Opočno a socha sv. Jan Nepomuckého

Sv. Jan Nepomucký byl generální vikář pražského arcibiskupa, mučedník katolické církve a také jeden z českých zemských patronů. Datum jeho narození není přesně známo, ale úmrtí ano. Stalo se tak přesně před 623 lety, 20. března 1393. Pocházel ze vsi Pomuk, dnešního Nepomuku, městečka v západních Čechách, které v té době spadalo pod cisterciácký klášter. Místo narození i následné pokřtění v místním kostele je jasné, shodují se na tom všichni. Jisté pochyby však panují ohledně data narození. A nejde jenom o dni, ale ani o roku jeho narození není žádný přesný záznam. Uvádí se první polovina 14. století, nejčastěji mezi lety 1340 až 1350.

Určení věku převážné většiny lidí z dané doby je složité. Datum úmrtí u těch, co byli slavní nebo k nim váže nějaká událost, je často známo. Den narození ale málokdy, proto se objevují pokusy to vypočítat. První časový údaj, který se vztahuje k osobě Jana (Johánka) z Pomuku, je rok 1369. V této době, po studiích na pražské univerzitě, se stal veřejným notářem a odborníci odhadují, že mu mohlo být přibližně 25 let. Následně dělal písaře, oltářníka a faráře. V roce 1383 odchází do italské Padovy, kde studuje čtyři roky na slavné universitě kanovnické právo. Dosažený titul „doktor dekretů“ mu po návratu do Čech otevřelo cestu do pražské arcidiecéze. Od 1. října 1389 se stal kanovníkem kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.

Asi nejdůležitější etapa jeho života začala v roce 1389, kdy byl jmenován generálním vikářem pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. Tento úřad díky svým pravomocím hrál podstatnou roli ve správě arcibiskupství a v neklidné době konce 14. století také ve sporu mezi arcibiskupem a králem. Kvůli velkému západnímu schizmatu vzniklo nepřátelství mezi českým králem Václavem IV. a arcibiskupem Janem z Jenštejna, které se také týkalo jmenování biskupů a dalších představitelů vysokých církevních úřadů.

Osudný den nastal 20. března 1393, kdy se Jan z pomuka stal jako zastánce práva a spravedlnosti obětí mocenského střetu mezi králem Václavem IV. a arcibiskupem Janem z Jenštejna. V důsledku králova hněvu byli po krátké hádce zajati čtyři muži z arcibiskupova doprovodu, mezi nimiž byl i Jan z Pomuku. Nejprve byli vyslýcháni a poté brutálně mučeni. Jan během tohoto mučení zemřel, zbývající tři přežili a byli propuštěni. Okolo deváté hodiny večerní bylo Janovo tělo svrženo z Karlova mostu do Vltavy. Původně se předpokládalo, že zemřel utonutím, ale následná objevená poranění hlavy vedou k domněnce, že zemřel ještě před vhozením do řeky. O necelý měsíc později (17. dubna) bylo Janovo tělo nalezeno rybáři (podle legendy) na pravém břehu Vltavy. Mělo se tak stát v místech dnešního Dvořákova nábřeží. Tělo rybáři předali řádu Křižovníků s červeným srdcem (Cyriaci), kteří jej pochovali v kostele sv. Kříže u svého kláštera (dnes již zrušeného). Slavnostnějšího pohřbu se Jan z Pomuku dočkal až v roce 1416, ale zato na významném místě, v katedrále sv. Víta.

Osudy Jana z Pomuku však jeho smrtí neskončily. Politickou vraždu střídá zázrak. Začíná se šířit legenda o jeho životě a především mučednické smrti. Objevuje se také domněnka, že Jan byl vyslýchán a zabit kvůli neporušení zpovědnímu tajemství. Odmítl totiž vyzradit králi Václavu IV., čeho se týkala zpověď královny Žofie. Údajně nevěry. Královna byla o patnáct let mladší a krásná, tudíž je možné, že král trpěl žárlivostí. Proč tedy neuznávat slušného člověka, kterého zabila mocenská svévole. Ale tato historicky nedoložená verze je nepravděpodobná. Jan Nepomucký by asi těžko mohl být zpovědníkem královny, když patřil do blízkého okolí arcibiskupa a tudíž se netěšil králově oblibě. Pravda Janova konce bude tedy asi trochu jiná. Král Václav IV. chtěl na místě kláštera v Kladrubech vytvořit nové biskupství v čele se svým člověkem, čímž by zmenšil moc arcibiskupa. Avšak Jan z Pomuka potvrdil 10. března 1393 proti vůli krále nového opata Olena, navrženého zástupci kladrubského kláštera.

Významnější snahy o kanonizaci Jana z Pomuku začínají od druhé poloviny 17. století. Za blahoslaveného prohlásil Jana 31. května 1721 papež Inocenc XIII. a 19. března 1729 byl papežem Benediktem XIII. svatořečen. Je zajímavé, že do této doby také spadají první pokusy o vědecká zjištění. V roce 1719 byla provedena exhumace, při které měl být v téměř neporušeném stavu nalezen jazyk. Toto samozřejmě zapůsobilo na věřící jako zázrak a posloužilo to mimo jiné jako důvod (jeden ze čtyř zázraků) ke svatořečení. Později (70. léta 20. století) se však při antropologickém průzkumu ukázalo, že se jednalo o mumifikovanou mozkovou tkáň.

Kaplička nebo kostel se nedá na mostě postavit a tak se zde začaly stavět sochy. Jedním z prvních příkladů úcty k Janu Nepomuckému v našich zemích je socha na Karlově mostě z roku 1683. Po této patrně první soše Jana Nepomuckého, postavené v Čechách, následovaly další. Místo bylo vždy podobné, u řeky, říčky, potoka a u mostu nebo lávky přes ně. Most jako místo smrti Jana z Pomuku se začínal stávat poutním místem a pojmem pro poutníky. A někdy stavitelé soch Jana Nepomuckého ani řeku nepotřebovali. V určité době se totiž uctívání jeho osoby velmi rozšířilo a kromě soch se také stavěli kapličky či jiné sakrální objekty. Jan Nepomucký se tak za vznešenou myšlenku a obětování stal patronem mostů a jedním z hlavních patronů českých zemí.

Jedním ze zajímavých míst ve městě Opočno okolí zámku, kde se v ulici Kodymově nachází socha sv. Jana Nepomuckého. Skulptura je postavena na jednoduchém hranolovém podstavci s rozšířenou vrchní hlavou i spodní částí, pod kterou jsou ještě dva schody. Na čelní straně podstavce je delší, zčásti latinský nápis.

*

DIVEIOANNESNE
POMVCENENOLI
MECONFVNDERE
QVIATVVSSVM
EGO:PSALMO118
DEJZABYCHWHA
=NBVNEPRZISSEL
OPOSMECHVNICZ
NESLISSELSWATI
IENENEPOMVCSKI
CHRANCZESTMAV
NYNIYWZDYCZKI
NEBOTWVGGSEMGA

*

DIVE IOANNES NEPOMUCENE NOLI ME CONFUNDERE QUIA TUUS SUM EGO: PSALMO 118
Svatý Jane Nepomucký, nechtěj mě zmást, neboť tvůj jsem já. Žalm 118
*

Dejž, abych v hanbu nepřišel,
o posměchu nic neslyšel,
svatý Jene Nepomucký,
chraň čest mou nyní i vždycky,
nebo tvůj jsem já.

Svatý Jan Nepomucký je zde zobrazen, jak to bývá i v ostatních případech. Oděn je v kanovnickém rouchu s biretem na hlavě. V náručí má krucifix, nejvýraznější symbol křesťanství.

To, podle čeho lze sochu Jana Nepomuckého rozpoznat na první pohled, je pět hvězd okolo jeho hlavy. Avšak v tomto případě chybějí. I přesto zmíním, že mají připomínat legendu, podle níž našli rybáři ve Vltavě jeho mrtvé tělo. Hvězdy symbolizují i pět ran Kristových či pět písmen slova TACUI (mlčel jsem), které společně s prstem před ústy připomíná zachování zpovědního tajemství. Vedle Panny Marie je sv. Jan Nepomucký jediným světcem, u kterého je svatost označena hvězdami.

Ve městě a okolí nás ještě zaujalo následující:

- kamenný most: https://www.turistika.cz/mista/opocno-kamenny-most-pres-zlaty-potok

- Kavárna U Zámku a varhanář Emanuel Štěpán Petr: https://www.turistika.cz/mista/opocno-kavarna-u-zamku-a-emanuel-stepan-petr

- Zámek a ořešák: https://www.turistika.cz/mista/opocno-zamek-a-krasny-oresak

- klášter a kostel Narození Páně: https://www.turistika.cz/mista/opocno-klaster-a-rimskokatolicky-kostel-narozeni-pane

- kamenný most: https://www.turistika.cz/mista/opocno-kamenny-most-pres-zlaty-potok

- zámecký letohrádek a park: https://www.turistika.cz/mista/opocno-zamecky-letohradek-a-park

- Opočno a František Kupka: https://www.turistika.cz/mista/opocno-a-malir-frantisek-kupka

- Trčkovo náměstí: https://www.turistika.cz/mista/opocno-trckovo-namesti-a-spousta-zajimavosti-na-nem

- Kupkovo náměstí a Mariánský sloup: https://www.turistika.cz/mista/opocno-kupkovo-namesti-a-mariansky-sloup

V nedaleké Dobrušce či Novém Městě nad Metují se nám také líbilo:

- Dobruška a F. L. Věk: https://www.turistika.cz/mista/dobruska-a-frantisek-ladislav-vek-nebo-frantisek-vladislav-hek

- Nové Měst nad Metují aneb Český betlém: https://www.turistika.cz/mista/nove-mesto-nad-metuji-nebo-cesky-betlem

Další má povídání o některých navštívených místech a cestách se nacházejí na mém blogu: http://bubinga.blog.cz/ a také na stránkách iDNES: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/