Moravská Třebová – Knížecí pivovar

O faktu, že Moravská Třebová je renesanční perlou Moravy (ač tedy v současnosti leží v Pardubickém, tedy skoro českém kraji) není potřeba zvlášť pochybovat. Milerád se o tom přesvědčí jistě nejeden výletník

Na první pohled sice Moravská Třebová neuchvátí nějakým velkolepým panoramatem, obzvlášť pokud sem jedete přímo z té Moravy, protože město je poněkud utopené pod okolní pahorkatinou. Al po kratší procházce centrem si skoro každý nějaké to příjemné zákoutí najde. Centrální náměstí sice na první pohled působí tak nějak „nehistoricky“, někomu totiž můžou chybět podloubí, ale zrovna ve Třebové se měšťané k těmto stavebním prvků neuchýlili a místo nich je město proslulé svými mázhauzy, tedy něčím jako velkou předsíní nebo vstupní halou. V minulosti v nich byla třeba i nějaká dílna, dnes to jsou většinou obchody apod.

Město byl městem poddanským, tedy ne královským, ale mělo poměrně štěstí, že vrchností dlouho byli celkem osvícení Žerotínové, kteří se o město starali takřka podle úsloví „řádného hospodáře“, čili nejen že řádně vybírali daně, ale podpora vzdělanosti měl určitě blahodárný vliv na život místních obyvatel. Po Žerotínech přejali správu města Boskovicové a ti celkem v rozumné činnosti pokračovali.

Patrně největším lákadlem je dnes zámek se skvostně opravenými arkádami, které prošly takřka znovuzrození v průběhu 90. let minulého století a v prvním desetiletí století současného. Kdo viděl zámek na konci období budování „spravedlivé“ společnosti se nestačil divit.

Tak honosné panské sídlo jistě muselo mít i provoz, kde se konala činnost pro středověká města dosti důležitá a výnosná.

Ano skoro u každého města se uvádí, že měšťané drželi právo várečné a mílové. Nemuselo to platit doslova, někdy si to právo pohlídala i vrchnost sama, tedy majitel města (čili feudál). Tím konkrétním byl v našem případě Jan z Boskovic, který v roce 1587 povolal do města mistra z Itálie (který ale působil v Zábřehu). Povolaný mistr měl vystavěn varný kotel. Budova těsně přiléhala k severní straně zámku. Při přestavbě zámku (kde je hlavní vstup ze strany města byl pivovar poněkud zkrácen, ale rozšiřoval se do stran a k severu. Takže v době přelomu 16. a 17. století vlastně proti sobě stály konkurenti právovárečných měšťanů a panský pivovar.

Po Bílé hoře přešla Třebová pod správu Lichtenštejnů a nový majitel dokonce měšťanům vařit pivo zakázal. Ti se ale domáhali svých práv a dočkali se r. 1638.

Postupně svou výrobu sjednocovaly, takže nakonec byly ve městě dva pivovary, měšťanský a knížecí. Koncem 19. století ale probíhala výroba piva už jen v měšťanském, prostory knížecího pivovaru si nová společnost pronajímala. Nicméně poslední úpravy jediného pivovaru probíhaly v roce 1929. Pak ale přišly válečné událost a rok 1945 znamenal konec vaření piva.

Z měšťanského pivovaru se už toho moc nedochovalo, kromě ulice Pivovarské, část areálu obsadil supermarket Billa.

Areál knížecího pivovaru zůstal ale z větší části zachován a v jedné budově nakonec vznikl příjemný prostor s klenutými stropy. Do roku 2021 zde sídlila zámecká pivnice.

Ta zanikla s počátkem léta (červen 2021). Ovšem nešlo o zánik, který by se mohl spojovat s covidovou karanténou a tím i omezením provozu. Ve skutečnosti se změnil jen název, ze Zámecké pivnice s stává Knížecí pivovar. Co tato změna obsahuje? Kromě rekonstrukce interiéru hlavně fakt, že majitel hodlá vařit vlastní pivo. V době autorovy návštěvy se ale pivní technologie připravovala, v současnosti by ale návštěvník již měl ochutnávat i místní várku.

Ovšem kromě vlastního moku na pípě zůstává i něco dovozu. Jde o výrobky z Černé Hory. Tedy ne z bývalé Jugoslávie, ale známého pivovaru, který najdeme ve stejnojmenném městečku poblíž Blanska. To je naštěstí dosti kvalitní dodavatel, takže milovní nazlátlého (i tmavého) moku jistě nebude ochuzen kvalitního požitku.

No a ještě podstatná informace. Restaurace otevírá každodenně v době 14.00 – 23.00, v neděli o hodinu kratší (tedy do 22.00). Adresa Zámecké Náměstí 4, Moravská Třebová, 57101.