Palermo – náměstí Quattro Canti (Piazza Villena, Teatro del Sole)

Jedno z nejslavnějších a nejnavštěvovanějších náměstí sicilské metropole se sice v překladu jmenuje náměstí Čtyř písní, ale stejně výstižné by bylo označení náměstí Čtyř králů nebo náměstí Čtyř ročních období. Místní si naopak vystačí s pradávným označením Divadlo slunce nebo Villenovo náměstí, což je určitě lépe zapamatovatelné než celé jméno někdejšího sicilského místokrále, které znělo markýz don Juan Fernandez Pacheco de Villena y Ascalon.

V každém případě tento barokní oktagonál, vybudovaný v letech 1609 až 1620, zůstává i dnes jedním velkým divadlem pod širým nebem (starý název Teatro del Sole ovšem odkazuje ke skutečnosti, že vždy je alespoň jedna jeho strana zalitá sluncem). Račte, prosím, vstoupit …

Hned na úvod si ale také můžeme prozradit, že toto náměstí je v podstatě „obyčejnou křižovatkou“. Kříží se zde ovšem dvě nejznámější ulice v Palermu - Via Maqueda a Via Vittorio Emanuelle. Druhá jmenovaná je vlastně nástupkyní někdejší starověké cesty fénického původu, která spojovala zdejší akropoli a Královský palác (Palazzo dei Normanni) s mořským pobřežím.

Jak již bylo řečeno, náměstí Quattro Canti je dokonalým osmiúhelníkem, kde čtyři jeho strany tvoří barokní budovy zdobené mj. mramorovými znaky králů, místokrálů i senátorů a zbylé čtyři zmíněné dvě ulice, které mezi nimi prochází. Jednotlivé budovy přitom jakoby vycházejí z objektů, které jsou svým průčelím nasměrovány jinam (kostel San Giuseppe dei Padri Teatini nebo palác Palazzo Chiaramonte Bordonaro). Během víkendových odpolední se prý toto náměstí veškeré dopravě uzavírá a stává se skutečným „divadlem světa“ s umělci všech představitelných i nepředstavitelných „odvětví“. A večer bývá ještě veseleji …

Domy jsou postaveny a vyzdobeny tak, aby představovaly princip stoupání ze světa zemské přírody do světa království nebeského. Spodní části všech průčelí tak zdobí sochy (fontány) čtyř starověkých řek (Kemonia, Oreto, Pannaria a Papireto). Nad nimi jsou umístěny alegorie čtyř ročních období (ty zde zastupují Aiolos, Venuše, Ceres a Bacchus) a bílé dórské sloupy. Vyšší stupeň představuje sochy králů (Karel V. Habsburský a Filipové s označením II. až IV.) a sloupy ve stylů ionském. Ve čtvrté řadě můžeme vidět sicilské světice a původní patronky města, tedy sv. Agátu (z Catanie) na východní straně, sv. Nymfu (z Palerma) na západném domu, sv. Olivii (z Palerma) na severu a sv. Kristýnu (z Bolseny) na jižní straně náměstí. Podle těchto světic bývají většinou nazývané i celé domy.

Podobu náměstí určil florentský a architekt Giulio Lasso, který se údajně inspiroval římskou křižovatkou Čtyř fontán. Sochy králů měly být původně bronzové, ty současné, mramorové, pocházejí z let 1661 až 1663 a jejich podobu vytvořil sochař Karel Dubský – pardon, Carlo D´Aprile. Také sochy čtyř ročních období měly být původně vyrobeny z bronzu, který nakonec nahradil bílý mramor. Byly objednány v roce 1630 a jejich tvůrci se staly Gregorio Tedeschi (Jaro a Léto) a Nunzio La Mattina (Podzim a Zima). Přízemní fontány vznikly až v 19. století a byly sem umístěny proto, aby zakryly snížení úrovně ulic proti původnímu stavu.