Renesanční radnice čp. 1 v Lázních Bohdaneč

Stejně jako v dalších obcích měla Bohdaneč nejprve pouze dědičnou rychtu, která se nacházela na místě dnešního čp. 102. První zmínka o její existenci se objevuje v urbáři pardubického panství z roku 1500, kdy na ní seděl rychtář Martin, zvaný rovněž jako Mníšek, jenž odváděl 14 grošů svatojiřského a 14 grošů svatohavelského úroku. V Sirotčí knize z let 1514-1549 se již hovoří o sirotcích Martina ze staré rychty, z čehož si můžeme dovodit, že v tomto období zanikla rychta a přesunula se domu na rynku, dnešní čp. 1.

Tento objekt tehdy náležel úředníkovi pardubického panství Pavlu Kabátovi, který ho prodal Andreasovi, od něhož ho odkoupila obec k účelům „nové rychty“. Kolem roku 1530 zaniká dědičná rychta a z objektu se stává „rathouz“ (radnice), v níž zasedal purkmistr s radou. Tito obecní představení jsou poprvé zmíněni v roce 1535, když ve čtvrtek na den sv. Martina předstoupili před Jana z Pernštejna.

Někdy v období let 1540-1550 došlo k přestavbě objektu, sestávajícího původně z trojice gotických domů, k jehož čelní zdi byly přistavěny arkády (4 polokruhové oblouky s podloubím). Vedle toho byl ozdoben atikou a rostlinnými ornamenty, postranní okna orámovány červeným ostěním a na šindelovou střechu byla usazena vížka se zvonem, kterým se zvonilo ke svolávání vedení obce na jeho zasedání.

Původně se na radnici vyjímala renesanční atika s obloučkovými motivy a sama budova se v mnoha částech lišila od dnešního stavu, neboť v 1. patře bývalo původně 5 oken a již zmiňovaná atika měla 6 štítů s obloučkovými motivy. V roce 1631 byla vybudována nová vížka, za jejíž stavbu obdrželi tesaři 16 kop, 4 groše a 4 denáry. Roku 1697 zase tesař do ní usazoval dvakrát zvon a za to mu bylo vyplaceno 5 grošů. V roce 1701 vymaloval pardubický malíř Josef Zach na radnici císařského orla a městský znak v podobě, jak ho 19. února 1685 potvrdil císař Leopold I. 26. srpna 1716 došlo při vichřici k poškození objektu, ale ta byla zahlazena ještě téhož roku. K obnově Zachových maleb došlo v roce 1719. Roku 1734 byla omítnuta vížka, v roce 1741 byla zhotovena dvojice nových žlabů a roku 1744 byla nově vydlážděna zem a strop byl položen na rákos.

V úterý po zdejším posvěcení chrámu Páně v roce 1753 (11. září 1753) však zachvátil radnici požár, který všechno dřevěné proměnil v popel. Roku 1757 nocoval v Bohdanči pruský král Bedřich Veliký, jenž byl na tažení ku Praze. Tehdy měl kulemi ze svých pistolí provrtat staré těžké, železné dveře u purkmistrovy úřadovny. Další ohně vznikly 16. července 1763 a 12. dubna 1772 (požár tehdy zničil 78 domů, faru, pivovar, radnici a kostelní věž), takže po všech opravách, zejména po té velmi důkladné z roku 1783, kdy zhotovil zdejší erby řezbář Jakub Teplý z Pardubic a vymaloval je Jan Oliva z Bohdanče, získala radnice téměř současný vzhled. Z tohoto důvodu se mnoho let nic důležitého na radnici nedělo, pouze v roce 1812 byla zřízena v depozitní světnici kamna, která tu do té doby chyběla. O 10 let později byla vybílena velká a malá světnice, rovněž forhaus (chodba s podloubím) a při šenku byla zřízena nová pec na chleba a ohniště. V té době tu byl byt radního. Roku 1830 došlo k opravě střechy, na níž byl položen nový šindel. V letech 1838-1839 byly pořízeny do šenkovny nové dveře. Podobné získal v roce 1840 také byt radního, do něhož byla před rokem pořízena nová kamna.

Přízemní hostinec byl již od počátku centrem života obce, ale kromě místních se zde zastavovali formani se svými vozy, proto se tu nacházela rovněž velká konírna se 3 starými a 1 novým žlabem a malá s 1 velkým a 2 malými žlaby. 23. července 1859 strhla vichřice šindelovou mansardovou střechu a ta byla nově zřízena následujícího roku při větší opravě domu, při níž asistoval konzervátor František Schmoranz ze Slatiňan. Hned po jejím dokončení došlo k tříletému pronájmu hostince Janu Andresovi. Roku 1861 byla v přízemí radnice na místě někdejší váhy pro tržiště zřízena nová šenkovna. V roce 1865 došlo k úpravě šenkovny a opravě oblouku podloubí, jenž byl neustále v pohybu a hrozil pádem. Roku 1881 byla radnice popsána P. Josefem Nechvíle takto: „Východně od kostela stojí radnice, po ohni r. 1772 obnovená s věží plechem pobitou. Nade dveřmi úřadovny v horním poschodí jest erb Pernštýnský, zubří hlava, - V průčelí jejím stkví se erb města Bohdánče: „štít, kolmou čarou ve dví rozdělený, v pravé polovici zlatý žebřík, dole širší, nahoře užší se 6 mečíky v černé půdě s červeným okrajem. V levé polovici červenými a bílými kostkami vykládané pole s černým okrajem, nahoře anjel s jedním černým a druhým červeným křídlem, korunu královskou písmenou L znamenanou oběma rukama nad hlavou držící.“ - Na radnici této jsou knihy žalob z r. 1564, svatební smlouvy z 1563 a knihy smlouv z r. 1677; kniha akt gruntovních z r. 1714, dvě stříbrné pečetě z r. 1586 a 1555: pokladnice stará obecní železná z r. 1680, taktéž stará špitální pokladna a rychtářské právo.“

Místnosti k provozování hostinské činnosti byly vždy pronajímány veřejnou dražbou, přičemž tento výběr byl následně potvrzen okresem. V předsíni radnice se rovněž hrálo divadlo, např. v roce 1887 šlo o Rottovu divadelní společnost. Místní ochotníci však zahájili svoji činnost v radnici již 9. listopadu 1884, a to hrou „Přátelé aneb Vzdory navzdory“ od Julia Rosena, jejíž výtěžek pak byl použit k pořízení nových divadelních dekorací. Roku 1912 byl do budovy zaveden vodovod a nájemce hostince Václav Josef Král otevřel předzahrádku, v roce 1925 proběhla rekonstrukce podle návrhu akademického malíře Miloslava Bašeho, jenž zrestauroval i průčelní městský znak, a 3. srpna 1930 bylo ve 2 síních otevřeno městské muzeum. To již byla radnice zbavena následků po výbuchu semtínské továrny 29. dubna 1929 a známé vichřice ze 4. července 1929. Další opravy proběhly roku 1933. Veřejná soutěž na opravu radnice a obecního domu čp. 49 byla vyhlášena 19. května 1933, nabídky musely být dodány do 26. června 1933 a zadána byla mistru zednickému Oldřichu Kvapilovi z Bohdanče, jenž práce ukončil o rok později. Staré pohlednice náměstí a radnice se dají najít zde: https://www.fotohistorie.cz/Pardubicky/Pardubice/Lazne_Bohdanec/Lazne_Bohdanec_-_namesti/Default.aspx.

Další změny přišly až po osvobození. V letech 1949-1950 došlo k úpravě velkého sálu, kde byla dubová podlaha nahrazena dlažbou. Vedle toho byla upravena místnost do ulice. 16. března 1964 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/radnice-15899664). V letech 1969-1974 proběhla zásadní rekonstrukce radnice (spolu s ní byla zřízena nová obřadní síň, náklad činil na 3,5 milionu Kčs), další byla zahájena koncem 80. let 20. století a v letech 1997-1999, která byla ukončena restaurováním kamenných prvků a novou fasádou. V roce 2013 došlo k zrestaurování váz a bust na atice na čelní fasádě. Zároveň byla instalována renovovaná věžička, provedena oprava krovu a výměna střešní krytiny. Střecha se tak zbavila měděného plechu a osazena byla pálenými taškami. O rok později došlo k renovaci oken a dveří, k vyspravení trhlin na obvodovém plášti, fasáda a terakotová ostění byla opatřena novými barevnými tóny. Roku 2016 proběhla rekonstrukce restauračních prostor. O restauraci se můžeme více dozvědět na stránce: https://www.podradnici.eu. 1. prosince 2016 byla v prvním patře otevřena historická expozice.

Renesanční radnice čp. 1 v Lázních Bohdaneč na mapě