Prosecké skály

Jak již sám název upomíná, tak jde o množství skalních pískovcových útvarů i podzemních prostor na pomezí Proseku, Libně a Vysočan, které vznikly těžbou kamene i písku, jež tu měla probíhat již od přelomu 17. a 18. století (důkazem je v roce 1695 vyhotovená Klauserova mapa, roku 1734 záznam o tom, že se ve "skále prosecké" lámal kámen pro stavbu Čimického dvora, v roce 1736 bylo dodáno 16 fůr na stavby na vinicích a roku 1762 byla prodána hospoda na Proseku "s hliništěm a pískem"; některé prameny však hovoří, že se zde takto těžilo již v 15. a 16. století), aby vyvrcholila během následujícího století, jež bylo spojené s tehdejším pražským stavebním boomem (zejména jde o období let 1885-1925), ale v drobném množství přetrvávala až do přelomu 30. a 40. let 20. století. Nejznámější firmou, která tu tehdy fungovala, byla kruhová cihelna a kamenné lomy Jindřich Kneifl na Proseku, p. Vysočany. Ta vedle všech možných cihel a prejzových pálených tašek "Římanek" dodávala jemnou kamnářskou hlínu, bílý písek a tvrdý opukový stavební kámen.

Z geologického hlediska jsou tato místa různorodá, i když všeobecně se uvádí, že jde o cenomanské pískovce, ale to není tak úplně pravda. Centrální část je opravdu složena z cenomanských křemenných, jílovitých a glaukonitických pískovců. Ty však severním směrem přecházejí v turonské písčité slínovce až spongilitické jílovce, místy silicifikované (opuky) a na jihu se naopak střídají droby, pískovce, prachovce a jílovité břidlice ze svrchního ordoviku. V některých částech ještě nalezneme pleistocénní nebo holocénní spraše a sprašové hlíny (viz http://lokality.geology.cz/941).

Nejznámější částí této lokality je otevřený profil pískovců, v němž dnes nalezneme kolem 500 m chodeb, i když dříve jich mohlo být 5-7 km, někteří autoři dokonce tvrdí, že těchto chodeb bylo až 10 km, neboť vedly až daleko pod a za starou proseckou zástavbu. Některé prostory však vznikly jako sklepy a roztodivné skrýše. Ve většině z nich dnes žijí některé ohrožené druhy netopýrů. Dříve však bývaly tyto umělé jeskyně útulkem těch nejchudších i rejdištěm různých nekalých živlů, takže se sem mhohdy lidé báli. Jako příklad můžeme uvést lupičskou bandu několika mladíků, kterou vedl Ignác Bartoš. Ta přímo žila ve zdejší sluji a poprvé byla zatčena a odsouzena v roce 1908 a opětovně o 2 roky později. Podle pověsti se zde měli navíc dříve skrývat před pronásledováním tajné pobělohorští evangelíci, i když více byly tehdy používány jako viniční sklepy. Největší z nich je v opuštěném lomu, položeném pod ulicí Nad Kundratkou na rozhraní Libně, Střížkova a Proseka. Zachovalé podzemní lomy na Proseku a v Hloubětíně, zmapované v 90. letech 20. století pražskou speleologickou pracovní skupinou SPEA (první výzkum však byl zahájen již roku 1965), jsou tak unikátní dochovanou technickou památkou, která svým rozsahem a historickými souvislostmi nemá na našem území obdoby. Čas od času se přijde na nová místa, a to různými propady na různých parcelách. Mnohé jeskyně též získaly své pojmenování, takže dnes známe třeba: Ameriku, Močálku, Netopýří jeskyni, Kundratku či Patrovou jeskyni, přičemž právě Močálka je vůbec největším proseckým labyrintem (za 2. světové války v ní došlo ke zřízení protileteckého krytu), na který navazují štoly Amerika I a II. Situován je zhruba do míst u ulic Nad Kundratkou, Na Rozhraní, Na Vyhlídce a U Prosecké školy.

Díky všem zdejším přírodním unikátům došlo k ochraně těchto míst, a to tím, že 29. dubna 1968 byla vyhlášena chráněným přírodním výtvorem, z něhož se posléze stala přírodní památka. Roku 1982 prošla úpravou část Proseckých skal, jíž se brigádně zúčastnili studenti gymnázia v Praze 8. V letech 1985-1986 došlo ke geologické revizi tohoto chráněného území. To však neznamenalo, že nemůže dojít k jeho zániku, protože v roce 1999 se báli vážného ohrožení Proseckých skal členové občanského sdružení Gaia, neboť na blízkém pozemku Obvodního úřadu Prahy 9 v ulici Na Vyhlídce byla plánována výstavba skladovací haly. Právě zde došlo v minulosti k několika sesuvům a stavební činnost by mohla způsobit další. Protože se tyto skalní útvary nacházejí na vyvýšeném místě, tak jsou od nich krásné výhledy, jimž však dnes mnohdy brání vzrostlá zeleň, ale i v současnosti se lze na Prahu od Proseckých skal podívat - z vyhlídky Emy Destinnové a z Vyhlídky Prosecké skály, která vznikla v roce 2016 zahájenou revitalizací několika zdejších lokalit.

Významnou věcí je také těmito místy vedoucí naučná stezka Vysočany-Prosek-Střížkov, která byla slavnostně otevřena 19. března 2009 a jejím úkolem bylo nastínit historii, různé zajímavosti a zejména přírodu výše jmenovaných městských částí. Její délka činila 8,3 km a získala celkem 21 zastavení. Stejně jako další části Proseckých skal prošla roku 2016 úpravou, v jejímž rámci vzniklo nové parkoviště v ulici Na Vyhlídce, sociální zázemí a nové vyhlídkové trasy po skalní hraně směrem k ulici Nad Kundratkou. Tuto zakázku provedla firma Gabriel s. r. o. V roce 2018 se přišlo s další etapou zpřístupnění "proseckých katakomb", do nichž se nemůže od roku 1999, protože došlo k zazdění vstupu a o 2 roky později byla vybudována štola spojující povrch s podzemím (viz https://prazsky.denik.cz/zpravy_region/chysta-se-dalsi-etapa-zpristupneni-proseckeho-podzemi-zatim-jen-papirove-20181020.html). Vedle toho tu také dochází k řadě přírodovědeckých výzkumů, aby se přesně zjistilo, co zde roste a žije (viz http://www.praha-priroda.cz/priloha/51d2d4ca23436/plan-pece-pp-prosecke-skaly-647e0431ae6bd.pdf). Zmiňme např. "Geobotanické zhodnocení CHPV Prosecké skály" od RNDr. Jarmily Kubíkové, CSc. z roku 1975.