Loading...
V prvním díle článku o londýnské katedrále sv. Pavla jsme se zaměřili převážně na historii této pozoruhodné stavby, ale nevyhýbali jsme se zcela ani jejímu popisu. Tomu bude naopak téměř zcela patřit druhá část vyprávění o svatostánku, jehož historie si pamatuje v podstatě celé dějiny křesťanství. A začneme hned souborem několika důležitých čísel.
Uvádí se, že v katedrále sv. Pavla najdeme celkem asi 300 cenných památek. Aby ne, když si uvědomíme rozměry této monumentální stavby ve stylu anglického baroka. Katedrála je dlouhá 158 metrů (ovšem 175, pokud přičteme západní vstup), v transeptu široká 75 m a šířka její lodi dosahuje 37 m. Jejím nejvyšším bodem je vrcholový kříž na kopuli, který dosahuje do výšky 111 m nad okolním terénem, což odpovídá „astronomické“ hodnotě 365 stop. Součástí kopule je tzv. Zlatá galerie, na které je možné si užít panoramatického výhledu na Londýn z výšky 85 m. Obě chrámové věže pak dosahují výšky 65 m.
Zajímavá - a na první pohled takřka neviditelná – je skutečnost, že katedrála sv. Pavla je sice postavena v téměř skromném barokním stylu (což je v podstatě protimluv), ale stále si zachovává styl velkých středověkých katedrál. Tedy minimálně v půdorysu a bazilikálním rozložení lodí.
Je zřejmé, že se architekt Christopher Wren nechal inspirovat chrámovými kopulemi Michelangela a Mansarta. Wren však jasně oddělil „dvě patra” kopule a výrazným prvkem je zde souvislá sloupová kolonáda kolem bubnu kopule, čímž se od obou jmenovaných architektů odlišuje. Wren také katedrále dává jistou rozmanitost tím, že umístil výklenky mezi sloupy, a to v každém čtvrtém otvoru. Peristyl pak slouží k podepření jak vnitřní kopule, tak podpůrného cihlového kužele. Nad peristylem se nachází tzv. Kamenná galerie se střídajícími se pilastry a okny. Kopule je žebrovaná v rytmu pilastrů, váží přibližně 850 tun a na jejím vrcholu můžeme vidět čtyři sloupová portika směřující do všech světových stran.
Západní průčelí katedrály pojal Wren jako klasický portikus přes dvě podlaží, podepřený párovými sloupy. Neobvyklé je, že zatímco spodní část portika zasahuje celou šířku katedrály, jeho horní část pouze definuje hlavní loď za ním. Vedlejší věže zakrývají dvě kaple umístěné za nimi. Věže se nad římsou vypínají z kvádrového soklu a jsou tvořeny centrálním válcem a na sebe naskládanými bubny s párovými korintskými sloupy. Vstupní portikus má také každý z transeptů.
Celá stavba je dvoupodlažní, vybudovaná z kvádrového zdiva, podsklepená a nad horní římsou obehnaná balustrádou, která sem byla přidána – přes Wrenovy protesty - v roce 1718. V bočních lodích a chóru je horní patro vnější zdi falešné a pouze podpírá klenbu. Mezi pilastry v obou podlažích jsou okna, pod kterými se nachází květinový dekor Grinlinga Gibbonse, považovaný za nejkvalitnější kamenické dílo na katedrále.
Hodiny byly v jihozápadní věži instalovány roku 1709, ale již v roce 1893 musel být jejich mechanismus vyměněn. Zvonů všech typů má katedrála v obou věžích celkem 17. Byly postupně instalovány v letech 1700 až 1881 a váží mezi 421 až 17.002 kg.
Do interiéru katedrály se vstupuje přes západní portikus a čtvercovou předsíň, lemovanou kaplemi sv. Dunstana, sv. Michaela a sv. Jiří. 28 m vysokou hlavní loď oddělují od bočních lodí arkády spojujícími pilíře, jejichž součástí jsou pilastry s korintskými hlavicemi. Klenby chóru jsou zdobeny mozaikami Williama B. Richmonda. V chóru můžeme vidět lavice pro duchovenstvo, které - stejně jako skříň varhan, kazatelnu a biskupský trůn - navrhla Wrenova „projekční kancelář” a vyřezal je Grinling Gibbons.
Tak jako pohledu zvenku, tak I interiéru vládne centrální kopule, resp. prostor prostor pod ní. Kopule překrývá celou šířku hlavní lodi I lodí bočních. Váha kopule je rozložena do osmi nosných oblouků v hlavní lodi, chóru, transeptu a bočních lodích. Nad těmito oblouky se ve výšce 30 m nachází římsa podpírající Galerii šepotu. Kopule se zvedá na vysokém bubnu obklopeném pilastry, prokládanými okny a osmi zlacenými výklenky se sochami (zde se opakuje rytmus peristylu na vnější straně). Kopule se uvnitř tyčí do výšky 62 m. Zdobí ji malby Jamese Thornhilla zobrazující osm scén ze života sv. Pavla v iluzivní architektuře. Vrcholem kopule je okulus, tedy otvor, kterým je vidět zdobený vnitřek kužele, nesoucího lucernu.
Východní apsida je vyzdobena mozaikami ve stylu klenby chóru. Současný baldachýnový hlavní oltář je novodobý a vytvořili jej Godfrey Allen a Stephen Bower. Od roku 1958 je apsida Americkou kaplí (American Memorial Chapel) a najdeme zde jména více než 28.000 Američanů, kteří během II. světové války položili život na cestě do Británie nebo přímo ve Spojeném království. Vitráže tří oken pocházejí z roku 1960 a zobrazují témata služby a oběti.
Vysoce atraktivní částí katedrály je bezesporu krypta, ve které se nachází více než 200 hrobek, náhrobníků a pamětních desek. Prvním pohřbeným zde byl v roce 1723 architekt katedrály Christopher Wren. Nejslavnější hrobka v kryptě ale patří slavnému vojevůdci Arturovi Wellesleymu, vévodovi z Wellingtonu a vytvořili je ve dvou etapách Alfred Stevens a John Tweed. Zajímavá je také hrobka admirála Horatia Nelsona, která byla původně určena pro kardinála Wolseyho. Připomínáni zde jsou např. také básník William Blake, archeolog Thomas E. Lawrence známý jako Lawrence z Arábie nebo objevitel penicilinu Alexander Fleming, ale zvýšenou pozornost zaslouží zejména socha děkana a básníka Johna Donna, který sám v roce 1630 pózoval Nicholasi Stoneovi při její tvorbě. Básník je zde zpodobněn, jak stojí - zabalený do pohřebního rubáše - na pohřební urně. Tato socha jako jediná přežila bez poškození požár v roce 1666. V kryptě se nachází také pokladnice katedrály, ale její nabídka je poměrně chudá. Téměř všechny cennosti odsud totiž byly postupně ukradeny (většina zmizela před Vánocemi v roce 1810), a tak se zde dnes návštěvníkům katedrály promítá film o její historii I současnosti.
Od roku 2010 katedrálu sv. Pavla turisté procházejí s multimediálním průvodcem s dotykovým displejem. Ten je součástí vstupného ve výši 23 GBP (20,50 GBP při nákupu online).
Závěrečné PS: Tento článek vznikl v podstatě jen proto, že jsem zalistoval starými alby fotografií a zachtělo se mi ukázat, jak to zde vypadalo v červenci roku 2008 (i když takové místo je, samozřejmě, potřeba připomínat). Celá fotogalerie je tak úmyslně tvořena téměř výhradně skeny fotografií 13 x 9 cm z tehdejší návštěvy, která byla, bohužel, silně omezena přípravou nějaké slavnosti (v podstatě jsme do katedrály jen krátce nakoukli).