Výhledy od Trávníků
V poslední době se na svých toulkách zaměřuji na místa, která nejsou z mého bydliště příliš vzdálena, ale jelikož nejsou turisticky patřičně „profláklá“, moje očička je dosud nespatřila.
Den před Silvestrem jsem podnikl túru ze Syrákova. Ne na Vartovnu, ale přesně na opačnou stranu - na sedlo Hranice, vrch Kopřivnou, kapličku na Papradné a do Trnavy. I když jsem cestou nepotkal ani živáčka (ono moc hezky skutečně nebylo), byl jsem překvapen krásou zdejší hornaté krajiny a i ty už dostatečně známé kopečky byly mnou přesně určeny jen podle mapy, neboť jsem je z téhle „odvrácené strany“ vůbec nepoznal.
V sobotu 14.března jsem si dal se Syrákovem repete: nejprve v duchu zamával blízké rozhledně Vartovně, a pak už se po prudké a rozježděné lesní cestě znovu vydrápal k rozcestí na Strážích. Cesta po červené tur.značce napravo byla podniknuta posledně, dnes po ní moje nožky zamířily směrem jihozápadním – na Oškerovy paseky, do Chrastěšova a do Vizovic. Lesní cesta, po které vedla trasa, byla plná bláta a kolejí od lesních mechanismů i větších jezírek a vypadala, jako by tu nedávno proběhla Rallye Lakatoš. Přiznám se, že jsem něco takového snad ještě neviděl a většinu trasy až nad Chrastěšov prošel vedle komunikace lesem. I tak ale byly mé kanady obaleny tunami bláta, které z nich ani nestačilo opádat...
Příjemným překvapením byla paseka s několika zachovalými stojícími a velmi fotogenickými stromy, o kus dál pak rozlehlá louka s pasekářskou osadou Trávníky. Její stavení se vypínají vysoko na hřebeni nad domovskou Jasennou, ale dnes do ní mají domorodci spojení po asfaltové silničce. Ta pokračovala kousek dál i po mé trase po hřebeni, dala na chvilku zapomenout na předchozí blátivé útrapy a směrem k severu a západu mne odměnila nečekaným bonusovým výhledem. Nad hlubokým bezejmenným údolím se (zleva doprava anebo naopak) vypínaly tři půvabné bezejmenné kopečky, z nichž ten protilehlý vypadal jako nějaký valašský Říp, a na jejichž siluetách si oko a paměťová karta mého fotoaparátu hezky smlsly.
Doma jsem při podrobném studiu map.cz zjistil, že se tomu údolí říká Na Jamách a ty rozkošné bezejmenné vršky mi bránily v pohledu na obce Všeminu a Dešnou, které jsou rozloženy pod jejich severními, odsud neviditelnými úpatími. Nadmořská výška kopečků není nijak ohromující (zhruba od 440 do 484 m) a ten zcela vlevo nad Dešnou přece jen jméno má – místní jej nazývají Hrádkem.