Jednoho dne jsme opět zavítali do Moravského krasu a naším cílem byla nejznámější jeskyně – Punkevní. Prohlídku jsme měli domluvenou na určitou hodinu a stihli jsme ji jen díky tomu, že jsme ze Skalního mlýna jeli k jeskyni silničním vláčkem. Navíc jsme zapomněli v autě koupenou vstupenku a tak jsme ještě před vlastním vstupem do jeskyně zažili horké chvíle. Naštěstí nás pustili na prohlídku s tím, že vstupenku pošleme po řidiči vláčku, jakmile se vrátíme zpět do Skalního mlýna.

Když jsme vstoupili uměle proraženou štolou do suché části jeskyně, ve fotoaparátu se vybily baterie, měli jsme však náhradní. Potom jsme již žádné problémy neměli a mohli jsme se tedy kochat nádhernou krápníkovou výzdobou a jezírky. Z chodby jsme vstoupili do dlouhé prostory Předního dómu. Prošli jsme kolem Strážce, 4 metry dlouhého stalaktitu a přešli na most, zbudovaný při generální rekonstrukci v roce 1996. Z mostu se nám otevřel pohled na překrásně zdobenou stěnu Předního dómu a na nejmohutnější krápník Punkevních jeskyní, stalagnát Salmův sloup. V zadní části dómu jsme shlédli Zrcadlové jezírko, v němž se odráží zajímavé skupiny krápníků, mj. i tzv. Převrácený deštník, Dvě sovy, Hrad na skále či dvoumetrový Turecký Minaret.

Naše prohlídka pokračovala přes sifon, nejnižší suché místo Punkevních jeskyní, které bylo v dřívějších dobách často zaplavováno a dnes je zde hladina automaticky regulována čerpadlem. Po dlouhých schodech jsme vešli do Reichenbachova dómu, několik desítek metrů vysoké, mohutné prostory. Cedulky s letopočty 1914 a 1938 ukazují nejvyšší hladinu Punkvy za povodní. Pak jsme šli dál krásně zdobenou Stalagmitovou chodbou do Zadního dómu. Zajímavostí této prostory je dvojice stalagmitů s rovnou plochou na vrcholu - Trpaslík a Váza. Plocha vznikla v místě rozstřikující se vody, dopadající v mohutných kapkách z velké výšky. V Zadním dómu nás upoutala skupina krápníků zvaná Turecký hřbitov a dlouhý stalaktit Jehla.

Odtud jsme sestoupili po schodech do síně U anděla, mohutného stalagnátu unikátních tvarů. Potom jsme prošli Tunelovou chodbou zpět k sifonu a pokračovali umělou štolou až na dno propasti Macochy, hlubokou 138,5 metru. Na samotném dně propasti, pod chodníkem, jsme viděli dvě jezírka a Jalové koryto, kterým za vyšších vodních stavů přitéká z Předmacoškého sifonu Punkva z prostor Amatérské jeskyně. Impozantní byl pohled ze dna propasti Macocha na horní můstek, ze kterého jsme se opačným směrem do propasti podívali po obědě ve Skalním mlýně a poté, co jsme autem vyjeli na parkoviště u horního můstku. Poslechli jsme si pověst o Macoše a pokračovali chodbou k přístavišti, kde naše začala vodní plavba na motorových člunech.

První úsek vodní plavby vedl slepým ramenem Punkvy kolem vysokých komínů k tzv. Čtyřicítce, kde z chodby hluboko pod hladinou, vyvěrá Punkva do volných prostor, takže dál pokračuje plavba již po aktivním toku. Pod hladinou jsme si prohlédli osvětlené Skalní mosty a propluli po Pohádkových jezerech k podzemnímu přístavišti. Zde jsme vystoupili a přes Bobří síňku, kde profesor Absolon kdysi nalezl staré kosti bobrů, jsme prošli do Masarykova dómu s nejpůsobivější krápníkovou výzdobou. Byl objeven při odstřelech stropů roku 1920 a dodnes se v něm zachovalo množství brček a hůlkových stalaktitů, jimž dominuje mohutný prosvětlený stalagnát Husův sloup.

Potom jsme se vrátili do loďky a pokračovali nízkou, již denním světlem prosvětlenou chodbou až do vývěru Punkvy. Kormidelník lodě nás perfektně pobavil během plavby vtipy o hloubce říčky či počtu utopených lidí. Poté jsme ještě chvíli pokračovali v plavbě a nakonec šťastně přistáli nedaleko vchodu do jeskyní. Koupili jsme si v suvenýrech známky, dostali razítka a pěšky se vydali do Skalního Mlýna, kam jsme volnou chůzí po půl hodině v pohodě došli a dali si oběd.

http://www.punkevni-jeskyne.cz/

Do Punkevních jeskyní doporučujeme zajistit si rezervaci. Rezervace je možná i pro jednotlivé návštěvníky až na jeden rok dopředu.
Rezervace vstupenek provádí ústřední informační služba Moravského krasu Skalní mlýn.

Otevírací doba

Zavírací dny: 24. – 26. prosince, 1. ledna

Vstupné

Lanová dráha a vlakové soupravy

Trasa
Vlakové soupravy: Skalní Mlýn – Punkevní jeskyně a zpět
Lanová dráha: Punkevní jeskyně – Horní můstek Macochy a zpět

Jízdní řád
viz. otevírací doba Punkevních jeskyní.

Jízdné

krásné jeskyně,nejvíce navštěvované v čr se nacházejí v CHKO moravský kras,ročně Punkevními jeskyněmi projde více než 200 000 turistů.pří návštěvě jeskyní v zimě pocítíte mírné oteplení a v létě zas očekávejte mírné ochlazení a to díky stálé teplotě která se pohybuje v rozmezí 6-7 stupnů,také proto zde v zimě přezimují netopýři.první co můžete vidět je přední dom s největšim stalaktitem v celích punk.j. a monumentálním jezírkem dále jsou tu třeba infarktové schody nebo rómeo a julie,turecký minaret,zámkem na hradě dále pokračujeme do reichenbachova dómu a taé do zadníprávě ho dómu vé které je které je vélká jehla,teť jsme vkročily do dna macochy tak sme zkončili prohlídku suché části jeskyní,nad náma se vypíjejí 138,5 vysoké stěny dále nastoupím na lodičky a pluje po punkvě až se dostaneme k masarykovu dómu a zas plujeme dál až vyjedeme z jeskyně. tak to je konec prohlídka trvala 60 min a délka její 1250m. kdyby vás zajímala macocha nejen ze zdola ale i z vrchu tak vyjeďte lanovko a pár metrů jděte až dojdete k macoše. Doprava vláček od skalního města

Jeskyně se nachází v severní části CHKO Moravský kras při dně Pustého žlebu v blízkosti dolní stanice lanové dráhy na Macochu, asi 200 m od Punkevních jeskyní pod skalní stěnou zvanou Rorejsy. Historicky byla v minulosti známa pouze vstupní část jeskyně. Tu poprvé otevíral v letech 1938-42 Karel Absolon. Ražením štoly v hlinitých sedimentech pronikl 330 m daleko. Na konci jeskyně vede vzestupná chodba do dómu s krápníkovou výzdobou, jejíž větší část však již byla v dalších desetiletích téměř zničena. Vstupní část jeskyně je volně přístupná.

Turistické mapy: KČT 1:50 000 č.86 Okolí Brna-Moravský kras/C1 (2012), GOL 1:25 000 Moravský kras (2014)

Nachází se v Pustém žlebu naproti vstupu do Punkevních jeskyní. Jindřich Wankel byl významným českým archeologem a speleologem. V 50. a 60. letech 19. století letech podrobně zmapoval řadu jeskyní V Moravském krasu, v roce 1856 sestoupil na dno propasti Macochy, kde popasal jeskyně na jejím dně. Světovou proslulost pak získal objevem velkého pohřebiště v Býčí skále uváděného jako halštatský pohřeb. Z podzemí jeskyně tehdy vykopal a vynesl přes 40 koster mladých žen, různé druhy šperků, kostry několika koní, zbytky látek, kusů železa a velké množství obilí. Svými výzkumy položil základy moravské archeologie. Podařilo se mu zachránit mnoho cenných nálezů, které často skupoval do svých sbírek a později daroval různým muzejím. V jeho práci pak důstojně pokračoval jeho vnuk Karel Absolon.