Pomník padlým v 1. světové válce v Mokrovousích

Již na konci války se přetřásala v obecním výboru možnost zřízení pomníku všem ze zdejší obce padlým mužům, a to již za starostování Václava Tomáška, který stál v čele obce již od roku 1906, ale za dlouhá léta se vedení obce ničeho nedobralo. Blížilo se desetileté jubileum vzniku Československé republiky a obec stále nic. Proto došlo k společné akci místních spolků, jehož členové se rozhodli zbudovat pomník sami, protože řada místních brala tento neúspěch jako velkou ostudu, a to především ti, jež měli to štěstí a vrátili se z front 1. světové války v pořádku a vzpomínku na své spolubojovníky a kamarády nechtěli nosit jen v srdci, ale dát o jejich oběti veřejně vědět, aby se navždy pamatovalo na to, co mnozí obyčejní a neznámí lidé udělali pro tuto zem. Není to všeobecně známé, ale z Mokrovous pocházeli i někteří příslušníci legionářské sibiřské armády, kteří prošli všemi boji a proslulou anabází až po návrat do vlasti. Jednalo se zejména o Františka Brožka, Bedřicha Hypia, Josefa Konečného a Antonína Špatenku.

Prvním spolkem, který s tímto návrhem a konkrétním řešením nakonec přišel, byl zdejší ochotnický spolek, k němuž se posléze přidal sbor dobrovolných hasičů a hospodářsko-čtenářská beseda. Vznikl tak společný komitét, jehož předsednictví převzal Ludvík Vebr. A skutečně, od slibu nebylo daleko k realizaci, protože již krátce po vzniku komitétu došlo k zavezení a urovnání místa, jež bylo pro pomník vybráno a ještě téhož roku byl postaven a slavnostně odhalen.

Pomník, na který byl umístěn nápis: „ZA ČINY ŽIVÝCH I MRTVÝCH NÁM SPRAVEDLNOST VRACÍ VLAST. MY NEZAPOMENEME PROČ JSTE ŽILI PROČ JSTE ZEMŘELI PRO CO MY ŽIJEME. KU PAMÁTCE 10TI LETÉHO TRVÁNÍ REPUBLIKY KU POCTĚ PADLÝM VĚNOVALI SDRUŽENÉ SPOLKY A KORPORACE V MOKROVOUSÍCH 1928.“, byl objednán u nechanického sochaře a kamenika Antonína Mejstříka a vyšel na 5 800 Kč. Práci zednickou provedli zadarmo místní občané Josef Kozák a Josef Petera, kameny dovezli zdejší občané, kteří měli doma koně a do základu pomníku byly zazděny tehdejší časopisy, mince a pamětní spis.

Protože jména 11 padlých nebyla uvedena na pomníku, zmíním je zde. Jedná se o: Františka Tomáška z čp. 9. Václava Jegera z čp. 14 (1886-1914), Františka Valeše z čp. 44 (1895-1915), Josefa Pečinku z čp. 42 (1897-1917), Antonína Novotného z čp. 35, Františka Kozáka z čp. 23, Josefa Petráčka z čp. 13, Františka Žišku z čp. 14, Josefa Ulrycha z čp. 13, Bohumíra Melana (1890-1914) a Václava Jahelku (1897-1916). Navíc válečnými útrapami zemřeli doma: Václav Krejčí z čp. 17 a Josef Novotný z čp. 11. Vedle těchto známých místních padlých však byla řada těch, jež nebyli vůbec zaznamenáni nebo se na ně nebral zřetel. Z nich vezměme za příklad střelce Adolfa Hrušku, který se narodil 12. února 1892 ve Slibovicích u Poděbrad, byl příslušný právě do Mokrovous a padl 19. srpna 1918 u Michelbachu v Horním Alsasku.

Slavnostní odhalení pomníku bylo pojato velkolepě a jeho úspěchu napomohla pomoc hasičské župy Rychterovy a Selské jízdy okresu nechanického. Zajímavé je, že při čtení obecní kroniky nenalezneme datum, kdy se tato slavnost uskutečnila. Zápis o ní není ani v některé z pamětních knih okolních obcí. Stejně tak je to s dobovým tiskem z tohoto roku, v němž není o této slavnosti zmínka. Podle lidových podání se měla tato slavnost uskutečnit přímo na státní svátek – 28. října. Zda tomu tak bylo, nemohu posoudit, ale v rozporu s tím je kratičká zvěst v "Československém legionáři" z 15. června 1928: "Slavnosti odhalení památníku padlým občanům v Mokrovousích konají se pod protektorátem obecního zastup. 1. července k 10. výročí trvání republiky a ku poctě občanů padlých ve svět. válce za spoluúčasti Selské jízdy a hasičské župy Rychterovy. Slavnostní řeč promluví posl. dr. Josef Černý a senátor Frant. Olejník."

O významu podobných pomníků a slavnosti vůbec tehdy skutečně promluvil výše zmíněný poslanec JUDr. Josef Černý, po něm se ujal slova svými polemikami s národními demokraty známý agrární senátor František Olejník a na konci předseda komitétu Ludvík Vebr předal pomník pod ochranu občanstva. Po ukončení slavnosti se konal v zahradě Václava Hlavatého koncert, který si připravil se svojí hudbou kapelník Krátký. Pomník byl naposledy opraven v letech 1995 a 2015 u příležitosti založení zdejšího SDH, jednoho z iniciátorů jeho výstavby, přičemž k úpravě jeho okolí došlo po stavebních úpravách kanalizace a následné revitalizace návsi v letech 2023-2024.