Máslojedy

Tato obec, jež byla osídlena již v době kamenné (v 19. století se našel u Hlavatého hostince hrubozrnný žernov a na Špriňarově poli provrtaný mlat a několik přeslenů; vše se dostalo do dvorního muzea ve Vídni), má zajímavé pojmenování, z něhož se nám může zdát, že v ní nejspíše „jedli máslo“, ale druhý používaný název je ještě zvláštnější – Máslovědy. Ten podle lidové tradice vznikl až po Bílé hoře pouhým německým zkomolením názvu obce. Ohledně pojmenování obce tak v 19. století vznikl zajímavý rozpor. Vedení obce pořídilo razítkou se jménem Máslovědy a tohoto názvu oficiálně používalo. Naopak farní úřad v Hoříněvsi i v Holohlavech používal pojmenování Máslojedy. Tehdy je rozsoudilo c. k. místodržitelství, jež prohlásilo, že název Máslojedy je původní a jediný správný. Celý problém byl však kompletně vyřešen až v roce 1923 výnosem ministerstva vnitra. O této věci se však mnoho nezmiňuje prof. Antonín Profous ve své knize „Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. III. díl. M-Ř“, kde nalezneme pouze toto:

„Máslojedy (lid. v Máslojedech, do Máslojed), ves 12 ½ km jz. od Jaroměře: 1241 Mazloied, RB. I, 497; 1397 Maslogyed, LOrd. 31 32; 1437 cís. Sigm. zapisuje Maslojedy ves – Račice a Malou Habřinku ves, vše kláštera Opatovského, AČ. 1/540 (z reg. záp. r. 1454); 1523 Maslojedy, t. 4/220; 1636 mčko Smiržicze – vesnice . . Sendražicze, Maslogedy, DZ. 145 D 24; 1651 ves Maslowedy, AMV. - R 109; 1654 Maslowiedy (pan. Smiřice), BR. 12/945; 1790 Hft Horženiowes: Masloged . . auf unserer Karte Maslowiet, Schal. XV, 53; 1836 Maslowied (-wěd, auch -gěd und -gědy) 1 ½ St. w. von Smiřitz, Som. IV, 61; úř. 1854 Máslovědy (-jedy), 1886 Máslovědy.

Jm. M. = ves lidí, kteří jedí máslo, srov. app. máslojídek ʻbutteresserʼ (Kott VI, 938). Když časem lidé jménu nerozuměli, byla do MJ. vsunuta hiátová souhl. v jakoby ze snahy, aby byl setřen pův. posměšný účel toho jména.“

První zmínka o vsi pochází z roku 1241, kdy patřila majitelům miletínského hradu, z nichž je známý pouze Zbraslav z Miletína, který byl královským číšníkem v Čechách v letech 1228-1238. Po jeho smrti přešly jeho majetky na vdovu Domaslavu, jež se svolením krále Václava 19. října 1241 v královéhradeckém minoritském klášteře darovala a upsala hrad Miletín se vším příslušenstvím a zároveň Olešnici a 3 statky: Máslojedy, Sádoví a Wiclek (Vykleky) s lukami, pastvinami, lesy, rybníky, honitbou a rolemi Německému řádu špitálních bratří jeruzalémských Panny Marie. Poté patřily Máslojedy opatovickým benediktinům, a to až do vypálení jejich kláštera v roce 1421. Roku 1437 byla ves zapsána císařem Zikmundem Lucemburským Alešovi z Riesenburka a z Vřešťova. V roce 1468 se stali vlastníky vsi a zdejšího poplužního dvora bratři Petr a Beneš Kdulincové z Ostromíře (též Ostroměře). 4. listopadu 1477 král Vladislav připsal bratrům Petru a Benešovi z Ostroměře na vsi Máslojedech 600 kop grošů českých. 11. února 1493 převedl Zikmund Kurzbach z Vítkova, kterému před 2 lety král Vladislav dal výplatu 1 500 grošů českých na vsích Máslojedech s dvorem, na Račicích s rybníkem, na Benátkách s dvorem a na Malé Habřince, všechna svá práva na ves Vilému z Pernštejna. Stejně tak učinil v témže roce Mikuláš Kdulinec z Ostroměře a na Smrkovicích, který postoupil všechny práva a zápisy po strýci a otci Petru a Benešovi Kdulincových z Ostroměře Vilému z Pernštejna. 12. května 1547 prodal Jan z Pernštejna vsi Máslojedy, Benátky, Račice a Habřinku Vilému Trčkovi z Lípy za 3 293 kop 51 grošů a 3 peníze české, čímž se tyto obce dostaly pod svrchovanost smiřického panství, v jehož rámci zůstaly až do roku 1849, kdy vešlo v platnost prozatímní zřízení obecní. Roku 1659 bylo v obci 186 nekatolíků a 14 katolíků, takže nastala tvrdá rekatolizace této rebelantské vsi. 20. dubna téhož roku zachvátil obec požár, kterému podlehlo 7 usedlostí. V roce 1708 zakoupil zdejší velkostatek Jan Michael hrabě Špork. Roku 1789 vyhořela usedlost Václava Špriňara. V roce 1800 postavil Jan Burian první obytné stavení a chlév jako zděné objekty. Do té doby se zde stavělo výhradně ze dřeva. Roku 1806 se zde začalo vyučovat, a to v pastoušce. V roce 1829 se Máslojedy poprvé požádaly o to, aby si směly zřídit vlastní školu, ovšem neúspěšně. Roku 1843 měla ves 50 domů a 367 obyvatel. V roce 1845 byla obcí budována silnice mezi Hoříněvsí a Nedělištěmi.

Roku 1849 se Máslojedy staly samostatnou politickou obcí. V srpnu 1850 strávil požár 18 zdejších usedlostí. Ve stejné době však začíná do vsi pronikat pokrok – první zemědělské stroje a nářadí. O 16 let později probíhaly v obci prudké boje pruskorakouské války, jež po sobě zanechaly řadu škod. Památným se stal krvavou bitvou les Svíb, mezi lidem zvaný jako „Obora“ a rozkládající se mezi obcemi Hoříněvsí, Máslojedy, Čistěvsí, Sadovou a Benátkami. Co v obci při bojích neshořelo, to bylo následně vydrancováno. Díky tomu, že zde byl umístěn vojenský lazaret (8. den po bitvě zde leželo na 700 zraněných), tak se v obci nachází z té doby velké množství hrobů. V letech 1865-1867 proběhla výstavba školní budovy a roku 1868 byla postavena panská hájovna čp. 59. V roce 1872 se započala stavba silnice k Chlumu a o rok později k Čistěvsi. Obě však nebyly udržované, takže cesta po nich byla značně problematická. V lednu 1875 napadlo takové množství sněhu, že se jedna stodola sesula a některá stavení měla poničené střechy. V červenci 1876 zavítal na bojiště korunní princ Rudolf. Roku 1877 bylo rozhodnuto o narovnání cesty do Čistěvsi, jejíž další úseky se stavěly v letech 1878 a 1880. V roce 1883 vznikl Hospodářsko-čtenářský spolek a o 2 roky později byl ustaven SDH. 25. července 1886 vyhořely usedlosti čp. 40-42. Tento požár si vyžádal 1 lidskou oběť, a to starší ženy z čp. 41 paní Justové. Roku 1887 byly schváleny stanovy SDH. Po roce 1890 se přešlo od pěstování řepy cukrovky na čekanku. Ve velkém se však pěstovaly též luštěniny, zejména hrách a čočka. Roku 1895 se SDH rozešel a sešel se znovu až v roce 1905. Roku 1906 byly obě silnice ke Chlumu a Čistěvsi válcovány a převzaty do správy okresu. O 2 roky později se objevila v obci vzteklina. V letech 1909-1910 byla vybudována silnice do Benátek. O rok později byla též válcována a převzata okresem. V prosinci 1915 vyoral rolník Josef Volf nevybuchlý dvanáctiliberní granát z prusko-rakouské války, který byl stále nebezpečný. Do 1. světové války narukovalo 65 místních mužů, z nichž se 6 nevrátilo (padli: Jan Volf z čp. 16, Alois Kadečka z čp. 30, Jaroslav Mareček z čp. 25, Josef Vačounek z čp. 9 a nezvěstnými se stali: Josef Holeček z čp. 7 a Josef Hušek z čp. 50).

V roce 1922 došlo díky Hospodářskému strojnímu družstvu pro rozvod a upotřebení elektrické síly k zavedení elektřiny do obce. V letech 1927 a 1933 byla obec postižena velkým krupobitím, jež zničilo veškerou úrodu. Roku 1928 začal jezdit přes Máslojedy soukromý autobus Hoříněves-Hradec Králové. O 3 roky později převzaly tuto linku Autodráhy města Hradce Králové. V roce 1931 si místní divadelní ochotníci pořídili nové jeviště. Během německé okupace, kdy ves nesla pojmenování Maslojed, zemřeli 3 zdejší rodáci (technický rada zemského úřadu Ing. F. Hruška, divizní generál V. Volf a učitel K. Ježek). V roce 1950 byl státem zabaven statek královéhradeckého továrníka Hladíka z Hradce Králové (33 ha) a o 11 let později ho následovalo druhé největšího hospodářství, přičemž oba statky připadly státnímu statku v Hoříněvsi. Roku 1956 bylo ustaveno JZD, které bylo 1. ledna 1961 připojeno k JZD Čistěves. 1. září 1963 došlo k trvalému uzavření ZŠ. 26. listopadu 1971 byly Máslojedy připojeny k Čistěvsi, 1. ledna 1989 k Všestarům a od 1. ledna 1992 jsou opět samostatnou obcí. Roku 1973 byla zahájena stavba prodejny smíšeného zboží. Roku 1994 byla zrekonstruována telefonní síť a opravou a novým napuštěním prošla vodní nádrž. V roce 1995 byla dokončena rekonstrukce a posílení elektrické sítě a místo 1 dosavadního vznikly 2 nové transformátory (úplně byly tyto práce dokončeny až v roce 2003). O 4 roky později došlo na plynofikaci. V letech 2000-2001 byl vybudován vodovod. Roku 2003 byla vyčištěna vodní nádrž. 21. května 2011 začalo sázení Aleje narozených dětí 21. století. 18. května 2012 obdržely Máslojedy obecní symboly (viz https://rekos.psp.cz/detail-symbolu/id/242). 23. srpna 2014 došlo k slavnostnímu otevření klubovny pro sportovní aktivity. O rok později bylo vybudováno víceúčelové sportovní hřiště. V roce 2020 byla provedena rekonstrukce hlavní silnice.

Trojice zdejších pamětihodností je památkově chráněna: od 22. ledna 1964 pomník z války 1866 rakouskému c. k. pěšímu pluku č. 12 od královéhradeckého sochaře M. Ježka z roku 1867 (viz https://pamatkovykatalog.cz/pomnik-z-valky-1866-rakouskemu-c-k-pesimu-pluku-c-12-2148781); od 22. ledna 1964 lidověklasicistní venkovská usedlost čp. 48 z poloviny 19. století (viz https://pamatkovykatalog.cz/venkovska-usedlost-2325620) a od 31. března 1995 sloup se sochou Panny Marie, který byl vztyčen v roce 1700 a na současné místo byl přemístěn roku 1868 (viz https://pamatkovykatalog.cz/sloup-se-sochou-panny-marie-a-ohrazenim-13872197). Dále stojí za zmínku: kamenný kříž u školy z roku 1773 a pomník padlým v 1. světové válce od akademického sochaře Františka Bílka z Podhorního Újezda, který byl slavnostně odhalen 22. července 1928. Nejmladším objektem je pak kovová zvonička, jež byla slavnostně odhalena 28. září 2011. Nejvýznamnějšími zdejšími rodáky jsou: sedlák a spisovatel Josef Volf (9. února 1860 Máslojedy - 28. ledna 1937 tamtéž; viz https://www.osobnostiregionu.cz/osoby/3739-Josef%20Volf%201860-1937), brigádní generál Václav Volf (17. ledna 1893 Máslojedy - 12. nebo 24. listopadu 1942 Berlín-Plötzensee) a malíř a krajinář-samouk Alois Moník (* 6. září 1894 Máslojedy).