O jednom nezaplaceném sochařském díle

Fotografie (3) • Foto: Franta

Poslední adventovou sobotu jsme navštívili Kroměříž. Jen co jsme se ocitli na okraji historického jádra, stal se dosud nezaznamený zázrak a město bylo zčistajasna ozářeno slunečními paprsky. Díky zimnímu, nízko položenému slunečnímu kotouči jeho sluneční šípy připomínaly spíše reflektory, pronikavě osvicující krásně barevné fasády starých měšťanských domů a vypíchnuvšími na nich každý detail a každou skulinku.

Původní záměr – návštěvu místních adventních trhů, jsme rázem flexibilně odložili až na „potom“ a jen co nám bolavé hnáty dovolily, lítali jsme po kroměřížských ryncích a uličkách semo tamo a lovili záběry místní architektury.

Po průchodu Mlýnskou branou u arcibiskupského zámku jsem na rozdíl od manželky nehodil otočku, ale nožky mne setrvačností donesly až na křižovatku ulic Na Valech a Na Kopečku. Nad jejich průsečíkem mne zaujalo sousoší, jehož autorem už na první pohled určitě nebyl žádný amatér, ale sochař umělec.

A vskutku – tohle dílo znázorňující Zvěstování Panny Marie archandělem Gabrielem svými šikovnými sochařskými prstíky zbudoval roku 1696 mistr Jean Baptiste Dieussard. Spodní polovinu sousoší tvoří veliký sokl ozdobený kartuší s nápisem, vršek pak postava mírně vyjevené Madony a zjeveného nebeského okřídleného posla.

Sochař J.B,Dieussard přišel do Kroměříže z Vídně. Nejprve dostal job na salle terreně v arcibiskupském zámku, pak se tady ve městě dokonce oženil (jeho vyvolenou se stala jistá Dorota), posléze na svět přišlo i mimino a bylo tedy třeba zajistit obživu rodinky.

Jako na zavolanou mu osud přihrál dvojzakázku, kterou si u něj objednal v té době vážený kroměřížský měšťan Ondřej Šimon Sinapi. Tento velmi podnikavý jedinec nejprve zastával funkci pobočníka mincmistra, jenže to mu bylo málo. A tak se mezi léty 1698 -1700 stal nájemcem biskupské železárny v Kelči. Jenže tady se ukázalo, že měl velké oči, neboť jeho intelekt na tak velké podnikání nestačil. Sinapi přišel na buben a přišel nejen o majetek svůj, ale i své ženy. Vše nakonec vyřešil tím, že od rodiny potom uprchl.

Kromě dluhů a ubrečené manželky po něm v Kroměříži zůstala dvě sochařská díla (tím druhým bylo Loučení Krista s Pannou Marií), která pro něj zhotovil J.B.Dieussard.

Z právního hlediska vlastně ani ty ne, neboť „slovutný“ zadavatel sochaři a jeho pomocníkům celkem vyplatil jen částku, která nepokryla ani hodnotu použitého materiálu!

Sochař se sice své odměny za odvedené dílo v domě Sinapiho intenzivně domáhal, ale neuspěl a došlo až na žalobu u biskupské administrativy. Tam se pak Sinapi obhajoval tím, že byla zakázka řádně zaplacena, že je se sochařem vyrovnaný... a díky svému postavení (stalo se ještě před krachem jeho podnikání) se z kauzy úspěšně vylhal a mistru sochařskému zbyly oči jen pro pláč.

Peníze za svou práci už nikdy nezískal a město Kroměříž přišlo „za hubičku“ ke dvěma kvalitním manýristickým pracím, které jsou dodnes jeho ozdobou...

Poslední aktualizace: 13.1.2020

O jednom nezaplaceném sochařském díle na mapě