Oškerovy paseky
Pasekáři vtiskli svými samotami, políčky a pastvinami roztroušenými po hřebenech a stráních kopců valašské krajině dnes už neodmyslitelný ráz. Ano, díky nim je dnes Valašsko velmi půvanou končinou, ale život pasekářů byl přitom plný nepředstavitelné dřiny. Pastviska a okopávaná políčka stačila tak tak k přežití jejich rodin, k tomu si připočtěme odloučenost od blízkých vesnic a zvraty počasí, které právě na hřebenech hor moc přívětivé nebylo. To všechno ale nebylo nic proti tomu, co je postihlo při konci druhé světové války!
Tehdy se hluboké valašské hvozdy staly rejdištěm partyzánů a právě chudí pasekáři byli těmi, kteří se s nimi rozdělili i o ten poslední žvanec jídla, varovali je před aktuálním nebezpečím od Němců, sháněli pro ně po vsích léky a sloužili jako partyzánské spojky.
V dubnu 1945 fašisté přitvrdili a vyslali do kopců policejní jednotky, které měli zlikvidovat partyzány a tvrdě potrestat všechny, kdož jim pomáhali. Tahle akce nesla jméno Tetřev.
Na řádění nacistů nejvíce doplatily obce Leskovec, Prlov, Ploština a malá osada Vařákovy paseky. Oddíly SS, které vpadly do obcí jako první, nejdříve ze všeho vždy odvedly všechny domorodce k brutálnímu výslechu a poté mnoho z nich zastřelili. Poslední osadou, která byla de fakto vymazána z mapy, se staly 2.května Vařákovy paseky a jen o den později kraj osvobodily rumunské jednotky Rudé armády.
Velkou tragédii zažila i rodina Oškerů sídlící na stejnojmenných pasekách. Dnes je tohle místo se dvěma opravenými chalupami (třetí vidíme na louce o kousek dál), stojícími na odlesněném hřebeni nad vyhlídkovou loukou svažující se k severu, překrásným koutem a smutnou událost připomíná jen malý pomníček se jmény obětí.
Oškerovi doplatili na to, že pomáhali partyzánům, ale jejich konec je o to smutnější, že se jejich syn zasloužil o daleko větší tragédii, jež se odehrála v obci Prlov. Šestnáctiletý Alois totiž působil jako spojka mezi hlavním partyzánským oddílem a skupinou odbojářů ve Fryštáku. Což samozřejmě Němcům neuniklo a na jaře 1945 celou rodinu zatkli. Na usedlosti při tom byla nalezena partyzánská vysílačka a udavač Švanda vyzradil činnost Oškerova syna Lojzy. Proto padlo rozhodnutí jej využít při plánované akci proti obci Prlov.
Alois byl podroben bestiálnímu mučení a výslechům, při nichž mu bylo vyhrožováno likvidací celé rodiny. To vše jej nakonec zlomilo a on souhlasil se spoluprací. Navíc byla jak jemu, tak i celé rodině, slíbena milost.
Dne 23.dubna 1945 vstoupily speciálně vycvičené skupiny SS Einhet Josef spolu s vizovickým jagkomandem do Prlova. Alois Oškera spolu s maďarským důstojníkem, jež partyzánům uprchl, označili v obci všechny partyzány i jejich spolupracovníky a ti pak byli zastřeleni a jejich stavení zapálena. Celkem tady přišlo o život 21 lidí.
Po vypálení Prlova jako by se po Oškerových slehla zem.
15.května se v parku u vizovického zámku začala propadat zem a byl zde nalezen společný hrob sedmi osob. Jednalo se o jednoho odbojáře z Prlova a ze Všeminy, a pak o manžele Františka a Františky Oškerových a jejich synů Bohuslava, Josefa a Aloise.
Všichni byli na prvního máje 1945 ve večerních hodinách popraveni střelou do týlu.