Přírodní památka "Tůň u Hrobic"

Když se podíváme do starých map, např. do I. vojenského mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c113) nebo do indikační skici stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=CHR162018400), tak zjistíme, že těmito místy mezi hrobickým a dřítečským katastrem původně vedlo hlavní řečiště Labe, ale díky regulaci této řeky a narovnání jejího toku se z něj stalo pouze slepé a odstavené rameno. Tyto práce byly provedeny v letech 1908-1910 a měly omezit častost a rozměry rozlévání řeky při povodních, ale k jejich úplnému odstranění nikdy nedošlo, což mohli obyvatelé Hrobic pocítit např. při velkých vodách 18. prosince 1912, kdy se ocitly 3/4 katastru pod vodou, od 27. listopadu do 3. prosince 1919, od 27. října do 3. listopadu 1930, od 31. prosince 1925 do počátku ledna následujícího roku nebo v červnu 1926. Jak vypadalo Labe před výše zmíněnými změnami, to nejlépe popisuje dřítečská kronika, v níž se píše toto:

"Řeka Labe dříve takřka pod osadou tekoucí, je tu všude skoro mělká, takže lze ji přejíti na několika místech i nyní, když je regulována (od roku 1908). I za dřívějších časů, před úpravou Labe, přecházelo se snadno zejména za suchých let proti Hrobicům, kde rostla pěkná tráva a jahody trávnice. Byl tedy se strany dřítečské přechod hlavně ženami a dětmi hojně užíván. V r. 1866 překročila tu snadno pruská divise vojska, ježto dřevěný most u Němčic byl rozebrán.

Přes Labe je tu převoz se strany hrobické i dřítečské. Se strany hrobické patří obci Hrobicům, kde na kované lodi převážejí se hlavně v neděli a ve svátek občané hrobičtí, se strany naší převáží od několika let soukromý převozník, Ant. Hýsek z čísla p. 42. V zimě přecházívá se po ledě, který tu bývá místy prohřátý a zrádně slabý, tudíž přecházejícím nebezpečný. O jednom případě, jenž smutně skončil píše se v pamětní knize školy dřítečské: Josef Dvorský, učitel ve Dřítči, šel se svým pomocníkem, Vác. Kopou a se zpěváky, mezi nimiž byl i jeho 12 tiletý syn, František, dne 23. února 1812 do Hrobic na pohřeb rolníku, Jos. Salavcovi z čís. 14. Aby byla cesta kratší, šli přes zamrzlé Labe. Led už pouštěl a pomocník se najednou probořil. Učitel podal mu křížek a tak jej vytáhl. Ale zase pod ním led praskl, takže padl do studené vody. Synek, který uchopil otce za kabát, byl také do vody stržen. Hocha zachránili, otec utonul. Mrtvola jeho vylovena byla teprve po 58 dnech u Kunětic pod Krpatovou loukou.

V létě na výhodných místech koupává se mládež i dospělí v čistých vlnách labských po obou březích. Místy jsou nebezpečné dolíky, tak na příklad "koňský dolík", do něhož v r. 1897 proud strhl tři dívky, Annu Bohdaneckou, Annu Hrdou a Annu Štěrbovu, z nichž 2 poslední se utopily."

Regulační práce byly v rámci úprav středního Labe zahájeny politickou pochůzkou regulačních tratí u Hradce Králové, Pardubic, Hrobic, Rosic a Živanic v květnu 1905. Politické povolení ke stavbě ohledně částečných regulací u Hrobic, Rosic a Živanic pak bylo uděleno v květnu 1907, když v lednu téhož roku byl po mnoha diskuzích schválen projektovaný příčný profil. Zároveň se začalo s výkupem potřebných pozemků a v srpnu 1907 byla vyhlášena veřejná soutěž (oznámena v Úředním listu vídeňském 12. září 1907, nabídky musely být podány do 15. října 1907 a následujícího dne došlo k otevření nabídek) na realizátora regulačních prací, jímž se následně u Hrobic stala firma Kress a Bernard v Praze, zatímco u Rosic a Živanic je převzalo podnikatelství staveb Z. Kruliš v Praze.

Ukončením regulace u Hrobic v roce 1910 v km 144,960 - 147,140 na délku 2,18 km vzniklo tedy odstavené (mrtvé) rameno, nacházející se na katastrálních územích Hrobice a Dříteč, na jehož severní straně začaly od konce 50. let 20. století růst první chaty, jichž je v současnosti 7 (bez če. a če. 3, 7, 8, 14, 17, 18). Z něj se posléze stala částečně zazemněná tůň s vodní a pobřežní vegetací, z níž byl usnesením rady ONV v Pardubicích č. 132 ze 12. května 1982 zřízen chráněný přírodní výtvor "Tůň u Hrobic" o rozloze 2,5923 ha, který od té doby chrání zejména: makrofytní vegetace přirozeně eutrofních stojatých vod (stulík žlutý, do roku 1978 zmizely - řezan pilolistý, voďanka žabí, růžkatec ostnitý), eutrofní vegetace bahnitých substrátů (zevar vzpřímený, šmel okoličnatý, žabník jitrocelový), rákosiny eutrofních stojatých vod (rákos obecný, zblochan vodní) a tvrdý luh nížinných řek s dominantní olší lepkavou. Kromě toho zde můžeme vidět ohrožené živočišné druhy: holuba doupňáka, čolka obecného, rosničku zelenou a lesáka rumělkového. V severní části se nachází památný, přes 200 let starý Dřítečský topol (též Topol u Dřítče). Po roce 1992 se z chráněného přírodního výtvoru stala přírodní památka. Rameno je součástí mimopstruhového rybářského revíru 461 033 – Labe 30 a v současnosti se počítá s jeho revitalizací. Více o Tůni u Hrobic lze nalézt zde: https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=722.

Přírodní památka "Tůň u Hrobic" na mapě