Malostranský potok

Tento vodní tok býval dříve zván jako Číbr. Svůj počátek začíná pod severovýchodními stráněmi Křivého kopce (286,5 m n. m.) u Dolního Černilova. Před melioracemi a dalšími úpravami zdejšího terénu měl jeho pramen být až pod bezejmenným lesíkem na jihozápad od výše uvedené vsi. Odtud teče mezi poli až do rybníčku „V ráji“. Právě až do tohoto místa je Malostranský potok veden jako občasný tok, neboť po většinu času bývá jeho koryto vyschlé nebo jen s minimem vody, což je pozůstatek již jmenovaného narovnání jeho toku a odvodnění jeho okolí. Pokud však nepřijdou přívalové srážky jako v květnu 2016, kdy se nedaleké obce Výrava, Libníkovice a Librantice ocitly částečně pod vodou. Některé změny jsou viditelné již jen pouhým nahlédnutím do Mapy okresního hejtmanství královédvorského z roku 1883 od Josefa Erbena. Odtud teče na severovýchod, aby poté prudce uhnul mezi lokality „Černilovský rybník“ a „Výravský rybník“, což je nejspíše pozůstatkem lidské činnosti, kdy zde zásoboval vodou dnes již neexistující panské rybníky. V „Topografickém popisu všech osad hejtmanství Kralohradeckého, jenž obsahuje soudní a berní okresy: Kralohradecký, Hořický a Nechanický“ od Josefa Horáka z roku 1877 je o tomto rovněž zmínka: „Rybníky Pustinský a Lomkovský, pak Výravský a Černilovský, jsou v pole a luka obráceny.“ Ještě před jejich vznikem nejspíše pokračoval až k Výravě, kde se vléval do Výravského potoka.

Poté směřuje pod silnicemi z Černilova do Výravy a do Libřic, mezi nimiž vzniklo v letech 2009-2010 několik drobných rybníčků a z těchto míst míří k lesu Kaltouzu (Kalthausu), u něhož se stékají jeho vody s Výravským potokem a rovněž dotují zdejší rybník. Od Kaltouzu poté teče západním směrem k lesu Číbru, a to mezi lokalitami „K Číbru“ (na sever od něj) a „Číbr“ (na jih od něj). Po severním okraji Číbru míří mezi Číbuzí a Hubílesem k lokalitě „Na rybníkách“, kde do něj vtéká Oborský potok (dříve znám jako Voborský, někdy rovněž jako Luční). Pod „Oborou“ a „Bahny“ severně kopíruje josefovskou silnici, aby se pod Pardědubem (260,2 m n. m.) stal levostranným přítokem řeky Labe.

Dříve bylo počítáno, že po soutoku s Oborským potokem došlo k jeho zániku a zbylý tok byl nazýván jako Oborský, což můžeme vidět z článku Theodora Zouzala „Příspěvky k přírodovědeckému popisu okresu Jaroměřského“, který vyšel v „Hradeckém kraji“ 1. září 1906 a píše se v něm toto:

„8. Voborský potok.

Svod tento, rovnoběžný s předešlým, patří vlastně k sousednímu Královéhradecku; uveden zde jest jen proto, že tvoří blíže Hubiles částečně ohraničení obou okresů (241 m).

Nad obcí touto nese název „Malostranského Potoka“ a vlévá se na rozhraní okresním blíže Bardědubu do Labe.“

Někteří považovali Oborský potok za další synonymum pro Malostranský potok, což můžeme vidět např. v „Památníku Vodního družstva pro Černilov a okolí v Černilově, okres Hradec Králové“ z roku 1937, kde se rovněž dočteme o regulačních pracích na tomto toku v letech 1922 a 1932, kdy došlo k zasypání různých výmolů a vyrovnání dna štěrkem, zabezpečení dna a svahů dlažbou nebo drnováním a osetím svahů. Na tyto práce, jež byly reakcí na až skoro každoroční velké škody ve vyústění Malostranského a Smržovského potoka a v jeho okolí, bylo navázáno na přelomu 50. a 60. let 20. století v rámci socializace vesnice a úprav zdejších pozemků pro družstevní hospodaření, takže Malostranský potok v jeho původní podobě se v mnohém rapidně liší od současného toku, nazývaného stejným pojmenováním. Zajímavé je, že v některých katastrálních mapách je dokonce tento tok označován pouze jako meliorační odpad.

I přes tyto problémy a nesrovnalosti je Malostranský potok významný, alespoň z historického hlediska, protože již od dávných dob bylo jeho okolí osídleno, což dokazuje řada archeologických nálezů z různých kulturních období. V „Číbru“ se měla nacházet také legendární ves Předboř (též známá jako Předboří), o níž se hovoří již ve 14. století, ale v některém z pozdějších válečných období zanikla. Měla náležet Niklovi (Nyklu) z Labouně a na Kalthůze, který byl zároveň hejtmanem na Velíši u Čeňka z Vartenberka. Z toho se usuzuje, že když náležel k nepřátelům kalicha a celý kraj byl naopak jeho příznivcem, byla jeho osada vypleněna a zapálena, pokud ji její obyvatelstvo neopustilo samo, aby se přidalo k husitským bojovníkům. Důkazem o její poloze měl být nález základů zdiva a kovového palcátu pod vrchem „Bezděkem“ v roce 1890 a v pozdějších letech řada objevených kovových nástrojů a podkov. Některé středověké nálezy pocházejí i z poslední doby, např. z roku 1999 z pole u Kaltouzu. Naopak na již zmíněném Pardědubu bylo objeveno halštatské sídliště (první nálezy pocházejí z roku 1829).

Vod Malostranského potoka bylo také využito při vybudování Velkočíbuzského rybníka, k němuž došlo kolem roku 1450 (některé zdroje hovoří již o roce 1417), a to v místech, kde se dnes říká „V rybníkách“ a „Na rybníkách“. Tento stav můžeme vidět např. v Müllerově mapě Čech z roku 1720 a v mapovém dílu Plan Der Attaqen so während den bisherigen Stellungen der Kaysere Könige u Könige Preusse Armiéen in der Gegend von Jaromirz Nachod Arnau und Hohen Elb in Böhmen vorgefallen 1778. Naopak u Kaltouzu sloužily ke zřízení vodní tvrze a dvojice rybníků – Malého a Velkého Kalthauského, o nichž je zmínka v urbáři smiřického panství z roku 1588: „Pod těmi rybníky jest tvrziště pusté, kteréž slove Předboří, a nad ním borek v polích a při něm nemalé oulehle, na Předboří slove, kterýchž borové k domácí potřebě a oulehlí Smržovští a Leyšovští sedláci pastvami užívají.“