Padouch nebo hrdina v Panské zahradě. Vsetín.
Poklidná je dnes atmosféra Panské zahrady na Vsetíně. Po hladině jezírka idylicky plují kachny a labutě, dostatečně nakrmené tvrdým pečivem z rukou dětí i důchodců. V altánku pokuřují studenti vedle stojícího gymnázia a větrají hlavu od zbytečných vědomostí, právě v ústavu načerpaných. Děti juchají na hřišti, maminky s kočárky užívají Jarního sluníčka. Odněkud se ozývá kytara. Klid a líná pohoda.
Úplně jinak to bylo onoho Jarního dne v dubnu roku 1949. Dusná atmosféra vítězného února byla na Vsetínsku možná ještě o něco dusnější. Na plné obrátky zde totiž běžela odbojová činnost ilegální protikomunistické skupiny Světlana.
Jednou z významných postav Světlany byl i Jaromír Vrba. Zřejmě všeho schopný dobrodruh a diverzant, bývalý partyzán a účastník Slovenského národního povstání. Kdysi démonizovaný, dnes oslavovaný. Asi záleží, z jakého úhlu pohledu se budeme dívat. Tajná policie po něm dlouho a marně pátrala. Možná nejhledanější člověk v Československu. Často to byly scény jako z westernu, přestřelky, honičky po střechách. Nakonec spadla klec a Vrba byl zatčen strážmistrem SNB Bohumilem Hýlem na vsetínském nádraží. Hýl, jistě pyšný na svoji kořist eskortoval Vrbu na vsetínský zámek, sídlo národní bezpečnosti. A v Panské zahradě se to stalo. Vrba asi věděl, že je s ním konec, že už nemá velkou šanci. Ale zkusil to, zkušený partyzán. Vytáhl ukrytou pistoli (kterou u něj strážmistr při prohlídce neobjevil) a začal střílet. Strážmistr Hýl palbu opětoval, ale byl to právě on, kdo na přestřelku doplatil životem. Smrtelně raněný strážmistr padá na zem, Vrba s prostřeleným ramenem prchá korytem Bečvy proti proudu. Ještě stihl vystřelit pár výstražných ran po iniciativních svědcích, kteří ho zkusili pronásledovat.
Jaromír Vrba byl stejně za pár týdnů dopaden. Věznice v Uherském Hradišti, brutální výslechy, mučení. Monstrproces ve Zlíně a poprava v prosinci 1950 v Brně. Zato Bohumil Hýl se stal pro vsetínské komunisty exemplárním hrdinou. Položil přece život v boji s třídním nepřítelem. In memoriam povýšen, Panská zahrada přejmenována jeho jménem. Na místě přestřelky postaven pomník, pionýři zde po léta skládali svoje přísahy.
V 60. letech začala posmrtná hvězda nadstrážmistra Hýla hasnout. Hrdinové let padesátých už nebyli v kurzu. Navíc se proslechly zprávy, že strážmistr Hýl byl i aktivním vyšetřovatelem tajné policie a při výsleších protikomunistických povstalců si rovněž nebral servítky a věžně bil. Pionýři u jeho pomníku už přísahu neskládali. Hezky to všechno demonstruje pohled do regionálního tisku. Zatímco v roce 1959, na desáté výročí události bylo Hýlovi věnováno skoro celé číslo novin, v roce 1969 už ani řádka. V letech osmdesátých už zbylo jen jméno parku - Park nadstrážmistra Hýla. Málokdo už věděl, kdo to vlastně byl.
Pak přišel devětaosmdesátý a to byl konec této epizody. Pomník byl odstraněn, park znovupřejmenován na Panskou zahradu.
Koukám na staré fotky Bohumila Hýla a Jaromíra Vrby a nemůžu se ubránit dilematu z Limonádového Joea - padouch nebo hrdina? Oba mladí kluci, Hýl sotva pětadvacet, Vrba o čtyři roky víc. Doba je svedla proti sobě. Ale kdo z nich byl vlastně v právu?
Na místě, kde pomník stával, se občas objeví malý věnec nebo květina. Nevím, kdo je tam nosí. Pokoušel jsem si pomník vybavit v paměti, vždyť tu ještě stál, když jsem chodil do zdejšího gymnázia. Marně. A tak jsem se pokusil najít aspoň fotku neexistujícího pomníku. Nemělo by to být těžké, bylo přece pár let jeho veliké slávy. Ale jaké překvapení. V žádné obrazové publikaci o Vsetíně, v žádných starých fotografiích ze Vsetína pomník nebyl. Marně jsem pátral v okresním archívu, marně ve sbírkách veřejné knihovny. Pouze jedna malá a nezřetelná fotka pionýrů před pomníkem v novinách z padesátých let. Stopa se ztrácí.
Zatímco jméno nadstrážmistra Hýla už zmizelo definitivně, jméno odbojáře Vrby dneska můžeme číst na pomníku obětí komunismu u bývalé věznice v Uherském Hradišti.
Ale když se na Vsetíně projdete Panskou zahradou a když se někoho zeptáte na jméno a když si vyberete někoho střední či starší generace, určitě ještě několikrát uslyšíte: „Přece park nadstrážmistra Hýla“.