Pardubická Cihelna - část města, která se zrodila už za Pernštejnů

Založení cihelny po požáru

            Území současné  Cihelny bylo sice součástí prudce se rozvíjejícího pernštejnského (kunětickohorského-pardubického) panství již za Viléma z Pernštejna na přelomu 15. a 16. století, ale nebylo zde vlastně nic podstatného. To podstatné se událo až o pár let později za panování Jana z Pernštejna.

Klíčovým dnem pro lokalitu dnešní Cihelny je datum 29. 3. 1538. Tohoto dne zachvátil pardubice velký požár. Tento požár měl za výsledek značnou poptávku po stavebním materiálu k obnově města a protože tehdejší cihelna na Lažánkách nedokázala tuto poptávku pokrýt, bylo nutné postavit další. Na příkaz Jana z Pernštejna se tedy začalo s velkolepou přestavbou města a nejvhodnější hlína k výrobě cihel se nacházela za Labem.

            V té době zde stála pouze panská stodola. V této stodole byla zřízena zmiňovaná cihelna a panská správa přikoupila od zdejšího majitele Vondřeje Koláře okolní pole, aby bylo možné získávat hlínu na pálení cihel. Ondřej (Vondřej) tehdy dostal za svůj pozemek 24 kop grošů míšeňských a dál žil ve svém domku, který stál blízko labského mostu. O dva roky později ho však prodal a odstěhoval se. Domek po té patrně sloužil zaměstnancům Cihelny a stál zde až do třicetileté války, kdy severní břeh Labe sevřely valy obranného opevnění.

            V letech 1563-94 zde na Cihelně mýval grunt Albrecht cihlář, po něm v letech 1594-98 jeho nástupce Albrecht-syn. Dále pak Jan Seyck (1598-1601), Petr Štěpař (1601-45). Po té však začalo místo pustnout. Majitelem pustého místa byl Michal Štěpař z Bohdanče a po něm od roku 1661 purkrabí Jan Ježek. Období úpadku však nestihlo jen toto místo, ale v důsledku třicetileté války celé Čechy i samotné pardubice (jejichž počet obyvatel se snížil z původních cca 2500 obyvatel v roce 1500 na zhruba 1000 až 1200 kolem roku 1650). Asi pětina selských gruntů pardubického panství byla vypálena, město ztratilo svá předměstí a bylo poničeno dělostřeleckou palbou Švédů v roce 1645. Vypálen byl i hrad na Kunětické hoře.

 

Raabizace a vznik osady

            Raabizace byla poddanská a pozemková reforma s cílem zefektivnit zemědělskou výrobu. Tato reforma byla navržena dvorním radou F. A. Raabem za panování Marie Terezie. Smyslem této reformy bylo rozdělení vrchnostenských statků mezi sedláky, kteří zde byli v dědičném nájmu. Sedláci tak místo roboty začali odvádět peněžité dávky. Díky tomu vznikalo mnoho nových drobných sídelních útvarů, kde se usazovali rolníci.

            V druhé polovině 18. století tak díky této raabizaci vzniká na místě bývalé bývalé panské cihelny osada, které nese její jméno. Tato víska osídlená hlavně drobnými rolníky byla poměrně malá a ani v dalších letech nezaznamenala nějaký velký nárůst počtu obyvatel.

            Osada nazvaná Cihelna (uvádí se i německé ekvivalenty) spadala původně pod obec Staré Hradiště.

            Kolem roku 1830 lze odhadovat počet obyvatel na cca 100-150. Jedná se však pouze hrubý odhad na základě výše uvedené mapy stabilního katastru. Mapa zobrazuje necelých 30 budov, přičemž část z nich je hospodářská. Při tehdejším poměru zhruba 6-8 osob na budovu na venkově (viz Popis Králowstwí Českého z roku 1848) a s ohledem na nejbližší sčítání z roku 1869 (viz dále) lze zpětnou extrapolací dojít k číslu cca 150 obyvatel. Kolem roku 1850 se tedy sídlo teprve formovalo, což dokazuje i fakt, že v Palackého díle Popis Králowstwí Českého, které je podrobným seznamem všech obcí, ještě není uvedeno.

 

Kaple sv. Josefa

            Významným objektem na Cihelně byla kaple sv. Josefa. I přes to, že zde již více než 50 let nestojí, zachovaly se po ní místní názvy (ulice U Josefa, Hospoda u Josefa, křižovatka u Josefa).

            Není známo, kdy byla postavena, ale v roce 1728 již stála na místě u křižovatky, kde se křížily cesty do pardubic, Hradce Králové a Bohdanče (Prahy). Kaple byla původně v majetku církve, avšak dekretem Josefinským byla roku 1788 prodána. Po čase však byla opět navrácena církevní službě. První mše zde byla sloužena 15. května 1822 při prosebním průvodu děkanem Josefem Justem.

            Uvádí se, že kaple byla zbořena roku 1952 při výstavbě trolejbusové linky. Přesné datum demolice však neznáme a existuje i fotografie datovaná k roku 1953.

 

Labský most

            Pro budoucí rozvoj Cihelny měl zásadní význam labský most. Vždy zde existovala potřeba překonat Labe, které po většinu historie města tvořilo jeho přirozenou severní hranici. Spojení pardubic s oblastmi na sever od Labe (cesta do Hradce, do Prahy přes Bohdaneč) mělo význam i pro Cihelnu, jejíž jádro osídlení se nacházelo právě u cesty vedoucí od tohoto mostu na sever. Právě v místě, kde se tato cesta dělila na 2 větve (do Hradce a do Prahy).

            Nejpozději od počátku 14. století stál v místě dnešního zdymadla brod. Roku 1494 dostal Vilém z Pernštejna královské svolení ke stavbě mostu v místě tohoto brodu. Tento most byl v příštích stoletích mnohokrát upravován. V roce 1793 již měl kamenné pilíře, ale roku 1803 byl stržen povodní. Od roku 1882 měl most železnou konstrukci a ta byla v roce 1947 nahrazena dvouproudovou konstrukcí, kterou zde postavilo železniční vojsko.

            V letech 1952 až 1960 přes most jezdila trolejbusová linka číslo 3 (původní trasa bohdanečské linky pokračovala ze současné Sladkovského ulice ulicí U Stadionu kolem přes starý labský most kolem "sv. Josefa" a ulicí K Cihelně, potom dále do Bohdanče). V roce 1960 byl zprovozněn most u zimního stadionu a trolejbusová linka byla převedena na tento novější most.

            Původní most byl zrušen po té, co bylo postaveno v roce 1971 zdymadlo s lávkou pro pěší a cyklisty. Práce na stavbě jezu a plavební komory byly zahájeny v roce 1964. Dnešní zdymadlo s lávkou je o několik desítek metrů proti proudu než se nacházel most původní.

            V sousedství mostu postupně vzniklo několik provozních budov, dílen a dalších objektů státního podniku Povodí Labe (a po roce 1990 i dalších soukromých firem), dva menší bytové domy a v roce 1992 hlavní provozně-sociální budova, která nahradila dřevěné domky

 

Rozvoj pardubic směrem na sever

            Poválečný rozvoj města se nemohl nedotknout i Cihelny. Bylo jasné, že město překročí řeku Labe (návrh byl obsažen již v regulačním plánu Aloise Mikuškovice a Františka Kerharta z roku 1947. I přesto, že sídliště Polabiny, které se již fyzicky dotklo Cihelny, vznikalo až v roce 1961 a později, už v roce 1952 se započalo s budováním spojnice křižovatky u Josefa a Rosicemi nad Labem (dnešní ulice Bělehradská), která se stala příčnou osou celého sídliště Polabiny. Samotná panelová výstavba v oblasti Cihelny se však odehrála mnohem později...

 

Samostatná obec

            Ač byla Cihelna založena původně pány z Pardubic, nacházela se z větší části na katastru obce Staré Hradiště, pod niž spadala jako osada této obce. Částečně zasahovala Cihelna i do katastru obce Trnová. Historický lexikon obcí uvádí Cihelnu jako osadu obce Staré Hradiště v letech 1869, 1880 a 1890. V letech 1900 až 1950 není Cihelna vůbec uváděna a od roku 1961 se již uvádí jako část obce pardubice.

            Zlomovým bodem v historii Cihelny byl rok 1957.  Dne 28. 2. 1957 Rada Okresního národního výboru (ONV) pardubice schválila vytvoření samostatné obce z bývalé osady a částí katastr. území Trnová, Staré Hradiště a pardubice s účinností ode dne voleb do Národních výborů 19. 5. 1957. Cihelna se tak stala poprvé ve své historii samostatnou obcí. To však netrvalo příliš dlouho a obec Cihelna byla již po volbách v roce 1960 (od 1. 7. 1960) připojena k městu pardubice. Cihelna se tak stále obcí s jepičím životem, na který se rychle zapomnělo a díky dalšímu prorůstání se samotnými pardubicemi se na ní už nadále bude nahlížet jako na městskou čtvrť.

            Zajímavé je, že snad ani nebylo v době vzniku jisté, jak se bude obec jmenovat. Dokument Úřední list Československé republiky – Opravy a doplňky „Administrativního lexikonu obcí  R Č S 1955“ z roku 1957 totiž uvádí, že do lexikonu se má dopsat nová obec Cihelna (prozatímní název obce). Dalším možným vysvětlením slova „prozatímní“ je, že již v roce 1957 se uvažovalo o tom, že obec bude záhy zase zrušena.

 

Stavba sídliště Pardubice-Sever

            Vesnička (a později část obce) Cihelna nebyla nikdy nijak velká a patrně nikdy počet zdejších obyvatel nepřekročil 400 osob. Na přelomu 80. a 90. let dvacátého století však přišel zlom (viz následující graf).

 

Počty obyvatel při jednotlivých sčítáních lidu, domů a bytů na Cihelně

Počty budov při jednotlivých sčítáních lidu, domů a bytů na Cihelně

rok	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001
domů	16	16	16	17	26	34	41	53	-	66	67	93	128

 

            Publikace Seznam míst v Království Českém, která vycházela se sčítání z roku 1869, udává, že při prvním sčítání žilo na Cihelně 79 mužů a 100 žen. Cihelna byla společně s tzv. „místy“ Staré Hradiště a Nové Hradiště součástí obce Hradiště v soudním okrese pardubice.

            Až do konce 50. let se pardubice v podstatě rozprostíraly jen na jižním (levém) břehu řeky Labe. Teprve v roce 1959 byla zahájena mohutná výstavba panelového sídliště Polabiny, které pokrylo plochu mezi Cihelnou, Krétou a Trnovou.

            Ještě před tím, než se výstavba panelových domů dotkla i Cihelny, zde však vznikla nová stavba, která měla význam pro celé město i okolí. Bylo to koupaliště. S pracemi se začalo pravděpodobně roku 1957 a dokončeno a otevřeno bylo v neděli 17. července 1960. Přestavba na moderní aqvapark pak proběhla v letech 1999-2000 a v roce 2010 vzniklo v těsné blízkosti aqvaparku lanové centrum.

            Jako pokračování budování panelových čtvrtí na sever od Labe začala v roce 1988 na návrh architekta ing. L. Drimla výstavba sídliště Pardubice-Sever, které těsně sousedilo s Cihelnou.  Skrývka zeminy a její odvoz začal v lednu 1987.

            Stavební práce zajišťovaly Pozemní stavby pardubice s nákladem necelých 198 mil. korun (v tehdejších cenách). Nevíme sice, zda byl rozpočet dodržen, ale pokud ano, pak by cena celého sídliště činila asi 1 miliardu v cenách roku 2010.

            Původní projekt počítal s celkem 764 byty ve věžových a řadových domech a s výstavbou školy do roku 1991. K výstavbě sídliště byla použita panelová technologie T06 B a významně se při jeho stavbě projevily dobové požadavky na zahuštění zástavby.

            Toto sídliště se stalo součástí části obce Cihelna. Díky tomu se tato část pardubic významně rozrostla a počet obyvatel se vlastně zdesetinásobil (původní Cihelna, která má dnes pouze status tzv. základní sídelní jednotky však čítá pouhých cca 280-300 obyvatel, zbytek připadá na panelové sídliště, nebereme-li v úvahu několik málo obyvatel chat na slepých ramenech za koupalištěm, které rovněž patří k Cihelně).

            Ve stejné době jako sídliště byla postavena i rozvodna. Komplex rozvodny velmi vysokého napětí 110/35 kV Pardubice-sever vyrostl v severním cípu Cihelny v místě bývalé skládky a jednalo se o významnou stavbu přenosové energetiky.

            Společně se sídlištěm byla v roce 1992 postavena také samoobsluha (dnešní Asia Shop) s restaurací Barka. Samoobsluha měla částečně řešit špatný stav vybavenosti sídliště, které původně nebylo vůbec napojené na MHD a obyvatelé, museli nákupy nosit až ze zastávky na Hradecké ulici, nebo je vozit z města auty. V původním generelu se s napojením sídliště na městskou dopravu vůbec nepočítalo a zastávky na Bělehradské a Hradecké ulici byly s ohledem na tehdejší normy (vzdálenost 700 a 900 m) považovány za dostačující.

 

Cihelna po roce 2000

            Podle údajů Magistrátu města pardubice z roku 2006 žilo v části obce Cihelna k 31.12. 2006 celkem 2363 osob (včetně přihlášených cizinců).

            Výstavba nového panelového sídliště nepřinesla jen rapidní růst obyvatel, ale také se významně promítla do struktury obyvatelstva. Podlé údajů z roku 2001 tak Cihelna měla největší podíl obyvatel s vysokoškolským vzděláním ze všech částí města pardubic (16,6 %). Podíl věřících byl spíše nižší než ve většině ostatních částí města (cca 13 %, údaj z roku 2001). Etnicky byla Cihelna v podstatě homogenní (národnosti: 94,6% česká, 2,2% slovenská, ostatní zanedbatelné). Ekonomicky aktivních bylo zhruba 53% obyvatel.)

            Výsledkem výstavby sídliště (a stěhování mladých rodin do nových bytů) byl v této části města nejnižší podíl obyvatel ve věku nad 65 let (méně než 10 %, údaj k 31. 12. 2007).