Loading...
V pátek jsem si vymodlil den dovolené a brzy ráno vyrazil na cesty. První polovinu dne ( i když ještě občas pořádně sprchlo) vyplnilo důkladné prošmejdění obce Morkovice-Slížany. Před polednem se ale najednou udělalo hezky. Poněvadž mi jel přímý spoj za přítelem do Vyškova z obce Pačlavice za víc jak za hodinu, rozhodl jsem se, že ty tři kilometry střihnu pěšmo po silnici. Mírným stoupáním jsem dosáhl konce Morkovic a znaleckým okem obhlédl okolní terén. Nacházel jsem se sice na Hané, ale ať koukám jak koukám, typickou lautr rovinu nevidím ani omylem – ba právě naopak: všude vůkol samý táhlý hrb či pahorek. Však čemu se divit, když jsem se nacházel na úpatí Litenčické pahorkatiny...
Silnice z kopce několika zákruty seběhla do úvalu, vyplněného staveními dědiny Pornice, místní částí to blízkých Pačlavic. Dříve samostatná vesnička se připomíná už roku 1235 a bývala v ní tvrz, poslední sídlo samostatného statku lysických Kunštátů. Po feudálním sídle dnes už nezbylo ani stopy – před polovinou minulého století prý její zbytky majitel usedlosti shrnul do příkopu!
Namísto ní se ale návštěvník může v centru obce potěšit pohledem na vzorně opravenou kapli, zasvěcenou svatému Floriánovi. Podle análů zde stojí už od roku 1690, ale mám silné podezření, že od té doby nejen notně změnila stavební sloh, ve kterém byla zbudována, ale i svůj vzhled.
Však ony se notně změnily (lépe řečeno vylidnily) i samotné Pornice. Před sto lety je totiž obývalo na pět stovek obyvatel a dnes jich zde žije jen něco přes 200.