Porto – klášter a kostel sv. Vavřince (Igreja e Convento dos Grilos / Igreja e Colégio de São Lourenço)

Klášter a kostel sv. Vavřince se řadí mezi portské dominanty a patří tedy k těm památkám, které opravdu nelze přehlédnout. Jedná se o církevní komplex, jehož stavba probíhala v letech 1577 až 1690, a proto je pochopitelné, že se v jeho podobě kloubí prvky manýristické, barokní i neoklasicistní. Je přitom zajímavé, že první datum přísluší zahájení stavby samotného kostela a to druhé dokončení současného chrámového průčelí. Pozoruhodný je také počet názvů, kterým se klášterní areál pyšní. Svatého Vavřince totiž občas vystřídá Neposkvrněné početí Panny Marie (Nossa Senhora da Conceição) a podstatně častěji ono dos Grilos. V překladu by to mohlo znamenat také Klášter cvrčků, ale kdo ví, jakým způsobem byl umučen sv. Vavřinec, tomu je jasné, že jde skutečně pouze o ten gril, v tomto případě tedy spíše rošt, který se stal dokonce hlavním světcovým atributem …

Mezi důležitá data bychom měli zařadit také vysvěcení kostela v roce 1622 nebo dostavbu semináře, určeného převážně dětem aristokratů, roku 1630. Katolický kostel je dnes už nejen funkčním svatostánkem, ale současně také muzeem sakrálního umění a archeologie (takže vstup do jeho prostor je již zpoplatněn) a od roku 1982 i portugalskou národní kulturní památkou. To ovšem platí pro celý tento soubor - původně jezuitských a tudíž obyvateli Porta značně neoblíbených - církevních staveb, jehož vybudování bylo financováno z darů věřících. Když pak roku 1759 vyhnal markýz de Pombal jezuity z Portugalska, získala komplex univerzita v Coimbře a poté Bosí karmelitáni ze Santo Agostinho, kteří zde pak sídlili v letech 1780 až 1832. Tyto bratry, dorazivší do Porta ze Španělska, poté vyhnali Angličané.

Informací o tomto klášteru i kostelu se dá na portugalských serverech sehnat více než dost. My si prozradíme alespoň to, že krásný pozlacený chrámový mariánský oltář, který vytvořil Antonio Vital Rifarto, patří ke klenotům portugalského baroka zvaného joanina a že jen soupis všech architektů a stavitelů, kteří se na budování klášterního komplexu podíleli, by zabral jednu stranu textu. Z těch hlavních však jmenujme alespoň architekty Silvestre Jorgeho, Baltazara a Afonsa Álvaresovi nebo Luise Cunhu. Mezi řezbáři vyniká např. Manuel Carneiro, mezi malíři João Baptista Ribeiro, zlatníky zastupují José Pereira da Costa nebo José Ferreira a mistry stavitele Manuel Luís či António Joao. A protože se kostel sv. Vavřince pyšní krásnými varhany, můžeme jmenovat rovněž varhanáře Antonia Jose dos Santos a Manuela Benita Gomese. Ale přiznejme si rovnou, ta jména nám většinou asi moc neřeknou …

Na závěr si proto raději ještě prozraďme, že tento významný kostel najdeme na náměstí Largo do Colégio a že je zde otevřeno denně kromě nedělí, pondělků a svátků, a to v čase od 10:00 do 13:00 hod. a od 14:30 do 17:00 hod. V interiéru kostela jistě stojí za zmínku některé „barevné“ postranní kaple, zejména neoklasicistní kaple Nejsvětější svátosti. „Povinností“ je rovněž návštěva vedlejší sakristie s liturgickými nádobami, sochami a obrazy s výjevy ze života sv. Benedikta. Může se vám ovšem stát, že si kostel v klidu neprohlédnete, protože se tam bude právě konat nějaká bohoslužba. V každém případě však ani návštěva klášterního (nebo chcete-li seminárního) muzea rozhodně nebudou vyhozené peníze. Žádné klenoty mezinárodního významu zde sice nenajdeme, ale zdejší exponáty jistě stojí za vidění. A mnohým jistě postačí pouhý pohled na monumentální chrámové průčelí. To je v podstatě dvojúrovňové a charakterizují jej početné štíty, kladí, římsy, pilíře a okna.