Mariánské náměstí ve Štípě u Zlína

Před rokem 2013 prošlo Mariánské náměstí v místní části Zlína - ve Štípě, velkorysou proměnou. Hlavní komunikace procházející napříč lichoběžníkovým rynkem (80 x 50 m) byla svedena na jeho západní okraj, čímž před poutním chrámem a dlouhým objektem kláštera vzniklo důstojné veřejné prostranství. Polovina plochy byla vydlážděna a zbylá část upravena do podoby příjemného parčíku s lavičkami, oživeného navíc novou fontánou. Mariánské náměstí díky tomu opravdu velice zkrásnělo a přitom jeho revitalizace stála město jen necelých 16 milionů korun.

Největší dominantou rynku je jednolodní chrám Narození Panny Marie. Po rekonstrukci se jeho barokní zdi spolu s klášterem rozzářily novou růžovobílou fasádou a kostel se po právu zařadil mezi nejkrásnější sakrální stavby spadající pod olomouckou diecézi.

 

Nejcennějším „pokladem“ interiéru je dřevěná soška Madony, která nejenže patří k nejstarším na Moravě, ale zasloužila se i o vznik místního mariánského kultu.

Podle ústní lidové slovesnosti se nejdříve nacházela v dnes již dávno zaniklém kostelíku v sousedním Kostelci. Poté z něj záhadně zmizela a byla nalezena – nasvícena přitom jasným nebeským světlem – na okraji Štípského háje. Tady pak dlouho zdobila interiér starého štípského gotického kostelíka, přimlouvala se za věřící u Bohorodičky a konala různé divy a zázraky.

(Kostelík byl později barokně přestavěn a stala se z něj hřbitovní kaple, která před nedávnem rovněž prošla rekonstrukcí.)

Cenná dřevěná skulptura Panny Marie byla přestěhována velkého poutního chrámu.

 

Ten začal Albrecht z Valdštejna stavět nedlouho před stavovským povstáním a bitvou na Bílé hoře (jeho zbudování spolu s kartuziánským klášterem slíbil milované choti Lukrecie u jejího smrtelného lože.) Albrecht se s pozůstatky své ženy přestěhoval do Jičína a stavební práce byly ve Štípě obnoveny až před polovinou následujícího století a slavnostního vysvěcení olomouckým arcibiskupem se chrám Narození Panny Marie dočkal až roku 1765. (Sousední objekt – kartuziánský klášter, se ve skutečnosti nikdy klášterem nestal. Později byl sice navýšen o patro, ale stal se pouze sídlem fary a domovem řeholních sester, které se tu věnovaly charitní činnosti.)

Kromě dřevěné sošky Madony dodnes zdobí klenbu poutního chrámu malby zobrazující Nanebevzetí a Navštívení Panny Marie spolu s dalšími obrazy. Chrámovou loď člení dvě kaple zasvěcené Bolestné Matce Boží a Máří Magdaléně. V interiérech lodi a kaplí můžeme obdivovat nesmírné množství obrazů a soch světců. Kromě toho i oltářní náhrobek hraběte Seilerna a obrazy se zastaveními křížové cesty, ta už ale pochází ze začátku dvacátého století.