavíračce“ a tak nás Bětulka nepřijala.