Pardubice - Machoňova pasáž

Jednou z mnoha památek pardubického Zeleného Předměstí je objekt známý jako Machoňova pasáž. Občas se používá jen zkrácené jméno Pasáž, které vychází z dobového Passage. Tato originální budova byla postavena podle projektantu architekta Ladislava Machoně v letech 1924 až 1925 a spojuje centrální třídu Míru se čtvrtí Karlovina. Kromě samotné pasáže je jejím nejvýraznějším prvkem průčelí s balkónem v prvním patře, který je rozčleněn do pěti samostatných částí, a se čtveřicí soch Karla Dvořáka.

Původně se přitom mělo jednat o běžný dům na hlavní pardubické třídě. Majitelé se ale nakonec rozhodli, že si nechají vybudovat velkolepý pětipodlažní průchodní palác. Stavba byla povolena na konci roku 1923 s tím, že Pasáž bude obsahovat 28 obchodů, suterénní restauraci a 26 bytů. Projekt byl později změněn tak, že vzniklo 31 menších bytů (v době vzniku domu ale pry byl každý byt s plochou pod 80 m2 malometrážní) a celá stavba byla zkolaudována v polovině roku 1925. Staviteli Pasáže se stali Antonín Kratochvíl a František Veselý.

Je přitom zajímavé, že tento objekt – resp. jeho předchůdci – měl dlouhou a zajímavou historii. Ještě na počátku 16. století zde stával dům s modlitebnou Jednoty bratrské. Od roku 1605 zde fungovala kovárna a v roce 1639 byl dům úmyslně zapálen v rámci obrany před švédskými vojsky. Po roce 1665 zde byl zbudován dvůr, který roku 1835 také vyhořel. No a další novostavbou na tomto místě už byla Machoňova pasáž.

Vraťme se ale k podobě Pasáže. Průčelí do třídy Míru (č.p. 60) zdobí čtyři sochy Karla Dvořáka, které představují rybáře, textiláka, truhláře a hutníka. V době svého vzniku se ale tyto moderní sochy staly předmětem kritiky. Samotná obchodní pasáž s prosklenou střechou naopak všechny nadchla, zejména Hofmanovou kavárnou a cukrárnou. Čelo klenby pasáže bylo vyzdobeno nástěnnou malbou A.V. Hrsky, keramickou výzdobu provedl K. Pokorný a výzdobu z kovu V. Čížek. Samostatnou kapitolou byla původní tříramenná svítidla v pasáži, která byla na přelomu 60. a 70. let minulého století nahrazena zářivkami. Původní svítidla pak záhadně zmizela, ale v lednu roku 1989 se většina z nich našla. Následně byla svítidla předána Bytovému podniku Pardubice … a to byl začátek jejich „konce“. Hned po sametové revoluci totiž opět zmizela.

V letech 2011 až 2013 prošla modernistická Machoňova pasáž komplexní rekonstrukcí, a to dle návrhu arch. Miroslava Petráně (ten prý vyhrál příslušnou veřejnou soutěž již v roce 1996). Chráněnou kulturní památkou je tento objekt již od května roku 1958 (součástí Městské památkové rezervace je od dubna roku 1984), a to zejména díky tomu, že je hodnocen jako vysoce kvalitní meziválečná architektura nájemního obchodního domu s pasáží i doklad vývoje prvorepublikových Pardubic.

Na závěr ještě malé popisové shrnutí. Machoňova pasáž vznikla jako nájemní a obchodní dům s průchozí vnitřní zastřešenou pasáží, která je dlouhá téměř 50 metrů. Objekt je čtyřpatrový a tvoří jej čtyři křídla. Krátké vstupní křídlo (do třídy Míru) je pětioké. Jeho součástí jsou masivní bosované pilíře nesoucí na konzolových hlavicích sokly soch. Sochy jsou alegoriemi živností (rybář zastupující Zámořský obchod, textilák jako Textilnictví, truhlář a hutník neboli Železářský průmysl) zakomponovanými mezi balkony jednotlivých os. Plochu jednotlivých pater vymezují ornamentální keramické obruby a celou fasádu završuje terakotová korunní římsa. Zadní průčelí je naopak jednoduché a vystupuje z něj výrazný tříosý rizalit, který je završen trojúhelným štítem. V přízemí vyúsťuje průchod z pasáže mezi dvěma masivními polosloupy s plochými římsovými hlavicemi.

Na Passage měla podle Machoňova původního projektu z roku 1927 navazovat tržnice a další pasáž vedoucí do Smilovy ulice. K realizaci této části projektu již ale, bohužel, nikdy nedošlo.