Kostel sv. Václava, mučedníka v Číbuzi

Nejstarší zmínka o tomto kostele, jenž býval někdy označován jako skalický (1332, 1359) a někdy jako číbuzský (1361, náležel do královéhradeckého dekanátu a královéhradeckého archidiakonátu, alespoň podle popisu pražské diecéze z let 1344-1350), má být v listině papeže Bonifáce VIII., jež byla vydána 3. června 1296, v níž je vzpomenut zdejší farář Petr Machův ze Staré, který měl získal farní kostel po smrti rektora číbuzského kostela Jana řečeného Hukala. V roce 1352 odváděl kostel 15 grošů papežského desátku. Roku 1359 byl jeho patronem Mutina z Dobrušky, jenž odsouhlasil směnu far mezi plebánem Veselem a Janem z Dubence. V roce 1378 byl zdejší plebán a současně královéhradecký děkan Jan dlužen dýmné, což je dokladem jeho existence. Roku 1386 nastoupil kněz Havel, který tak vystřídal zemřelého plebána Jana. Roku 1390 nastoupil do Číbuze Konrád, dosavadní kaplan na Kosti, jenž se stal nástupcem zemřelého plebána Jana. O 2 roky později držel Číbuz a Skalici Petr Vostrý z Vartenberka, který tehdy dal faráři les Vinici, jenž se nacházel vedle farských polí, a to směnou za desátky z 9lánového popluží, přičemž plebán měl v kázáních pamatovat vždy na něho a jeho předky. Téhož roku Petr ze Smědovic věnoval kostelu 1 kopu úroku. V roce 1403 byl zmíněn jako patron kostela Beneš z Choustníku. Roku 1498 koupil smiřické panství Mikuláš mladší Trčka z Lípy a z Lichtenburka, za něhož tu sloužili utrakvistští kněží. Kdy původní kostel zanikl a jakým způsobem, dnes již nevíme.

Současný objekt byl postaven v roce 1601 a prvním zdejším farářem byl P. Pavel Fabry. Roku 1623 zanikla fara a kostel byl přifařen do Holohlav. Jedna ze zmínek o jeho existenci se objevuje v „Popsání všech lidí poddaných i nepoddaných na panství smiřickým“ z 11. dubna 1651, jež vypracoval hejtman Daniel Ouštecký z Festemberku. V roce 1700 vyhořel kostel. 5. října 1756 vyhořel kostel podruhé (někde se udává datum 24. září téhož roku), a to během požáru celé obce, který vznikl neopatrností pruských vojáků, jež tu byli ubytováni a v kostele měli sklad sena a ovsa. Na věži se tehdy zvony až na 2 z roku 1753 rozlily. K jeho opravě došlo až roku 1772 holohlavským děkanem Martinem Uhlířem, který nechal věž kostela snížit o 1 patro. Zároveň pro ni opatřil 2 nové zvony, slité roku 1772 Josefem Lissiakem (Lišákem) na Novém Městě Pražském, které však byly na nové věži zavěšeny až v roce 1776. Poprvé se jimi zvonilo o tamní pouti. K obnově zdejší fary náboženskou maticí došlo roku 1784, kdy sem měl být přeložen smiřický zámecký kaplan a tamní zámecké kaplanství mělo být zrušeno. Proti tomu se Smiřičtí postavili, ale dvorním dekretem z roku 1786 byli odmrštěni, načež se smiřický zámecký kaplan P. Václav Malý přestěhoval do Číbuze. Desátek, pozemky a štola z Číbuze zůstaly dále holohlavskému děkanovi. Téhož roku sem byly ze smiřické zámecké kaple přivezeny varhany. Ty byly v roce 1837 přeneseny do Semonic, protože byly pořízeny nové. Roku 1839 došlo k opravě kostela, během níž byly střecha věže a věžička nad kněžištěm pobity plechem. V roce 1867 byl kostel vykraden a následujícího roku velká vichřice shodila plechovou střechu věže a kromě toho poškodila též střechu kostela. V roce 1886 byl zrušen hřbitov okolo kostela, který sloužil pro celou kolaturu. Evangelíci se zde pochovávali pod kostnicí, kde byla později vystavěna umrlčí komora. Roku 1895 došlo k opravě kostela, ale již o 2 roky poté byla vichřicí shozena báň věže. V letech 1897-1898 byla pořízena nová střecha. Při této opravě byl odstraněn sanktusník nad presbytáří a zvon byl odtud přenesen do věže. Další oprava objektu proběhla v roce 1940. 22. ledna 1964 byl kostel zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-vaclava-12295492). V roce 1972 byla opravena fasáda, roku 1987 došlo k rekonstrukci střechy, v letech 1995-1996 bylo provedeno statické zajištění stavby a v letech 1998-1999 bylo instalováno u kostela osvětlení. V roce 2015 proběhla 1. etapa opravy věže kostela, jež se týkala zejména její dřevěné konstrukce, byly vyměněny části krovu, proveden nový záklop, který byl zakryt provizorně lepenkou. Následujícího roku se uskutečnila 2. etapa opravy věže kostela, jež zahrnovala oplechování věže, nové makovice a kříže. V roce 2017 byla dokončena oprava střechy kostela včetně presbytáře a sakristie.

Tento renesanční kostel s pozdně barokními úpravami má jednu loď a pravoúhlé kněžiště, na jehož severní straně se nachází sakristie a na té západní čtyřhranná jednopatrová věž s osmibokou jehlancovou střechou, dostavěnou v letech 1897-1898 a ukončenou lucernou s nízkou stříškou. Vchody do kostela jsou tři: hlavní ve věži a po jednom do lodi a do kněžiště. Okna jsou na vrchu půlkruhová s barokně vykrojeným ostěním. Loď má rovný strop a je otevřena půlkruhovým vítězným obloukem do kněžiště, které je sklenuto valeně s lunetami. Stejně tak je zaklenuta i věž, s lunetou nad okénkem. Do lodi vyčnívá kruchta na 2 kulatých dřevěných sloupcích.

Hlavní oltář má uprostřed obraz sv. Václava, jenž byl objednán číbuzským kooperátorem P. Josefem Dvořákem v roce 1879 (tento duchovní o 3 roky později nechal pořídit 2 nové obrazy a Boží hrob), a po stranách polychromované dřevěné sochy sv. Cyrila a Metoděje. Vedle něj tu jsou 2 postranní oltáře. Na jednom je obraz Panny Marie, který namaloval August Blaschke z Rychnova nad Kněžnou, dále je zde obraz sv. Vojtěcha a sv. Prokopa od akademického malíře Josefa Kulhánka ze Smiřic a soška Panny Marie. Na druhém oltáři je obraz sv. Jana Nepomuckého od Augusta Blaschke a sv. Jiří a sv. Zikmunda od Josefa Kulhánka. Proti barokní kazatelně se sochou Krista dobrého pastýře na víku a reliéfem Rozsévače na zábradlí je socha sv. Josefa a kříž, oboje je dílo pražského řezbáře Josefa Krejčíka. Jednoduchá cínová křtitelnice o výšce 70 cm a šířce 28 cm pochází z roku 1738 a k její opravě došlo v roce 1895. Varhany zhotovil za 428 zl. Jan Josefi (psáno též Jozefy) z Kutné Hory roku 1837 a ty byly v roce 1909 nahrazeny novým nástrojem od firmy Rejna-Černý z Prahy-Královských Vinohrad. Do roku 1786 byly v kostele jen 2 stolice. Kostelu náleží též barokní mosazná postříbřená monstrance ze 2. poloviny 18. století, mosazný postříbřený a částečně pozlacený pacifikál z roku 1828 a 2 jednoduché kalichy. Pod kostelem je hrobka majitelů újezdského statku z rodu Röhrichů a svobodných pánů Malovců, jež byla krátce po požáru roku 1756 zasypána. Byla klenuta a přikryta velkým náhrobním kamenem se znaky a nápisem. Kámen byl však rozbit a použit k pokrytí hřbitovní zdi. Ve zdi přistavěného vchodu je zazděn náhrobní kámen Jana Václava, syna Jana Václava Tugemana, purkrabího nezletilých dětí Röhrichových, majitelů Újezda, a jeho manželky Terezie, rozené Hiblerové. Podle německého nápisu zemřel Jan Václav Tugeman jako dítě 6. dubna 1710 ve věku 1 roku, 42 týdnů a 1 dne.

Kolik bylo ve věži zvonů, není přesně jasné. Některé prameny hovoří o dvou, jiné o čtyřech nebo pěti. Antonín Cechner se v „Soupisu památek historických a uměleckých v okresu Královéhradeckém“ z roku 1904 zmiňuje pouze o dvojici zvonů - prvním o výšce 0,91 m, průměru 1,13 m s reliéfem sv. Václava a nápisy: „HONORI SANCTI WENCESLAI PATRONI PRETIO, AERIS MEI REFVNDOR. FUDIT ME JOSEPHVS LISSIAK NOVAE URBIS PRAGENAE ANNO 1772. SVB REGIMINE WENCESLAI PRINCIPIS DE PAAR PATRONI (1772) PROCVRANTE VHLIRZ CVRATO ET ABBATE DRVSMENSI. (1772)“ a druhém zvonu o výšce 0,75 m, průměru 0,87 m, s reliéfem sv. Jana Nepomuckého a s textem: „VENERATIONI SANCTI TVTELARIS ET PATRONI FAMAE PASTOR DICAVIT. FVDIT ME JOSEPHUS LISSIAK NOVAE VRBIS PRAGENAE ANNO 1772.“ Naopak Domečkovo a Sálovo „Královéhradecko“ z roku 1928 píše: „Za světové války byly z veže zrekvirovány dva zvony z r. 1772 a dva z r. 1753. Zachován zůstal jen jeden zvon slitý r. 1772 Josefem Lissiakem na Novém Městě Pražském.“ V roce 1923 byl zhotoven a do věže kostela zavěšen nový zvon, ulitý firmou Švagerka a Buřil z Kuklen. Roku 1931 byl pořízen třetí zvon - sv. Václav od firmy Manoušek a spol. z Brna, který byl posvěcen 30. srpna 1931. Zmínku o kostele a dalších zdejších památkách najdeme zde: https://www.skalice.info/historie.