Martinice - Památník obětem I.světové války
Stojí na pěkně upraveném prostranství za budovou školy na konci návsi u mostu přes potok Mojenu. Byl zbudován na památku 12 mladých mužů, kteří narukovali do války, ale domů do Martinic se už nikdy nevrátili.
V létě roku 1921 byla mezi místními občany zorganizována sbírka, která vynesla 7 tisíc korun. Pod budoucí památník bylo ze „skály Bilavské“ navezeno pět fůr lomového kamene. Vlastní dílo v podobě obelisku zhotovil mistr sochař Rajner z Přílep. Na památník pak byly umístěny fotografie každého padlého. Slavnostní odhalení památníku proběhlo 21.září 1921.
Ve druhé světové válce Němci přikázali z pomníku odstranit všechny prvorepublikové symboly. Musel zmizet státní znak, verš z pomníku a dokonce i vedle rostoucí lípa Svobody.
Ta byla po válce znovu vysazena a díky Dezidorovi Halmeši z Jankovic, který památník v době nepříliš dávné renovoval, se na něj znovu vrátil státní znak i původní nápis.
Dnes je památník bez fotografií padlých (jen s jejich jmény) a podstavec zdobí reliéf s vyobrazením ženy a děvčátka spěchajícího k vojákovi, zasaženému kulkou.
Úplně nahoře je na památníku pod poloplastikou Kristovy hlavy s trnovou korunou umístěn zajímavý citát:
Bez květů, bez ozdob, nechte nás spát,
dříve jen bolest jste dovedli dát.
Jak květy jara jsme, na něž mráz dých,
jsme strašnou obětí za cizí hřích.