Skalička (Skalice)

Tato lokalita je velmi bohatá na pravěké nálezy. Roku 1872 byly při melioracích panských pozemků v tzv. Roháji vykopány střepy nádob, kamenné sekyry, kamenné mlýnky na obilí a několik svitků zlatého drátu. Na nedalekém Pardědubu bývalo v době hradištní větší hradiště, jež bylo kruhově ohrazeno příkopem, hliněným valem a následně dřevěnou hradbou, v mnohém podobné takovému, které známe ze „Staré báje“ Józefa Ignacyho Kraszewského. Odsud směrem do Skaličky vykopal v roce 1886 skalický rolník Šrám řadu různých nádob a střepů z období slezskoplatěnické a lužické kultury. Obdobné nálezy pocházejí z roku 1897 z pole, jež náleželo číbuzské faře a nachází se mezi Skaličkou, Skalicí a Smiřicemi. V lokalitě „Na třešňovce“ byly v letech 1901-1902, 1907, 1909 a 1919-1920 objeveny pozůstatky rozsáhlého žárového pohřebiště s mnoha multikulturními předměty (od kamenných sekyrek přes bronzové jehlice a náramky až po zbytky železných nástrojů). Při regulaci Černilovského (Skalického) potoka byly v roce 1909 nalezeny 2 kusy hladkého bronzového náramku.

První zmínka o Skaličce pochází teprve z roku 1547. Ještě na přelomu 17. a 18. století byla nazývána Malou Skaličkou a v 18. století se jí začalo říkat rovněž Malá Skalice. Nejspíše proto, aby nedocházelo k záměnám s Malou Skalicí u České Skalice, byl v roce 1923 úředně obnoven původní název Skalička. Podle lidových podání obdržela tato ves svoje pojmenování podle toho, že byla založena původními osadníky ze sousední Skalice a oproti ní byla mnohem menší. Její původ je určitě mnohem starší. Nejspíše již existovala v tzv. újezdě skalickém, který roku 1143 biskup Jan z Lochenic daroval strahovskému klášteru v Praze. V letech 1464-1481 je zaznamenána existence královéhradeckého měšťana a rychtáře Jana Černého ze Skaličky. Z toho můžeme uvozovat, že mu patřila celá Skalička, nebo nějaký svobodný dvůr v ní. Podobně je tomu s Vojslavem ze Skaličky, který byl v letech 1501-1504 královéhradeckým konšelem, a královéhradeckým měšťanem Janem Čertem (též Črtem) ze Skaličky, zmiňovaném k roku 1493. V roce 1509 náležela již Skalička městu Hradci Králové, jemuž platila 3 kopy a 6 grošů pololetního úroku. Roku 1541 vzrostl tento úrok na 3 kopy 9 grošů. V roce 1547 Skaličku zkonfiskoval král Ferdinand I. a následně ji prodal Dobči Vranovskému z Doubravice, a to spolu se vsí Rusekem. Od něho téhož roku koupil obě vsi královéhradecký císařský rychtář Jakub Kadrman z Kelče, po jehož smrti byly v roce 1553 prodány vsi Skalička, Rusek a Piletice městu Hradci Králové. K opětovné konfiskaci došlo po bitvě na Bílé hoře roku 1620. O 3 roky později byla Skalička zastavena českou komorou Marii Magdaleně Trčkové z Lípy a v roce 1627 jí byla prodána, čímž se ves stala součástí smiřického panství, v jehož rámci vydržela až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního. Roku 1645 táhla Skaličkou švédská vojska. V roce 1654 zde byly 4 selské živnosti, 4 zahradnické a 40 korců a 10 věrtelů rolí. Kolem roku 1748 byl ze selské živnosti Tomáše Zmrhala s chalupou a Mat. Černého a zahradnické J. Dušky zřízen nový panský dvůr. Tehdy tu totiž všichni místní měli do základů vyhořet. V roce 1770 měla Skalička již 20 stavení. Roku 1777 robotovalo ve Skaličce 14 chalupníků a 14 baráčníků. Žádný sedlák tu tehdy nebyl, neboť dvojice selských statků zanikla již při zmíněném požáru v roce 1748. Roku 1784 byla Skalička přifařena k Číbuzi. Do té doby náležela k Lochenicím, kam byla připojena po zániku číbuzské fary v roce 1623. Roku 1810 měl najatý zdejší dvůr Václav Bouček. Na mapě z roku 1811 je ještě zakreslen rybníček u ovčína, jenž náležel k panskému dvoru a nedlouho poté byl zrušen. Roku 1826 žilo ve Skaličce 124 obyvatel ve 24 domech, v roce 1830 155 obyvatel ve 24 domech a roku 1843 142 obyvatel ve 24 domech.

V roce 1849 se Skalička stala součástí Skalice. Roku 1852 byla přeměněna na peníze dávka číbuzskému učiteli, jež od 2. poloviny 18. století činila 4 pecny chleba, 1 korec, 1 věrtel a 4 čtvrtce žita. V roce 1857 žilo ve vsi 166 obyvatel ve 26 domech. Roku 1860 vyhořela celá ves. V roce 1872 se Skalička osamostatnila od Skalice. Ještě téhož roku byl vybudován obecní domek (pastouška). Teprve 7. ledna 1874 bylo zvoleno 1. obecní zastupitelstvo. V roce 1880 žilo ve Skaličce 222 obyvatel ve 27 domech, roku 1890 221 obyvatel ve 30 domech a v roce 1900 246 obyvatel ve 27 domech. Na přelomu dubna a května 1882 řádila po celém okolí epidemie neštovic. Jen ve Smiřicích zemřelo do 1. května 17 osob. Roku 1902 vznikl Spořitelní a záložní spolek pro Skaličku a okolí. V roce 1907 byla postavena obecní váha. Roku 1909 byl Vodním družstvem v Černilově zregulován zdejší potok, zřízena vodní nádrž a zmeliorovány skaličské pozemky. V roce 1914 došlo k ustavení Družstva pro rozvod elektrické síly v hospodářství a živnostech a téhož roku sem byl z Hradce Králové zaveden elektrický proud. V březnu 1917 byl zrekvírován obecní zvonek. Nový zvonek místo něj byl na zvoničku zavěšen v červenci 1917. Darován byl ze zdejšího panského dvora, kde sloužil ke zvonění o 6.00 hod. před zapřaháním. V roce 1918 byl otevřen lom v opukové Skále. Kámen z něj byl využíván k regulačním pracem na Labi. Vylámáno ho bylo 13 300 m3. Z front 1. světové války se nevrátilo 6 zdejších mužů.

Roku 1920 vzniklo Stavební družstvo pro Skaličku a okolí, jehož prvním ředitelem se stal Josef Bouček a místoředitelem Jaroslav Merkl. O rok později žilo ve Skaličce 154 obyvatel ve 29 domech. V roce 1922 byla prováděna regulace Labe ve skaličském katastru. Roku 1924 byly založeny SDH, obecní knihovna a místní osvětová komise a vybudována byla hasičská kolna. V témže roce divadelní ochotníci zakoupili jeviště. Na konci prosince 1925 se rozvodnilo Labe. Roku 1926 získalo 35 zdejších rolníků v rámci pozemkové reformy 40 hektarů pozemků od zdejšího panského dvora. V roce 1927 si najal zbytkový dvůr Ing. Lud. Musil. Tento dvůr měl původně pozemky o výměře 154,6218 ha v obcích Skaličce, Skalici, Újezdě a v Piletících. Za německé okupace nesla obec pojmenování Klein-Skalitz. 8. května 1945 došlo k německé razii, při níž byla zastřelena trojice místních mužů. 8. srpna 1950 bylo ustaveno JZD, jež 21. srpna téhož roku rozoralo meze a 1. ledna 1963 bylo připojeno ke Státnímu statku Kydlinov. Vzniklo však přetvořením Družstva pro rozvod elektrické energie ve Skaličce. Jeho prvním předsedou byl Josef Gnol. V červenci 1957 uhodilo dvakrát do stavení Jana Pilnáčka, což způsobilo požár. Od 26. listopadu 1971 je obec součástí Skalice. V roce 1976 byla uvedena do provozu experimentální rychlovýkrmna krůt, v níž se dosahovalo porážkové hmotnosti 3,5 kg za 84 dnů. Roku 1998 byla provedena plynofikace. Roku 1999 byla přesunuta autobusová zastávka o několik metrů dál. V roce 2009 byla opravena hasičská zbrojnice, u níž bylo vybudováno dětské hřiště. Roku 2012 byla zateplena fasáda hasičské zbrojnice. V roce 2015 byla opravena autobusová čekárna.

Ze zdejších pamětihodností musíme zmínit: železný kříž na kamenném podstavci, jenž byl slavnostně posvěcen 28. května 1846, u něhož stávala dřevěná zvonička pobitá zinkovým plechem z roku 1913, v níž visel zvonek, který býval dříve ve zdejším panském dvoře; od 25. června 2003 památkově chráněný Merklův statek čp. 24, jenž byl vybudován v 1. polovině 19. století, v roce 1892 přešel do rukou rodiny Merklovy a v letech 2008-2012 prošel rozsáhlou rekonstrukcí (viz https://pamatkovykatalog.cz/venkovsky-dum-13465478) a pamětní desku obětem 2. světové války na plotě čp. 32 těsně u autobusové čekárny z roku 2012. Více informací o zdejších usedlostech lze najít zde: http://www.smirice.eu/usedlosti/skalicka.html. Nejvíce informací o obci samé přináší skvělá kniha Zdeňka Doubka a Ing. Heleny Rezkové „Číbuz, Skalice, Skalička“ z roku 2014.

Skalička (Skalice) na mapě