Luzern leží na břehu Vierwaldstättského jezera, které patří mezi nejkrásnější švýcarská jezera. Jezero někdy bývá nazýváno Luzernské jezero nebo složenina Vierwaldstättrsee složitě překládána jako Čtyřkantonální jezero, podle lesnatých kantonů Uri, Schwyz, Unterwalden a Luzern, na jejichž rozhraní leží.

Sem k jezeru přišly v 1. st. př.n.l. keltské kmeny Rétů a Helvetiů a zvolily si zdejší kraj za svůj domov. Krátce před začátkem našeho letopočtu pronikli do středního Švýcarska Caesarovi vojáci a založili tady římskou kolonii. Jmenovala se podle Rétů Reatia, ale oblast, kde žili Helvetiové, nazývali Helvetia.

Nejstarší dějiny Švýcarska však poznamenaly i další dvě zdejší hory. Jedná se o skalní masív Pilatus a horu Rigi, o které byla poprvé zmínka v letopisech r. 1353, ale to se jí ještě říkalo latinsky Regina Montium, Královna hor. Až v 17. st. dostala to zkomolené domácké jméno Rigi, ale stále je jednou z nejuctívanějších a nejnavštěvovanějších, ovšem jezdí k ní hlavně Švýcaři.

V začátku prvního tisíciletí Luzern býval malou rybářskou vesnicí. V polovině 8. st. sem přišli benediktýnští mniši, kteří opustili klášter v alsaském Murbachu a založili zde klášter sv. Leodegarda. Kolem Kláštera se začala vyvíjet obchodní a zemědělská aktivita. Jejich zásluhou se nepatrná vesnička mění ve skutečné město Lucernia.Ve středověku zde již začíná vznikat město s veřejnými budovami, tržním náměstím a hradbami.

Roku 1291 patřilo město ještě Habsburkům, ale již r. 1332 se připojilo ke konfederaci. Ale až v r. 1386 se město zcela osvobodilo od vlivu habsburské vlády.

V 16.st. stál Luzern v předních řadách protireformačního hnutí. V r. 1574 otevřeli v Luzernu jezuité první svatý koncil německého Švýcarska. Ve dnech Helvetské republiky, která ve Švýcarsku vznikla po francouzské okupaci, se stal Luzern hlavním městem státu. Ale stejně jako neměla tato republika dlouhého trvání, ani Luzern si dlouho neudržel vedoucí postavení a stal se pouze hlavním městem kantonu Luzern.

Luzern je hlavním městem stejnojmenného kantonu. Většina jeho obyvatel jsou německy mluvící katolíci. Počet obyvatel je asi 60 000 z celkového počtu 304 000 obyvatel kantonu.

Nejvýznamnější památky

Kapličkový most - most přes řeku Reuss se stal součástí Městského opevnění a přiléhá k němu kruhová vodní stavbě věže, která připomíná kapli. Díky ní dostává i most i název - Kapellbrücke. Věž plnila funkci vězení, archivu a také byla jeden čas i městskou pokladnicí.

Je to dřevěný most pro pěší, který šikmo překračuje řeku Reuss u jejího výtoku z jezera. Je asi 170 metrů dlouhý a byl postaven původně v r. 1333. Bylo zde 112 maleb na dřevě otevřeného krovu, dílo umělce ze 17. st. Hanse Wängmanna a jeho syna Hanse Ulricha. Malby zobrazovaly historii města. Malby byly restaurovány v l. 1944 - 1945. Když most v r. 1993 vyhořel, staré malby byly navždy nenávratně ztraceny. Nová výzdoba je na švýcarské poměry velmi revoluční. Stejně jako předcházející malby zobrazují i tato díla historické události země. Často se vyznačují lehkou ironií, humorem, nadsázkou, jež vyjadřují i slabiny Švýcarů. Pojetí je zcela moderní. Např. cyklus Vstup Švýcarska do Evropského společenství – akt byl spojen s dlouhotrvajícími debatami a spory – vyvolá úsměv na tváři podobně jako ironický pohled na občas hektický současný život Švýcarska. Součástí mostu je zastřešená Vodní věž, postavená kolem r. 1300 jako součást hradeb. Kdysi sloužila jako vězení, mučírna, pokladnice města a archiv, nyní v ní sídlí Asociace dělostřeleckých veteránů. V srpnu 1993 most úplně shořel, zachována zůstala jen Vodní věž. Během několika měsíců byl ale rekonstruován a 14. dubna 1994 znovu zpřístupněn veřejnosti.

Kostel sv. Petra - stojí proti Kapličkovému mostu . Původní kostel byl postaven se založením města v r. 1178, ale pro škody způsobené stářím musel být v 18. st. přestavěn Nárožní budova s kulatou věží je dřívější sídlo vznešené městské rodiny Guilgenů. Byla postavena na začátku 16. st. Pokračuje se po nábřeží po Schweizerhofquai a ulicí Leodegarstrasse.

Radnice - stará radnice byla postavena v l. 1602 - 1606 na ruinách dřívější radnice, která se stářím zřítila. Je příkladem skloubení místního stylu a italské renesance. Sochy, které ji zdobí, jsou os italského sochaře Antona Isenmanna. V severozápadním nároží je série měr, které používali místní obchodníci ve středověku.

Katedrála sv. Legera - je to nejvýznamnější kostel ve městě, zasvěcený luzernskému patronu sv. Leodegarovi. Původní kostel byl postaven v první polovině 8. st., druhý kostel byl postaven na jeho ruinách ve 14.st. Byl však téměř kompletně zničen při velkém požáru v r. 1633. Zbyly pouze dvě špičaté Gotické věže. Nová stavba začala v r. 1634 ve stylu pozdní renesance podle plánů mnicha-architekta Jacoba Kurrera. Celá výzdoba kostela je dílem Niklause Gaislera. V kostele je působivé umístění místa pro pěvecký sbor ve střední lodi s kovovým ohrazením. Vzácná je vyřezávaná kazatelna a křesla v chóru z r. 1639. Kostelní varhany ze 17.st. jsou považovány za jedny z nejkrásnějších svého druhu. Mají 2832 Píšťal. Zajímavých je také 13 vyřezávaných oltářů. Vedle stojí moderní hřbitov významných osobností.

Lví Památník - je nepochybně nejznámějším symbolem Luzernu. V malé zahradě je umístěno to, co americký spisovatel Mark Twain nazval „nejsmutnějším a nejdojemnějším kusem kamene na světě“. Je to Památník vojákům švýcarských gard francouzského krále Ludvíka XVI., kteří byli zabiti revolucionáři v srpnu 1792 v Tuilerijských zahradách v Paříži. Masakr tehdy otřásl celým Švýcarskem. Památník vytvořil v r. 1821 sochař Lukas Ahorn podle návrhu dánského sochaře Bertela Thorwaldsena. Devět metrů dlouhá plastika umírajícího lva chrnícího štít s francouzskou lilií připomíná hrdinskou smrt vojáků švýcarské gardy. Památník je vytesán z pískovce.

Ledovcový park - nad Lvím Památníkem se nachází jedinečné muzeum Ledovcový park. V r. 1872 zde byly objeveny díry zvané obří hrnce, které jsou výsledkem pomalého působení vody na ledovec Russe, který kdysi pokrýval celé území. Bylo zde objeveno 32 hrnců, z nichž nejhlubší dosahuje hloubky 9 metrů s průměrem 7,5 metru. V muzeu jsou také vystaveny např. miniatury typických švýcarských domů, zkameněliny, plastická mapa Švýcarska z r. 1762, nábytek a předměty ze starého Luzernu.

Hradby - zvedají se nad Museggskými kopci, celkem mají devět věží. Je to jedna z nejpůsobivějších památek Luzernu. Dochovaly se v délce 870 metrů. Opevnění bylo poprvé postaveno ve 14. st. a bylo posíleno a zvýšeno v r. 1408. První věž se jmenuje Dächliturm. Následuje Větrná věž, Prašná věž a Ochranná věž. Věž Zytt je jedna z nejstarších věží s hodinami. Hodinové stroje byly zhotoveny kolem r. 1400. Strážní věž je vysoká 9 metrů. Její první verze byla zničena výbuchem střelného prachu v r. 1701. Věž Luegisland je první a nejstarší věží a přehlíží okolní prostor z výšky 53 metrů. Následuje Männliturm s otevřenou pozorovatelnou na vrcholu a Nülliturm, která je 30 metrů vysoká a má zdi tlusté 180 centimetrů.

Mlýnský most - druhý krytý luzernský most. Byl postaven na začátku 15.st. a renovován v 19. st. V polovině 16.st. byla přidána malá modlitebna a v l. 1626 - 1635 byl vyzdoben malbami na dřevě. Pokračuje se přes Mühlenplatz, Kramgasse, Weinmarkt - nejstarší uzavřené náměstí s pěknými zdobenými měšťanskými domy na Kornmarkt.

Luzern je všechno, co patří neodmyslitelně ke Švýcarsku – město, jezero, hory. Za svou krásu vděčí především své jedinečné poloze, pamětihodnostem, muzeím a zvláštním stavebním dílům. Lucern vás bude ale stále znovu překvapovat třeba futuristickým kulturním centrem Jeana Nouvela, mnoha kulturními a hudebními festivaly, které se zde konají, ale i tradičními zvyky spojenými s masopustem.