Loading...
Turistické cíle • Památky a muzea • Zámek
Při naší minidovolené v Novém Jičíně jsme si pochopitelně nemohli nechat újít prohlídku městského muzea, jehož exponáty se nacházejí v prostorách místního zámku. I když jsme v něm už kdysi byli, není na škodu si to zopakovat a podívat se, co v něm je nového. Poněvadž od naší poslední návštěvy bývalé feudální sídlo svoji polohu naštěstí nezměnilo, stačilo jen seběhnout od ubytovny dolů z kopce do historického centra města, zorientovat se podle věže největšího chrámu, a pak už zamířit ke zbytkům hradeb a vlastnímu objektu.
Nachází se nedaleko hlavního náměstí, skládá se ze tří křídel a jedno a dvoupatrových budov, které obklopují hned dvě zámecká nádvoří. zajímavostí je, že všechny stavby dohromady tvoří členitý komplex, jehož půdorys tvoří Velké písmeno F. Což bohužel na rozdíl od lidí vidí shora jen ti poletující ptáci, ale oni zase (chuďátka) neumí číst...
Původně zde spolu s hradbami vznikl za pánů z Kravař před rokem 1380 městský hrad, ale ve skutečnosti to býval jen jakýsi honosnější panský dům s hranolovou věží a palácem. Když se o něco později města zmocnil Jan Tovačovský z Cimburka, nechal si nové sídlo rozšířit. Tento pozdně gotický hrad měl dvě obytná křídla.
O přestavbu na raně renesanční zámek se postaral nejprve Friedrich ze Žerotína a později v letech 1533 -58 jeho syn Jan starší. Synka zřejmě okouzlila severská slezská renesance a nechal obklopit sídlo Vysokou atikou, zakončenou nahoře ozdobnými kulatými věžicemi. (Po všech přestavbách jsou dneska k vidění jen na severním štítě západního křídla a jsou poznávacím znamením novojičínského zámku.)
Klasické renesanční arkádové nádvoří už Žerotínové vystavět nestačili, neboť zámek prodali městu. Městští radní zámek nejprve s radostí využívali jako Radnici. Pak se začalo nejen přebudovávat, ale i znovu stavět – např.východní křídlo a nová ohradní zeď. V dalších letech následovaly přestavby v barokním a klasicistním slohu. V době nepříliš minulé se zmodernizovaly interiéry pro potřeby muzea a bylo dostavěno druhé patro jihovýchodního křídla.
Po okružní cestě okolo zámku – nejzajímavější a nejcharakterističtější pohled je na něj od hotelu Praha – a po okouknutí nádvoří už vcházíme do interiéru a kupujeme si lístky. Čeká nás prohlídka dvou stálých expozic – ta třetí, zvaná Malíři dvou staletí je dočasně mimo provoz – a velmi potěšitelné je, že je zde dovoleno fotit.
Po schodech vystoupáme do patra, kde nás nejprve čeká výstava Ve znaku zavinuté střely, jejíž exponáty jsou umístěny v řadě za sebou v několika saĺoncích. Historie 19. a 20.století pak ještě v několika sálech za druhou muzejní expozicí. Tahle první pojednává o starších dějinách Nového Jičína. Zobrazuje život a historické mezníky města, vybudovaného kdysi na křižovatce starých obchodních cest.
Druhá expozice nese název Nechte na hlavě a jedná se o velmi bohatou sbírku výrobků slavné továrny na klobouky a jiné pokrývky hlavy.
Jejich výrobu v Novém Jičíně založil Jan Nepomuk Huckel (psáno s dvěma tečkami nad „u“), do roku 1856 se vše dělalo ručně, pak už výroba srstěných klobouků probíhala za pomoci strojů.
V roce 1809 se firma dočkala přejmenování na J.Huckel a synové, po druhé světové válce byla znárodněna a soudruzi ji dali velmi vynalézavé jméno TONAK (Továrna NA Klobouky).
V expozici muzea, umístěné tady od roku 2000, si můžeme prohlédnout něco okolo 600 klobouků, čepic, čepců a přileb od 19.století až do současnosti. Většina exponátů je součástí vlastní rozsáhlé sbírky, ale část je umístěna na pódiích za prosklenými panely ve scenériích, které nám dají možnost přičichnout k atmosféře té které doby. Spatříme zde parádní róby a klobouky dam z časů rakousko-uherské monarchie, unikátní vojenské přilby či ženicha s něvěstou z časů první republiky. Ze stejného období pak třeba i výjev z kloboučnického krámu a cukrárny, ale ta originální kloboučnická dílna je z mnohem staršího období...
Zaujme také kolekce pokrývek hlav našich významných osobností a my se můžeme na vlastní oči přesvědčit, čím si chránil mozek třeba T.G.Masaryk, František Palacký, Petr Bezruč, Jan Neruda a jiní velikáni.
Asi vůbec neatraktivnější částí expozice je dobový Fotoateliér a několik Polic s klobouky, čepicemi a jinými pokrývkami, které si můžete na hlavičkách vyzkoušet a zapózovat s nimi v nakašírovaném ateliéru či před zrcadlem.
Musím přiznat, že když jsem si na témě nasadil klobouček, tolik podobný tomu, který za mého mládí nosil můj kytarový hrdina Ritchie Blackmore, byl jsem dojat téměř až k slzám. Bohužel – věk člověk nezastaví a já v zrcadle namísto hudebního génia spatřil jen jakéhosi valašského skorostaříka.
Ale je fakt, že by mi za mládí jistě také moc slušel (i když jsem na rozdíl od Ritchieho uměl hrát leda tak na nervy)... ale jak na potvoru tehdy nebyl nikde k sehnání!!