Skalice

V dávnějších dobách se stávalo, že Skalice byla kolikrát zaměňována s dnešní Českou Skalicí a Skalička s Malou Skalicí, jež je dnes součástí výše jmenovaného města, avšak původ pojmenování všech těchto obcí je stejný, protože je odvozen od jejich situování na malé skále - skalici či skaličce. Pokud se podíváme do knihy "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. IV. díl. S-Ž" od prof. Antonína Profouse, tak v ní nalezneme následující:

"4. Skalice (jako před.), ves 7 1/2 km ssv. od Hradce Králové: 1143/8 c. 15, Vgezd, quod Skalika dicitur, CB. I, 160 15; 1352-ok. 1405 decan. Gradic.: Skalicz, RDP. 90; 1546 (1498) w Smirziczych k tvrzi .. w Czibuzy, w Skaliczy, w Hubilese k vesnicím celým, DZ. 6 E 25; 1790 Hft Smiržicz: Grosz Skalicz von 41 N., Klein Skalicz von 20 N., Schal. XV, 250; 1835 Grosz Skalitz, Welká Skalice 1/2 St. s. von Smiřitz, .. Klein-Skalitz, Malá Skalice .. Som. IV, 58.

Vedle této Skalice skoro 1 km zjz. leží ves Skalička (lid. ve Skaličce, do Skaličky, maloskalickej); 1547 Jan z Pernštejna (klade) vsi Skaličku a Rusko, AČ. 20/515; 1636 mčko Smiržicze .. spolu se třemi vesnicemi kralohradeckými, jenž slují Rusek, Skalicžky a Pileticze, DZ. 145 D 24; Schal. a Som. v. před."

Podobně se k tomuto názvu vyjadřuje František Ladislav Sál ve své publikaci "Pohádky, pověsti a národní písně Královéhradeckého kraje. Díl I.": "Osada dostala jméno nepochybně od skály, která vypíná se nedaleko nad řekou. Ve 14. století zvána Skalice Německá. Jos. Kůrka ve spisu "Archidiakonáty" praví (str. 420): Skalice Německá - kostel r. 1352 odvádí 15 gr. pap. desátku; r. 1539 "Skalicz teuton".

Vzhledem k jejímu položení však byla osídlena již v pravěku, což dosvědčuje řada různých objevů. Na návrší vedle silnice u hostince bylo zjištěno laténské sídliště. V zahradě statku čp. 10 byly nalezeny stopy osídlení z doby hradištní – velké množství střepů, bronzová záušnice s esovitě zahnutým koncem a prsten z bronzového drátu. Roku 1905 bylo na Pardědubu objeveno 5 sídelních jam, v nichž byla hlína smísena s popelem a uhlíky. Nalezeny zde byly: pazourkový odštěpek, kousek pískovcového kadlubu se žlábkem, 2 kostěná šídla, kostěná jehla, uříznutý jelení paroh, ořezaný srnčí parůžek, provrtaný psí zub, různé zvířecí kosti a řada střepů, zejména z období slezskoplatěnické kultury. V těchto místech byl v roce 1905 rovněž nalezen zlomek kamenné sekyrky, roku 1908 železný nůž a již roku 1866 různé nádoby a střepy. Všechny tyto nálezy dokazují existenci zdejšího hradiště. V roce 1897 bylo na poli Václava Fabiana v lokalitě Strachovská odkryto rozsáhlé popelnicové pohřebiště z mladší doby bronzové a z doby železné. Množství hrobů tu bylo prokopáno roku 1912. Další nálezy pocházejí z roku 1913. V roce 1930 nadporučík Zdeněk Fiedler z Jaroměře vykopal na poli Františka Machka 3 slezskoplatěnické hroby. K archeologickým objevům však zde dochází dodnes.

První písemná zmínka o Skalici pak je až z roku 1143, kdy biskup Jan z Lochenic daroval újezd řečený Skalice strahovskému klášteru v Praze. Původně se jí říkalo jako Velká či Hrubá Skalice, a aby se odlišila od svým jmenovců, je její katastrální území nazýváno jako Skalice u Smiřic. Od roku 1923 nese současný název – Skalice. Během 13. století byla zvětšena německými kolonisty, kteří se postupem času počeštili. Od toho bývala ještě ve 14. století zvána též jako Německá Skalice a zároveň zaměňována s Číbuzí, jež v té době byla asi její přímou součástí. V roce 1359 vlastnil Skalici a Číbuz Mutina z Dobrušky a roku 1380 Eliška ze Smiřic, vdova po Mutinově synu Sezemovi z Dobrušky. Od ní nabyl obě obce Markvart z Vartenberka a ze Žleb, který je postoupil manželce svého bratra Petra z Kosti Žofce z Dobrušky. Roku 1390 byl zmíněn jako pán nad Skalicí a Číbuzí právě Petr z Kosti. Po něm se dostaly Smiřice, Číbuz a Skalice do rukou Beneše z Choustníku, jenž je kolem roku 1406 prodal Václavu Smiřickému ze Smiřic, po němž následovali: Jan Smiřický († 1453), jeho bratranci Jan a Hynek († 1476) a v letech 1490-1495 Hašek Střížek z Lužan. Od té doby byla Skalice součástí smiřického panství, a to až do roku 1849. V roce 1533 byl zmíněn mlýn pod Skalinou. Roku 1547 prodal Jan z Pernštejna Skalický rybník u Skaličky s kusem lesa ve Skalici Dobči Vranovskému z Doubravice. V roce 1623 zanikla číbuzská fara a Skalice byla přifařena k Holohlavům. Roku 1654 bylo ve Skalici 15 sedláků, 2 chalupníci, 8 zahradníků a 2 selská stavení byla rozbořená a pustá. K nim patřilo 161 korců a 30 věrtelů rolí. V roce 1713 bylo ve Skalici 28 stavení, 15 sedláků, 8 zahradníků, 3 chalupy, z nichž ve 2 bydleli podruzi a v 1 obecní žebrák, a 2 stavení rozbořená a pustá. Roku 1748 vyhořeli 2 sedláci. V roce 1756, kdy vyhořela Číbuz, bylo vyučování přeneseno do chalupy Jana Vacha čp. 20, kde učil Václav Hynek Pultr. Teprve po 10 letech se začalo opět učit v Číbuzi, kde byla postavena nová škola. Roku 1777 robotovalo ze Skaličky 8 sedláků, 12 chalupníků a 9 baráčníků. V roce 1784 byli zdejší evangelíci augsburského vyznání přiděleni k černilovskému sboru a reformovaní ke sboru v Bukovině. Do roku 1834 odsud dostával číbuzský učitel 27 pecnů chleba a 147 snopů obilí. V roce 1785 byla znovu zřízena fara v Číbuzi, k níž byla přifařena také Skalice. Roku 1804 se objevili ve Skalici příznivci učení Václava Grilla z Černilova. Ve Skalici, Hubílese, Číbuzi a Vlkově jich dohromady bylo 17. Když v roce 1806 řádila cholera, byla ve Skalici zřízena nemocniční stanice. Roku 1823 leželi ve vsi husaři, kteří se poté přesunuli do Josefova. V roce 1826 zde žilo 306 obyvatel ve 43 domech, roku 1830 417 obyvatel ve 43 domech a roku 1843 422 obyvatel v 45 domech.

V roce 1849 se Skalice stala samostatnou politickou obcí, k níž byly připojeny Číbuz a Skalička. Roku 1866 tu pruská patrola zrekvírovala několik kusů dobytka. O rok později vznikla Záložna ku pomoci a podpoře pádem ohně postiženým. V roce 1872 byl postaven obecní domek čp. 65. Téhož roku se osamostnily vsi Číbuz a Skalička. V roce 1880 žilo ve Skalici 515 obyvatel v 66 domech. O 5 let později byl založen SDH a postavena hasičská kolna. Roku 1893 vznikla TJ Sokol. 17. prosince 1893 vyhořela usedlost rolníka J. Fouska. 4. ledna 1894 byl bratry Josefem a Františkem Diveckými zavražděn Žid Šimon Löwy, jeho manželka a dcery Klára a Růžena. První byl odsouzen na 20 let těžkého žaláře, druhý k smrti oběšením, jež mu bylo změněno na doživotní trest. V roce 1896 byla postavena obecní váha. Roku 1902 došlo k ustavení Spořitelního a záložního spolku. O rok později zanikla TJ Sokol (později byla obnovena, důkazem budiž její stanovy z let 1906 a 1939) a byla založena Dobytčí družstevní pojišťovna. 28. června 1903 vyhořela 2 stavení a o den později 14 dalších. O 5 let později provedlo Vodní družstvo v Černilově regulaci Černilovského (Skalického) potoka, zřídilo vodní nádrž ve Skalici a melioraci jejích pozemků. Roku 1914 bylo založeno Družstvo pro rozvod elektrické síly v hospodářství a živnostech a z Hradce Králové sem byl zaveden elektrický proud. V témže roce přišli do Skalice haličští uprchlíci, z nichž se 15 následujícího roku odstěhovalo. V srpnu 1918 byl nahrazen novým zvonkem zrekvírovaný předchůdce o hmotnosti 63 kg. Z front 1. světové války se nevrátilo 18 zdejších mužů.

V letech 1922 a 1926 byla provedena regulace Labe ve skalickém katastru. Roku 1923 byla založena Osvětová komise a DTJ. V roce 1926 obdrželo v rámci pozemkové reformy 26 místních rolníků od smiřického velkostatku 30 ha pozemků. Za německé okupace nesla obec pojmenování Gross-Skalitz. V roce 1940 měla ves 95 domů a 459 obyvatel. 21. června 1949 vzniklo splynutím Družstva pro rozvod elektrické energie a Družstva pro kulturní povznesení venkova JZD, jež bylo 1. ledna 1974 připojeno k JZD Smržov. Jeho prvním předsedou byl Karel Havlas. 18. července 1951 byla ustavena Myslivecká lidová společnost Skalice-Číbuz. V roce 1954 došlo k znovuustavení TJ Sokol. O rok později byla dokončena družstevní kůlna na stroje se šrotovnou. Roku 1956 byla dokončena stavba hasičské zbrojnice. 6. prosince 1959 vyhořel bývalý Havlíkův statek. 13. června 1961 spadl z vozu 8letý Zdeněk Lášek a utrpěl smrtelný úraz. V témže roce byla přestavěna budova kampeličky na dětský útulek, začaly úpravy kulturního domu a došlo k rekonstrukci elektrické sítě. V letech 1961-1962 bylo vybudováno osvětlení mezi Skalicí a Číbuzí a zavedení místního rozhlasu do Číbuze. Roku 1962 byl dokončen nový družstevní kravín. V letech 1962-1963 byla vybudována prodejna smíšeného zboží, jež byla 19. ledna 1964 slavnostně předána k užívání. 20. května 1964 byla ustavena místní organizace Československého zahrádkářského a ovocnářského svazu. 7. června 1964 utonuli v Labi Josef Hunyadi a jeho přítelkyně Eva Hrubínová. O rok později se ve zdejší drůbežárně narodilo čtyřnohé kuře. V letech 1965-1966 byla vybudována vodní nádrž mezi Skalicí a Číbuzí. V roce 1971 byla provedena regulace Černilovského potoka. O 2 roky později byla sadově upravena náves. Roku 1981 byly zatrubeny příkopy. V roce 1993 došlo k vybudování nového víceúčelového hřiště. V letech 1994-1995 byl zřízen vodovod. V září 2013 bylo založeno sdružení Sestry Chalupovy.

Nejvýznamnějšími zdejšími pamětihodnostmi jsou: kamenný kříž od Josefa Havlasy z roku 1869 se sousední betonovou zvoničkou se železným zvonkem z roku 1918 o hmotnosti 40 kg a kamenný kříž v zahrádce statku Jana Pultra čp. 10. Ty nejvýznamnější, jež jsou navíc památkově chráněné, se nacházejí v místních částech – Číbuzi a Skaličce. Místní rolník Josef Havlík býval v letech 1900-1913 funkcionářem Hospodářského družstva pro obilní skladiště v okresu Hradec Králové, přičemž začínal jako pouhý náhradník dozorčí rady. Mnozí skaličtí rolníci na sebe upozornili tím, že zaváděli nejmodernější stroje a metody do zemědělství a na jejich polích uskutečňovali různé pokusy. Z nich zmiňme zejména Františka Machka. Jiní naopak sbírali ocenění na různých výstavách a přehlídkách (Václav Fabián, Jan Pultr).